Job 20
1 Potem je odgovoril Cofár Naámčan in rekel:
Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
2 »Zato mi moje misli povzročajo, da odgovorim in zaradi tega hitim.
Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
3 Slišal sem preverjanje svoje graje in duh mojega razumevanja mi povzroča, da odgovorim.
Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
4 Mar ne veš tega od davnine, odkar je bil človek postavljen na zemljo,
Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
5 da je zmagoslavje zlobnega kratko, radost hinavca pa le za trenutek?
Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
6 Čeprav se njegova odličnost vzpenja do neba in njegova glava sega do oblakov,
Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
7 se bo vendarle pogubil za vedno, kot njegov lastni iztrebek. Tisti, ki so ga videli, bodo rekli: ›Kje je?‹
Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
8 Odletel bo proč kakor sanje in ne bo ga najti. Da, pregnan bo kakor nočno videnje.
Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
9 Tudi oko, ki ga je videlo, ga ne bo več videlo niti ga njegov kraj ne bo več gledal.
Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
10 Njegovi otroci bodo iskali, da ugodijo revnemu in njegove roke bodo obnovile njihove dobrine.
Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
11 Njegove kosti so polne greha iz njegove mladosti, ki se bodo ulegle z njim v prah.
Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
12 Čeprav je zlobnost sladka v njegovih ustih, čeprav to skriva pod svojim jezikom,
A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
13 čeprav temu prizanaša in tega ne zapusti, temveč to mirno drži znotraj svojih ust,
Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
14 je vendar njegova hrana v njegovi notranjosti spremenjena, to je žolč kober znotraj njega.
Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
15 Pogoltnil je bogastva in ponovno jih bo izbljuval. Bog jih bo izvrgel iz njegovega trebuha.
Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
16 Sesal bo strup kober, gadov jezik ga bo ubil.
Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
17 Ne bo videl rek, poplav, potokov iz meda in masla.
Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
18 To, za kar se je trudil, bo povrnil in tega ne bo pogoltnil. Glede na njegovo imetje bo povračilo in v tem se ne bo veselil.
Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
19 Ker je zatiral in zapustil ubogega, ker je nasilno odvzel hišo, ki je ni zgradil,
Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
20 zagotovo ne bo čutil spokojnosti v svojem trebuhu, ne bo rešil od tega, kar si je želel.
Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
21 Ničesar ne bo ostalo od njegove hrane, zato noben človek ne bo gledal za njegovimi dobrinami.
Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
22 V polnosti svoje zadostnosti bo v stiskah; vsaka roka zlobnega bo prišla nadenj.
Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
23 Ko si namerava napolniti svoj trebuh, bo Bog nadenj vrgel razjarjenost svojega besa in ta bo deževala nadenj, medtem ko jé.
By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
24 Pobegnil bo pred železnim orožjem in lok iz jekla ga bo prebodel.
Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
25 Ta je izvlečen in prihaja iz telesa. Da, lesketajoč meč prihaja iz njegovega žolča; strahote so nad njim.
Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
26 Vsa tema bo skrita v njegovih skritih krajih. Ogenj, ki se ni razgorel, ga bo požrl; slabo bo šlo s tistim, ki je ostal v njegovem šotoru.
Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
27 Nebesa bodo razodela njegovo krivičnost in zemlja se bo dvignila zoper njega.
Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
28 Donos njegove hiše bo odšel in njegove dobrine bodo odtekle na dan njegovega besa.
Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
29 To je delež zlobnemu človeku od Boga in od Boga določena mu dediščina.«
Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.
