Job 24
1 Zakaj, videč, da časi niso skriti pred Vsemogočnim, tisti, ki ga ne poznajo, vidijo njegove dni?
Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2 Nekateri odstranjujejo mejnike, na silo odvedejo trope in se hranijo z njimi.
Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3 Odvedli so osla osirotelemu, vdovinega vola so vzeli za jamstvo.
Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4 Pomoči potrebnega odvrnejo iz poti. Revni na zemlji se skupaj skrivajo.
Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5 Glej, kakor divji osli v puščavi gredo naprej k svojemu delu; ob zori se dvigajo za plenom. Divjina zanje in za njihove otroke obrodi hrano.
Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6 Žanjejo vsak svoje žito na polju, in zbirajo trgatev zlobnih.
Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7 Nagim povzročajo, da prenočujejo brez oblačil, da v mrazu nimajo nobenega pokrivala.
Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8 Mokri so od nalivov z gora in se oklepajo skale v želji po zatočišču.
A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9 Siroto trgajo od prsi in jemljejo jamstvo revnemu.
Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10 Povzročajo mu, da hodi nag, brez obleke in jemljejo snop pred lačnim,
Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11 ki dela olje znotraj njihovih zidov in mendra njihove vinske stiskalnice in trpi žejo.
Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12 Iz mesta stokajo ljudje in duša ranjenega vpije, vendar Bog nanje ne polaga nespametnosti.
Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13 Oni so izmed tistih, ki se upirajo svetlobi. Ne poznajo njenih poti niti ne ostajajo na njenih stezah.
Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14 Morilec vstaja s svetlobo, ubija uboge in pomoči potrebne in v noči je kakor tat.
Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15 Tudi oko zakonolomca čaka na mrak, rekoč: ›Nobeno oko me ne bo videlo‹ in skriva svoj obraz.
Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16 V temi kopljejo skozi hiše, ki so si jih označili podnevi; oni ne poznajo svetlobe.
Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17 Kajti jutro jim je celo kakor senca smrti. Če jih kdo prepozna, so v strahotah smrtne sence.
Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18 Nagel je kakor vode. Njihov delež je preklet na zemlji. Ne gleda poti v vinograde.
Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. (Sheol h7585)
20 Maternica ga bo pozabila, ličinka se bo medéno hranila na njem. Ne bo se ga več spominjalo in zlobnost bo zlomljena kakor drevo.
Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21 Z jalovo, ki ne rojeva, postopa hudobno in ne dela dobrega vdovi.
Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22 S svojo močjo priteguje tudi mogočne. On vstaja in noben človek ni prepričan v življenje.
Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23 Čeprav mu je dano, da bi bil na varnem, kjer počiva, so vendar njegove oči na njihovih poteh.
Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24 Povišani so za malo časa, toda izginejo in so ponižani. Vzeti so iz poti kakor vsi drugi in odsekani kakor vrhovi žitnega klasja.
Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25 Če ne bi bilo to sedaj tako, kdo me bo naredil za lažnivca in moj govor naredil brez vrednosti?«
Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
