Job 32
1 Tako so ti trije možje prenehali odgovarjati Jobu, ker je bil pravičen v svojih lastnih očeh.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Potem je bil vžgan bes Elihúja, Barahélovega sina, Buzéjca iz Rámovega rodu. Njegov bes je bil vžgan zoper Joba, ker je sebe bolj opravičeval kakor Boga.
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 Tudi zoper njegove tri prijatelje je bil vžgan njegov bes, ker niso našli nobenega odgovora, pa so vendar obsodili Joba.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Torej Elihú je čakal, dokler Job ni spregovoril, ker so bili starejši kakor on.
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 Ko je Elihú videl, da ni bilo nobenega odgovora v ustih teh treh mož, je bil potem vžgan njegov bes.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 Elihú, Barahélov sin, Buzéjec, je odgovoril in rekel: »Jaz sem mlad, vi pa ste zelo stari, zato sem bil prestrašen in se vam nisem drznil pokazati svojega mnenja.
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 Rekel sem: ›Dnevi naj bi spregovorili in množica let naj bi učila modrost.‹
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 Toda v človeku je duh. Navdih Vsemogočnega jim daje razumevanje.
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 Veliki možje niso vedno modri niti ostareli ne razumejo sodbe.
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 Zato sem rekel: ›Prisluhnite mi. Tudi jaz bom pokazal svoje mnenje.
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 Glejte, čakal sem na vaše besede, prisluhnil sem vašim razlogom, medtem ko ste iskali, kaj bi rekli.
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 Da, prisluhnil sem vam in glejte nikogar izmed vas ni bilo, da prepriča Joba ali da odgovori njegovim besedam,
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 da ne bi rekli: ›Pridobili smo modrost. Bog ga suva dol, ne človek.‹
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 Torej svojih besed ni usmeril zoper mene niti mu ne bom odgovoril z vašimi govori.«
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 Bili so osupli, niso več odgovarjali. Prenehali so govoriti.
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 Ko sem čakal (kajti niso govorili, temveč mirno stali in niso več odgovarjali),
Čekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 sem rekel: »Tudi jaz bom odgovoril svoj del, tudi jaz bom pokazal svoje mišljenje.
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 Kajti poln sem stvari, duh znotraj mene me sili.
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 Glejte, moj trebuh je kakor vino, ki nima oddušnika. Pripravljeno je, da poči kakor novi mehovi.
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 Govoril bom, da bom lahko osvežen. Odprl bom svoje ustnice in odgovoril.
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 Ne pustite mi, prosim vas, sprejeti obličja kateregakoli moža niti mi ne pustite, da dajem laskave nazive človeku.
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 Kajti ne znam dajati laskavih nazivov. Če bi tako počel, bi me moj stvarnik hitro odvedel.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
