1 Mojzes 29
1 Potem je Jakob odšel na svoje potovanje in prišel v deželo vzhodnega ljudstva.
Tedy Jákob vstav, odšel do země východní.
2 Pogledal je in na polju zagledal izvir in glej, tam so bili trije tropi ovac, ležeč pri njem, kajti iz tega izvira so napajali trope. Na vodnjakovih ustih pa je bil velik kamen.
A pohleděv, uzřel studnici v poli a tři stáda ovcí, ana se složila při ní; nebo z té studnice napájeli stáda; a kámen veliký byl navrchu studnice.
3 Tja so se zbirali vsi tropi in odvalili so kamen iz vodnjakovih ust, napojili ovce in kamen ponovno položili na vodnjakova usta, na njegovo mesto.
Shánívána pak tam bývala všecka stáda, a teprv odvalovali kámen ten od vrchu té studnice, a napájeli dobytky; potom zas přivalovali kámen na vrch studnice, na místo jeho.
4 Jakob jim je rekel: »Moji bratje, od kod ste?« Odgovorili so: »Iz Harána smo.«
Tedy řekl jim Jákob: Bratří moji, odkud jste? Kteřížto odpověděli: Jsme z Cháran.
5 Rekel jim je: »Poznate Nahórjevega sina Labána?« Rekli so: »Poznamo ga.«
I řekl jim: Znáte-li Lábana, syna Náchorova? A oni řekli: Známe.
6 Rekel jim je: »Ali je zdrav?« Rekli so: »Zdrav je in glej, njegova hči Rahela prihaja z ovcami.«
I dí opět k nim: Dobře-li se má? Odpověděli: Dobře, a aj, Ráchel dcera jeho tamto jde s dobytkem.
7 Rekel je: »Glej, še dolg dan je niti ni čas, da bi se živina zbrala skupaj. Napojite ovce in odženite jih past.«
Tedy řekl: Však ještě daleko do večera, aniž ještě čas, aby dobytek byl sehnán; napojte stáda, a jděte, paste.
8 Rekli so: »Ne moremo, dokler se ne zberejo vsi tropi in dokler kamna ne odvalijo iz vodnjakovih ust. Potem napojimo ovce.«
A oni odpověděli: Nemůžeme, než až se všecka stáda seženou, a odvalen bude kámen od svrchku studnice, abychom napojili ovce.
9 Medtem ko je še govoril z njimi, je prišla Rahela z ovcami svojega očeta, kajti ona jih je varovala.
Když on ještě mluvil s nimi, přišla k tomu Ráchel s stádem otce svého; neb ona pásla stádo.
10 Pripetilo se je, ko je Jakob opazil Rahelo, hčer materinega brata Labána in ovce materinega brata Labána, da se je Jakob približal in odvalil kamen od vodnjakovih ust in napojil trop Labána, brata svoje matere.
Tedy Jákob uzřev Ráchel, dceru Lábana ujce svého, a stádo jeho, přistoupil a odvalil ten kámen od vrchu studnice, a napojil stádo Lábana ujce svého.
11 Jakob je poljubil Rahelo in povzdignil svoj glas in zajokal.
A políbil Jákob Ráchel, a povýšiv hlasu svého, plakal.
12 Jakob je Raheli povedal, da je brat njenega očeta in da je Rebekin sin. In ta je stekla ter povedala svojemu očetu.
Oznámil jí pak byl Jákob, že jest bratr otce jejího, a že jest syn Rebeky; a ona přiběhši, oznámila to otci svému.
13 Pripetilo se je, ko je Labán slišal te novice o Jakobu, sinu svoje sestre, da je stekel, da ga sreča, ga objel, poljubil in privedel k svoji hiši. In Labánu je povedal vse te stvari.
I stalo se, když Lában uslyšel pověst o Jákobovi, synu sestry své, že vyběhl proti němu, a objav ho, políbil, a uvedl do domu svého; on pak vypravoval Lábanovi o všech těch věcech.
14 In Labán mu je rekel: »Zagotovo si moja kost in moje meso.« In z njim je ostal čas enega meseca.
Jemužto odpověděl Lában: Jistě kost má a tělo mé jsi. I zůstal s ním přes celý měsíc.
15 Labán je rekel Jakobu: »Ker si moj brat, zakaj bi mi služil zaman? Povej mi kakšna naj bodo tvoja plačila?«
Tedy řekl Lában Jákobovi: Zdali proto, že jsi bratr můj, darmo mi sloužiti budeš? Pověz mi, jaká má býti mzda tvá?
16 Labán pa je imel dve hčeri. Starejši je bilo ime Lea, ime mlajše pa je bilo Rahela.
(Měl pak Lában dvě dcery; jméno starší Lía, a jméno mladší Ráchel.
17 Lea je bila nežnih oči, toda Rahela je bila krasna in lepega videza.
Než Lía měla oči mdlé, ale Ráchel byla pěkné postavy a krásné tváři.
18 Jakob pa je ljubil Rahelo in rekel: »Sedem let ti bom služil za Rahelo, tvojo mlajšo hčer.«
I miloval Jákob Ráchel.) Řekl tedy: Buduť sloužiti sedm let za Ráchel, dceru tvou mladší.
19 Labán je rekel: »Bolje je to, da jo dam tebi, kakor da bi jo dal kateremukoli drugemu moškemu. Ostani z menoj.«
Odpověděl Lában: Lépeť jest, abych ji tobě dal, nežli bych ji dal muži jinému; zůstaniž se mnou.
20 Jakob je sedem let služil za Rahelo in zdela so se mu [kot] le nekaj dni, zaradi ljubezni, ki jo je imel do nje.
Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů, proto že laskav byl na ni.
21 Jakob je rekel Labánu: »Daj mi mojo ženo, kajti moji dnevi so dopolnjeni, da lahko grem noter vanjo.«
Potom řekl Jákob k Lábanovi: Dejž mi ženu mou; nebo vyplněni jsou dnové moji, abych všel k ní.
22 Labán je zbral skupaj vse može tega kraja in priredil gostijo.
Tedy sezval Lában všecky muže místa toho, a učinil hody.
23 Pripetilo pa se je zvečer, da je vzel svojo hčer Leo in jo privedel k njemu in on je šel noter k njej.
U večer pak vzav Líu, dceru svou, uvedl ji k němu; a on všel k ní.
24 In Labán je svoji hčeri Lei za pomočnico dal svojo služabnico Zilpo.
Dal také Lában Zelfu děvku svou Líe, dceři své, za služebnici.
25 Pripetilo se je zjutraj, glej, to je bila Lea, in Labánu je rekel: »Kaj je to, kar si mi storil? Ali nisem s teboj služil za Rahelo? Zakaj si me potem preslepil?«
A když bylo ráno, poznal, že jest Lía. I řekl k Lábanovi: Což jsi mi to učinil? Zdaliž jsem za Ráchel nesloužil u tebe? Pročežs mne tedy oklamal?
26 Labán je rekel: »V naši deželi se ne sme tako storiti, da se mlajšo izroči pred prvorojeno.
Odpověděl Lában: Nebývá toho v kraji našem, aby vdávána byla mladší dříve, než prvorozená.
27 Dopolni njen teden in dali ti bomo tudi njo, za službo, ki jo boš služil z menoj še drugih sedem let.«
Vyplň týden této; dámeť potom i tuto za službu, kterouž sloužiti budeš u mne ještě sedm let jiných.
28 Jakob je storil tako in dopolnil njen teden, on pa mu je dal tudi svojo hčer Rahelo za ženo.
I udělal tak Jákob, a vyplnil týden její. Potom dal mu Ráchel dceru svou za manželku.
29 Labán je svoji hčeri Raheli dal svojo pomočnico Bilho, da postane njena služabnica.
Dal také Lában Ráchel, dceři své, Bálu, děvku svou za služebnici.
30 Odšel je tudi k Raheli in Rahelo je ljubil bolj kakor Leo in pri njem je služil še drugih sedem let.
Tedy všel také k Ráchel, a miloval ji více než Líu; i sloužil u něho ještě sedm let jiných.
31 Ko je Gospod videl, da je bila Lea osovražena, je odprl njeno maternico, toda Rahela je bila jalova.
Vida pak Hospodin, že Lía nemá lásky, otevřel život její; a Ráchel nechal neplodné.
32 Lea je spočela, rodila sina in njegovo ime imenovala Ruben, kajti rekla je: »Zagotovo je Gospod pogledal na mojo stisko. Sedaj me bo torej moj soprog ljubil.«
Tedy počala Lía a porodila syna, a nazvala jméno jeho Ruben; nebo řekla: Jistě viděl Hospodin trápení mé; jižť nyní milovati mne bude muž můj.
33 Ponovno je spočela in rodila sina ter rekla: »Ker je Gospod slišal, da sem bila osovražena, mi je zato dal tudi tega sina, « in njegovo ime je imenovala Simeon.
I počala opět a porodila syna, a řekla: Jistě uslyšel Hospodin, že jsem v nenávisti, protož dal mi i tohoto. A nazvala jméno jeho Simeon.
34 Ponovno je spočela in rodila sina in rekla: »Torej tokrat bo moj soprog pridružen k meni, ker sem mu rodila tri sinove, « zato je bilo njegovo ime imenovano Lévi.
A opět počala a porodila syna, a řekla: Již nyní připojí se ke mně muž můj, nebo jsem mu porodila tři syny. Z té příčiny nazváno jest jméno jeho Léví.
35 Ponovno je spočela in rodila sina in rekla: »Sedaj bom hvalila Gospoda, « zato je njegovo ime poimenovala Juda; in prenehala je rojevati.
I počala ještě a porodila syna, a řekla: Již nyní chváliti budu Hospodina. Pročež nazvala jméno jeho Juda; i přestala roditi.
