Job 19
1 Potem je Job odgovoril in rekel:
Tedy odpověděv Job, řekl:
2 »Doklej boste mučili mojo dušo in me z besedami lomili na koščke?
Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
3 Teh desetkrat ste me grajali. Ni vas sram, da se mi delate tujce.
Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
4 Če je res to, da sem zašel, moja zmota ostaja z menoj.
Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
5 Če se boste zares povzdigovali zoper mene in zoper mene obsojali moj očitek,
Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
6 vedite torej, da me je Bog zrušil in me obdal s svojo mrežo.
Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
7 Glej, kričim o krivici, toda nisem slišan; na glas vpijem, toda tam ni sodbe.
Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
8 Ogradil je mojo stezo, da ne morem mimo in postavil je temo na moje poti.
Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
9 Oropal me je moje slave in odvzel krono iz moje glave.
Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
10 Uničil me je na vsaki strani in odšel sem. Moje upanje je odstranil kakor drevo.
Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
11 Prav tako je zoper mene vžgal svoj bes in me šteje kakor enega izmed svojih sovražnikov.
Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
12 Njegova krdela so prišla skupaj in dvignila njihovo pot zoper mene in se utaborila naokoli mojega šotora.
Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
13 Moje brate je postavil daleč od mene in moji znanci so se resnično odtujili od mene.
Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
14 Moja žlahta je odpovedala in moji zaupni prijatelji so me pozabili.
Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
15 Tisti, ki prebivajo v moji hiši in moje služabnice me imajo za tujca. Neznanec sem v njihovih očeh.
Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
16 Poklical sem svojega služabnika, pa mi ni dal nobenega odgovora. Prosil sem ga s svojimi usti.
Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
17 Moj dih je tuj moji ženi, čeprav sem prosil zaradi otrok svojega lastnega telesa.
Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
18 Da, mladi otroci so me prezirali. Vzdignil sem se in oni so govorili zoper mene.
Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
19 Vsem svojim bližnjim prijateljem sem se gnusil. Tisti, ki sem jih imel rad, so se obrnili zoper mene.
V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
20 Moje kosti se lepijo na mojo kožo in na moje meso in pobegnil sem s kožo med svojimi zobmi.
K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
21 Imejte usmiljenje z menoj, imejte usmiljenje z menoj, oh vi, moji prijatelji, kajti Božja roka se me je dotaknila.
Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
22 Čemu me preganjate kakor Bog in niste nasičeni z mojim mesom?
Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
23 Oh da bi bile moje besede sedaj zapisane! Oh, da bi bile natisnjene v knjigi!
Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
24 Da bi bile vgravirane z železnim peresom in svincem v skalo na veke!
Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
25 Kajti jaz vem, da moj odkupitelj živi in da bo na zadnji dan stal nad zemljo.
Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
26 Čeprav po moji koži črvi uničijo to telo, bom vendar v svojem mesu videl Boga,
A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
27 ki ga bom videl zase in moje oči bodo gledale in ne drug, čeprav je moja notranjost použita znotraj mene.
Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
28 Toda vi bi morali reči: ›Zakaj ga preganjamo, ‹ glede na to, da je korenina zadeve najdena v meni?
Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
29 Bojte se meča, kajti bes prinaša kaznovanja meča, da boste lahko vedeli, da je sodba.«
Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.
