Jeremija 27
1 Na začetku kraljevanja Jojakíma, Jošíjevega sina, Judovega kralja, je prišla Jeremiju ta beseda od Gospoda, rekoč:
Na počátku kralování Joakima syna Joziášova, krále Judského, stalo se slovo toto k Jeremiášovi od Hospodina, řkoucí:
2 »Tako mi govori Gospod: ›Naredi si vezi in jarme in si jih položi na svoj vrat
Takto řekl Hospodin ke mně: Zdělej sobě oboječky a jha, a dej je na šíji svou.
3 in jih pošlji edómskemu kralju, moábskemu kralju, amónskemu kralju, tirskemu kralju in k sidónskemu kralju, po roki poslancev, ki so prišli v Jeruzalem k Judovemu kralju Sedekíju
Potom je pošli k králi Idumejskému, a k králi Moábskému, a k králi synů Ammonových, a k králi Tyrskému, a k králi Sidonskému po těch poslích, kteříž přijedou do Jeruzaléma k Sedechiášovi králi Judskému.
4 in jim zapovej, da rečejo svojim gospodarjem: ›Tako govori Gospod nad bojevniki, Izraelov Bog: ›Tako boste rekli svojim gospodarjem:
A přikaž jim, ať pánům svým řeknou: Takto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraelský: Tak rcete pánům svým:
5 ›Jaz sem naredil zemljo, človeka in živali, ki so na zemlji, s svojo veliko močjo in s svojim razširjenim laktom in izročil sem jo, komur se je meni zdelo primerno.
Já jsem učinil zemi, člověka i hovada, kterážkoli jsou na svrchku země, mocí svou velikou a ramenem svým vztaženým. Protož dávám ji, komuž se mi dobře líbí.
6 Sedaj sem vse te dežele dal v roko svojega služabnika, babilonskega kralja Nebukadnezarja in tudi živali polja sem mu izročil, da mu služijo.
Jako nyní já dal jsem všecky země tyto v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, služebníka svého, ano i živočichy polní dal jsem jemu, aby sloužili jemu.
7 Vsi narodi bodo služili njemu, njegovemu sinu in sinu njegovega sina, dokler ne pride pravi čas njegove dežele, potem pa ga bodo zasužnjili mnogi narodi in veliki kralji.
Protož budouť sloužiti jemu všickni ti národové, i synu jeho, i synu syna jeho, dokudž by nepřišel čas země jeho i jeho samého, když v službu podrobí jej sobě národové znamenití a králově velicí.
8 In zgodilo se bo, da narodi in kraljestva, ki ne bodo služili istemu babilonskemu kralju Nebukadnezarju in ki svojega vratu ne bodo položili pod jarem babilonskega kralja, da bom ta narod kaznoval, ‹ govori Gospod, ›z mečem in z lakoto in s kužno boleznijo, dokler jih ne použijem s svojo roko.
Stane se pak, že národ ten i království to, kteréž by nesloužilo jemu, Nabuchodonozorovi králi Babylonskému, a kterýž by nepoddal šíje své pod jho krále Babylonského, mečem a hladem i morem navštívím národ ten, dí Hospodin, dokudž bych do konce nevyplénil jich rukou jeho.
9 Zato ne prisluhnite niti svojim prerokom, niti vedeževalcem, niti sanjačem, niti uročevalcem, niti svojim čarodejem, ki vam govorijo, rekoč: ›Ne boste služili babilonskemu kralju, ‹
Protož vy neposlouchejte proroků svých, ani hadačů svých, ani snů svých, ani planetářů svých, ani kouzedlníků svých, kteříž mluvívají k vám, říkajíce: Nebudete sloužiti králi Babylonskému.
10 kajti prerokujejo vam laž, da bi vas odstranili daleč od vaše dežele; in da bi vas jaz izgnal in bi se vi pogubili.
Nebo oni vám lež prorokují, abych vzdálil vás od země vaší, a vyhnal vás, abyste zahynuli.
11 Toda narodi, ki svoj vrat privedejo pod jarem babilonskega kralja in mu služijo, tiste bom pustil ostati mirne v njihovi lastni deželi, ‹ govori Gospod; ›in obdelovali jo bodo in prebivali v njej.
Národu pak, kterýž skloní šíji svou pod jho krále Babylonského a sloužiti bude jemu, toho zajisté nechám v zemi jeho, dí Hospodin, aby dělal ji, a bydlil v ní.
12 Tudi Judovemu kralju Sedekíju sem spregovoril glede na vse te besede, rekoč: ›Privedi vaše vratove pod jarem babilonskega kralja in služite njemu in njegovemu ljudstvu in živite.
Sedechiášovi také, králi Judskému, mluvil jsem naskrze ta všecka slova, řka: Skloňte šíje své pod jho krále Babylonského, a služte jemu i lidu jeho, a buďte živi.
13 Zakaj bi umirali ti in tvoje ljudstvo, pod mečem, z lakoto in kužno boleznijo, kakor je Gospod govoril zoper narod, ki ne bo služil babilonskemu kralju?
Proč máte zahynouti, ty i lid tvůj, mečem, hladem a morem, jakž mluvil Hospodin o národu, kterýž by nesloužil králi Babylonskému?
14 Zato ne prisluhnite besedam prerokov, ki vam govorijo, rekoč: ›Ne boste služili babilonskemu kralju, ‹ kajti laž vam prerokujejo.
Neposlouchejtež tedy slov proroků těch, kteříž mluvíce k vám, říkají: Nebudete sloužiti králi Babylonskému. Nebo oni vám lež prorokují.
15 Kajti jaz jih nisem poslal, ‹ govori Gospod, ›vendar v mojem imenu prerokujejo laž; da bi vas jaz lahko izgnal ven in bi se pogubili, vi in preroki, ki vam prerokujejo.‹«
Neposlalť jsem jich zajisté, dí Hospodin, a však oni prorokují ve jménu mém lživě, abych zahnal vás, kdež byste zahynuli vy i ti proroci, kteříž prorokují vám.
16 Govoril sem tudi duhovnikom in vsemu temu ljudstvu, rekoč: »Tako govori Gospod: ›Ne prisluhnite besedam svojih prerokov, ki vam prerokujejo, rekoč: ›Glejte, posode Gospodove hiše bodo sedaj v kratkem ponovno privedene nazaj iz Babilona, ‹ kajti prerokujejo vam laž.
Kněžím také i všemu lidu tomu mluvil jsem, řka: Takto praví Hospodin: Neposlouchejte slov proroků svých, kteříž prorokují vám, říkajíce: Aj, nádobí domu Hospodinova navrácena budou z Babylona již brzo. Neboť lež oni prorokují vám.
17 Ne prisluhnite jim. Služite babilonskemu kralju in živite. Zakaj bi bilo to mesto opustošeno?
Neposlouchejtež jich, služte králi Babylonskému a živi buďte. Proč má býti toto město pouští?
18 Toda če bi bili preroki in bi bila Gospodova beseda z njimi, naj sedaj naredijo posredovanje h Gospodu nad bojevniki, da posode, ki so ostale v Gospodovi hiši in v hiši Judovega kralja in v Jeruzalemu, ne gredo v Babilon.
Jestliže pak oni jsou proroci, a jestliže slovo Hospodinovo jest v nich, nechť se medle přimluví k Hospodinu zástupů, ať nádobí to, pozůstávající v domě Hospodinově a v domě krále Judského a v Jeruzalémě, nedostává se do Babylona.
19 Kajti tako govori Gospod nad bojevniki glede stebrov, glede morja, glede podnožij in glede preostanka posod, ki preostajajo v tem mestu,
Nebo takto praví Hospodin zástupů o těch sloupích, a o tom moři, a o těch podstavcích, i o ostatku nádobí pozůstávajícím v městě tomto,
20 ki jih babilonski kralj Nebukadnezar ni vzel, ko je odvedel proč v ujetništvo Jehoníja, Jojakímovega sina, Judovega kralja, iz Jeruzalema v Babilon in vse plemiče iz Juda in Jeruzalema.
Kteréhož nepobral Nabuchodonozor král Babylonský, když přestěhoval Jekoniáše syna Joakimova, krále Judského, z Jeruzaléma do Babylona, a všecky nejpřednější Judské i Jeruzalémské,
21 Da, tako govori Gospod nad bojevniki, Izraelov Bog, glede posod, ki so ostale v Gospodovi hiši in v hiši Judovega in jeruzalemskega kralja:
Takto zajisté dí Hospodin zástupů, Bůh Izraelský, o těch nádobách, pozůstávajících v domě Hospodinově a v domě krále Judského i v Jeruzalémě:
22 odnesene bodo v Babilon in tam bodo do dneva, ko jih obiščem, ‹ govori Gospod, ›potem jih bom privedel gor in jih ponovno vrnil na ta kraj.‹«
Do Babylona zavezeny budou, a tam budou až do dne toho, v němž je navštívím, dí Hospodin, a rozkáži je přivezti, a zase navrátím je na místo toto.
