Job 22
1 Potem je Elifáz Temánec odgovoril in rekel:
A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 »Je lahko človek koristen Bogu kakor, je tisti, ki je moder, koristen samemu sebi?
Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
3 Mar je kakršenkoli užitek za Vsemogočnega, da si ti pravičen? Ali je to zanj dobiček, da delaš svoje poti popolne?
Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
4 Ali te bo grajal zaradi strahu pred teboj? Ali bo vstopil s teboj na sodbo?
Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
5 Mar ni tvoja zlobnost velika? In tvoje krivičnosti neskončne?
Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
6 Kajti zaman si vzel jamstvo od svojega brata in nagim slekel njihova oblačila.
Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
7 Nisi dal vode izmučenemu, da pije in pred lačnim si zadržal kruh.
Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
8 Toda kar se tiče mogočnega človeka. Imel je deželo in častitljiv človek je prebival v njej.
Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
9 Vdove si odposlal prazne in lakti osirotelih so bili zlomljeni.
Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
10 Zato so zanke naokoli tebe in nenaden strah te nadleguje,
A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
11 ali tema, ki je ne moreš videti in pokriva te obilje vodá.
Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
12 Mar ni Bog na nebeški višavi? Glej višino zvezd, kako visoko so!
Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
13 In ti praviš: ›Kako Bog vé? Mar lahko sodi skozi temen oblak?‹
Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
14 Debeli oblaki so mu pokrivalo, da ne vidi in on hodi v nebeškem krogu.
Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
15 Si označil staro pot, ki so jo pomendrali zlobneži?
Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
16 Ki so bili posekani izven časa, katerih temelj je bil preplavljen s poplavo;
Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
17 ki so Bogu rekli: ›Odidi od nas.‹ Kaj lahko stori zanje Vsemogočni?
Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
18 Vendar je njihove hiše napolnil z dobrimi stvarmi, toda nasvet zlobnega je daleč od mene.
On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
19 Pravični to vidijo in so veseli in nedolžni se jim smejijo do norčevanja,
Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
20 [rekoč]: »Glej, naše imetje ni uničeno, toda njihov ostanek použiva ogenj.«
Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
21 Seznani se torej z njim in bodi miren in tako bo k tebi prišlo dobro.
Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
22 Sprejmi, prosim te, postavo iz njegovih ust in njegove besede položi v svoje srce.
Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
23 Če se vrneš k Vsemogočnemu, boš izgrajen, krivičnost boš odstranil daleč od svojih šotorov.
Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
24 Potem boš kopičil zlato kakor prah in ofírsko zlato kakor kamne iz potokov.
Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
25 Da, Vsemogočni bo tvoja obramba in imel boš obilico srebra.
Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
26 Kajti takrat boš imel svoje zadovoljstvo v Vsemogočnem in svoj obraz boš dvignil k Bogu.
A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
27 Svojo molitev boš naredil k njemu in on te bo slišal in izpolnil boš svoje zaobljube.
Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
28 Ti boš tudi odredil stvar in ta ti bo utrjena in svetloba bo sijala nad tvojimi potmi.
Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
29 Kadar so možje ponižani, potem boš rekel: › Tam je povzdigovanje, ‹ in on bo rešil ponižno osebo.
Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
30 Osvobodil bo otok nedolžnega in ta je osvobojen s čistostjo tvojih rok.«
Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.
