Izaija 21

1 Breme puščave morja. Kakor gredo skozi vrtinčasti vetrovi na jugu, tako ta prihaja iz puščave, iz strašne dežele.

Břímě pustého moře. Jako vichřice na poledne se žene, tak přijde z pouště, z země hrozné.

2 Mučno videnje mi je naznanjeno, zahrbtnež postopa zahrbtno in plenilec pleni. Pojdi gor, oh Elám. Oblegaj, oh Medija. Vsemu njihovemu vzdihovanju sem storil, da preneha.

Vidění tvrdé jest mi ukázáno. Nešlechetník nešlechetnost páše, a zhoubce hubí. Přitáhniž Elame, Médský oblehni. Všelikému úpění jeho přestati rozkáži.

3 Zato so moja ledja napolnjena z bolečino. Polastile so se me ostre bolečine kakor ostre bolečine ženske, ki je v porodnih mukah. Sklonjen sem bil ob poslušanju tega, ob gledanju tega sem bil zaprepaden.

Z té příčiny naplněna jsou bedra má bolestí, úzkosti postihly mne jako úzkosti rodičky; sklíčen jsem, slyše to, strnul jsem, vida to.

4 Moje srce trepeta, grozljivost me je preplašila. Noč mojega užitka mi je obrnil v strah.

Zkormoutilo se srdce mé, hrůza předěsila mne, noc mých rozkoší obrátila se mi v strach.

5 Pripravite mizo, stražite v stražnem stolpu, jejte, pijte. Vstanite, vi princi in pomazilite ščit.

Přistroj na stůl, nechť stráž drží strážný, jez, pí. Vstaňte knížata, mažte pavézy.

6 Kajti tako mi je rekel Gospod: »Pojdi, postavi stražarja, naj razglasi, kar vidi.«

Nebo tak řekl ke mně Pán: Jdi, postav strážného, kterýž by to, což uhlédá, oznámil.

7 Ta je zagledal bojni voz z nekaj konjeniki, voz z osli in voz s kamelami in marljivo prisluhnil z mnogo pozornosti

I viděl vozy, a dvěma řady jízdu, vozy, kteréž oslové, a vozy, kteréž velbloudové táhli; šetřil zajisté pilně s velikou bedlivostí.

8 ter zavpil: »Lev. ›Moj Gospod, nenehno stojim na stražnem stolpu podnevi in na svojo stražo sem postavljen cele noči

A volal jako lev: Jáť, Pane můj, stojím na stráži ustavičně ve dne, nýbrž na stráži své já stávám v každičkou noc.

9 in glej, sem prihaja bojni voz z možmi, z nekaj konjeniki.‹« Odgovoril je in rekel: »Babilon je padel, padel je in vse rezane podobe njegovih bogov je zdrobil na tla.«

(A aj, v tom přijeli na vozích muži a dvěma řady jízda.) Zvolal tedy a řekl: Padl, padl Babylon, a všecky rytiny bohů jeho o zem roztřískány.

10 Oh moja mlatev in žito mojih tal. To, kar sem slišal od Gospoda nad bojevniki, Izraelovega Boga, sem vam naznanil.

Méť jest humno, a obilé humna mého. Což jsem slyšel od Hospodina zástupů, Boha Izraelského, oznámil jsem vám.

11 Breme o Dumi. Kliče me iz Seírja: »Stražar, kaj je glede noči? Stražar, kaj je glede noči?«

Břímě Dumy. Slyším hlas z Seir: Strážný, co bylo v noci? Strážný, co se stalo v noci?

12 Stražar je rekel: »Prihaja jutro in tudi noč. Če hočete poizvedeti, poizvejte. Vrnite se, pridite.«

Řekl strážný: Přišlo jitro, a tolikéž noc; chcete-li hledati, hledejte. Navraťte se, přiďte.

13 Breme nad Arabijo. V arabskem gozdu boste prenočevale, oh ve, potujoče skupine Dedánovcev.

Břímě na Arabii. Po lesích v Arabii nocleh mívati budete, ó pocestní Dedanských.

14 Prebivalci dežele Temá so prinesli vodo tistemu, ki je bil žejen. Tistega, ki je bežal, so prestregli s svojim kruhom.

Obyvatelé země Tema nechať vynesou vody vstříc žíznivému; s chlebem jeho nechať vyjdou proti utíkajícímu.

15 Kajti pobegnili so pred meči, pred izvlečenim mečem, pred napetim lokom in pred bolečino vojne.

Nebo před mečem utíkati budou, před mečem vytaženým, před lučištěm nataženým, před těžkostí boje.

16 Kajti tako mi je rekel Gospod: »Znotraj leta, glede na najemnikova leta in vsa slava Kedárja bo padla.

Tak zajisté řekl Pán ke mně: Že po roce, jakýž jest rok nájemníka, přestane všecka sláva Cedar,

17 Preostanek izmed števila lokostrelcev, močni možje izmed kedárskih otrok, bodo zmanjšani, « kajti Gospod, Izraelov Bog, je to govoril.

A pozůstalý počet střelců udatných synů Cedar zmenšen bude; nebo Hospodin Bůh Izraelský to mluvil.