Jakob 3
1 Moji bratje, ne bodite mnogi učitelji, ker veste, da bomo prejeli večjo obsodbo.
Nebuďtež mnozí mistři, bratří moji, vědouce, že bychom těžší odsouzení vzali.
2 Kajti v mnogih stvareh vsi grešimo. Če katerikoli človek ne greši z besedo, je isti popoln mož in tudi zmožen obrzdati celotno telo.
V mnohém zajisté klesáme všickni. Kdožť neklesá v slovu, tenť jest dokonalý muž, mohoucí jako uzdou spravovati také všecko tělo.
3 Glejte, konjem v usta dajemo žvale, da nas lahko ubogajo in obračamo njihovo celotno telo.
An, my koňům udidla v ústa dáváme, aby nám povolni byli, a vším tělem jejich vládneme.
4 Glejte tudi ladje, katere, čeprav so tako velike in jih ženejo kruti vetrovi, se vendar obračajo z zelo majhnim krmilom, kamorkoli krmar hoče.
An, i lodí tak veliké jsouce, a prudkými větry hnány bývajíce, však i nejmenším veslem bývají sem i tam obracíny, kamžkoli líbí se tomu, kdož je spravuje.
5 Prav tako je jezik majhen ud, pa se baha [z] velikimi stvarmi. Glejte, kako veliko stvar prižge majhen ogenj!
Tak i jazyk malý oud jest, a však veliké věci provodí. Aj, maličký oheň, kterak veliký les zapálí!
6 In jezik je ogenj, svet krivičnosti. Tako je jezik med našimi udi, da omadežuje celotno telo in razvnema zakon narave; in ta je vžgan iz pekla. (Geenna g1067)
Jazyk pak jest oheň a svět nepravosti. Takť jest postaven jazyk mezi oudy našimi, nanečišťující celé tělo, a rozpalující kolo narození našeho, jsa rozněcován od ohně pekelného. (Geenna g1067)
7 Kajti vsaka vrsta, od živali in od ptic in od kač in od stvari v morju, je ukrotljiva in je bila ukročena od človeštva,
Všeliké zajisté přirození i zvěři, i ptactva, i zeměplazů, i mořských potvor bývá skroceno, a jest okroceno od lidí;
8 toda jezika ne more ukrotiti noben človek; je neukrotljivo zlo, polno smrtonosnega strupa.
Ale jazyka žádný z lidí skrotiti nemůže. Tak jest neskrotitelné zlé, pln jsa jedu smrtelného.
9 Z njim blagoslavljamo Boga, celó Očeta; in z njim preklinjamo ljudi, ki so ustvarjeni po Božji podobnosti.
Jím dobrořečíme Bohu Otci, a jím zlořečíme lidem, ku podobenství Božímu stvořeným.
10 Iz istih ust izvirata blagoslavljanje in preklinjanje. Moji bratje, te stvari ne smejo biti takšne.
Z jedněch a týchž úst pochází dobrořečení i zlořečení. Ne takť býti má, bratří moji.
11 Mar daje studenec na istem mestu sladko in grenko vodo?
Zdaliž studnice jedním pramenem vydává sladkost i hořkost?
12 Ali lahko figovo drevo, moji bratje, rodi olive? Ali trta fige? Tako noben studenec ne more dajati obeh, slane in sladke vode.
Zdaliž může, bratří moji, fíkový strom nésti olivky, aneb vinný kmen fíky? Takť žádná studnice slané i sladké vody nevydává.
13 Kdo je med vami moder človek in opremljen s spoznanjem? Naj s krotkostjo modrosti kaže dobro vedênje svojih del.
Kdo jest moudrý a umělý mezi vámi? Ukažiž dobrým obcováním skutky své v krotké moudrosti.
14 Toda če imate v svojih srcih grenko zavist in prepir, se ne ponašajte in ne lažite zoper resnico.
Pakliť máte hořkou závist, a dráždění v srdci svém, nechlubte se, a neklamejte proti pravdě.
15 Ta modrost se ne spušča od zgoraj, temveč je zemeljska, čutna, vražja.
Neníť ta moudrost s hůry sstupující, ale jest zemská, hovadná, ďábelská.
16 Kajti kjer sta zavist in prepir, tam je zmešnjava in vsako hudobno delo.
Nebo kdež jest závist a rozdráždění, tu i roztržka i všeliké dílo zlé.
17 Toda modrost, ki je od zgoraj, je najprej čista, potem mirna, nežna in lahka za ravnanje, polna usmiljenja in dobrih sadov, brez pristranskosti in brez hinavščine.
Ale moudrost, kteráž jest s hůry, nejprvé zajisté jest čistotná, potom pokojná, mírná, povolná, plná milosrdenství a ovoce dobrého, bez rozsuzování a bez pokrytství.
18 In sad pravičnosti sejejo v miru tisti, ki delajo mir.
Ovoce pak spravedlnosti v pokoji rozsívá se těm, kteříž pokoj působí.
