Job 15
1 Potem je odgovoril Elifáz Temánec in rekel:
Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
2 »Mar naj moder človek izreka prazno znanje in svoj trebuh napolnjuje z vzhodnikom?
Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
3 Mar naj razpravlja z nekoristnim govorjenjem? Ali z govori, s katerimi ne more storiti ničesar dobrega?
Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
4 Da, ti zametuješ strah in zadržuješ molitev pred Bogom.
Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
5 Kajti tvoja usta izrekajo tvojo krivičnost in ti izbiraš jezik prebrisanega.
Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
6 Tvoja lastna usta te obsojajo in ne jaz. Da, tvoje lastne ustnice pričujejo zoper tebe.
Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
7 Mar si ti prvi človek, ki je bil rojen? Ali si bil narejen pred hribi?
Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
8 Mar si slišal Božjo skrivnost? In ali sebi zadržuješ modrost?
Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
9 Kaj ti veš, kar mi ne vemo? Kaj razumeš, česar ni v nas?
Co víš, čehož bychom nevěděli? Èemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
10 Z nami so sivolasi in zelo stari možje, precej starejši od tvojega očeta.
I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
11 Ali so Božje tolažbe zate majhne? Je s teboj kakršnakoli skrita stvar?
Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
12 Zakaj te tvoje srce odnaša? In ob čem tvoje oči mežikajo,
Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
13 da svojega duha obračaš zoper Boga in takšnim besedam dopuščaš iziti iz svojih ust?
Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
14 Kaj je človek, da bi bil čist? In ta, ki je rojen iz ženske, da bi bil pravičen?
Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
15 Glej, zaupanja ne polaga v svoje svete. Da, nebo ni čisto v njegovem pogledu.
An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
16 Kako mnogo bolj gnusen in umazan je človek, ki pije krivičnost kakor vodo?
Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
17 Pokazal ti bom, poslušaj me. To, kar sem videl, bom oznanil.
Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
18 To, kar so modri možje povedali od svojih očetov in tega niso skrili,
Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
19 katerim samim je bila dana zemlja in noben tujec ni šel med njimi.
Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
20 Zloben človek se muči z bolečino vse svoje dni in število let je skrito zatiralcu.
Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
21 Grozen zvok je v njegovih ušesih. V uspevanju bo nadenj prišel uničevalec.
Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
22 Ne verjame, da se bo vrnil iz teme in meč čaka nanj.
Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
23 Naokoli tava za kruhom, rekoč: ›Kje je?‹ Ve, da je ob njegovi roki pripravljen dan teme.
Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
24 Stiska in tesnoba ga bosta preplašili. Prevladali bosta zoper njega kakor kralj, pripravljen na bitko.
Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
25 Kajti svojo roko izteguje zoper Boga in se krepi zoper Vsemogočnega.
Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
26 On steče nadenj, celó na njegov vrat, na debele izbokline njegovih ščitov,
Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
27 ker svoj obraz pokriva s svojo mastnostjo in na svojih ledjih nabira sloje tolšče.
Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
28 Prebiva v zapuščenih mestih in hišah, ki jih noben človek ne naseljuje, ki so pripravljene, da postanejo ruševine.
A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
29 Ne bo bogat, niti se ne bo njegovo imetje nadaljevalo, niti svoje popolnosti na zemlji ne bo podaljšal.
Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
30 Iz teme ne bo odšel. Plamen bo posušil njegove mladike in z dihom svojih ust bo odšel proč.
Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
31 Kdor je zaveden naj ne zaupa v ničnost, kajti ničnost bo njegovo povračilo.
Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
32 Dovršeno bo pred njegovim časom in njegova veja ne bo zelena.
Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
33 Svoje nezrelo grozdje bo otresel kakor trta in svoj cvet bo odvrgel kakor oljka.
Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
34 Kajti skupnost hinavcev bo zapuščena in ogenj bo použil šotore podkupovanja.
Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
35 Spočenjajo vragolijo in rodijo ničnost in njihov trebuh pripravlja prevaro.«
Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.
