2 Mojzes 34
1 Gospod je rekel Mojzesu: »Izsekaj si dve kamniti plošči, podobni prvima, in na ti plošči bom napisal besede, ki so bile na prvih ploščah, ki si ju razbil.
I řekl Hospodin k Mojžíšovi: Vyteš sobě dvě dsky kamenné podobné prvním, a napíši na dskách těch slova, kteráž byla na dskách prvních, kteréž jsi rozrazil.
2 Zjutraj bodi pripravljen in zjutraj pridi gor na goro Sinaj in se mi pokaži tam, na vrhu gore.
Budiž tedy hotov ráno, a vstoupíš v jitře na horu Sinai, a staneš přede mnou na vrchu hory té.
3 Noben človek ne bo prišel gor s teboj niti naj noben človek ne bo viden po vsej gori. Naj se niti tropi, niti črede ne pasejo pred to goro.«
Žádný ať nevstupuje s tebou, aniž také kdo vidín bude na vší hoře; ani ovce neb volové pásti se budou naproti hoře této.
4 In izklesal je dve kamniti plošči, podobni prvima dvema. Mojzes je vstal zgodaj zjutraj in odšel na goro Sinaj, kakor mu je zapovedal Gospod in v svojo roko vzel dve kamniti plošči.
Tedy Mojžíš vytesal dvě dsky kamenné podobné prvním, a vstav ráno, vstoupil na horu Sinai, jakž mu přikázal Hospodin, a vzal v ruku svou dvě dsky kamenné.
5 Gospod se je spustil v oblaku in tam stal z njim in razglasil Gospodovo ime.
I sstoupil Hospodin v oblaku, a stál s ním tam, a zavolal ze jména: HOSPODIN.
6 Gospod je šel mimo, pred njim in razglasil: » Gospod, Gospod Bog, usmiljen in milostljiv, potrpežljiv in obilen v dobroti in resnici,
Nebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě,
7 ki ohranja usmiljenje za tisoče, ki odpušča krivičnost, prestopek in greh in ki nikakor ne bo očistil krivega; ki obiskuje krivičnost očetov na otrocih in na otrok otrocih, do tretjega in četrtega rodu.«
Milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost otců na synech, a na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení.
8 Mojzes se je podvizal in svojo glavo sklonil proti zemlji ter oboževal.
Mojžíš pak rychle sklonil hlavu k zemi, a poklonu učinil.
9 Rekel je: »Če sem torej našel milost v tvojih očeh, oh Gospod, naj moj Gospod, prosim te, hodi med nami, kajti to je trdovratno ljudstvo. Odpusti našo krivičnost in naš greh in nas vzemi za svojo dediščino.«
A řekl: Prosím, našel-li jsem milost v očích tvých, Pane, nechť jde, prosím, Pán u prostřed nás, nebo lid jest tvrdé šíje, a milostiv buď nepravosti naší a hříchu našemu, a měj nás za dědictví.
10 In on je rekel: »Glej, sklepam zavezo. Pred vsem tvojim ljudstvom bom delal čuda, kakršna še niso bila storjena po vsej zemlji niti v nobenem narodu. Vse ljudstvo, med katerim si, bo videlo Gospodovo delo, kajti to je strašna stvar, ki jo bom storil s teboj.
Kterýžto řekl: Aj, já učiním smlouvu přede vším lidem tvým. Učiním divné věci, kteréž nejsou učiněny na vší zemi a ve všech národech, a viděti bude všecken lid, (mezi nimiž jsi, ) skutky Hospodinovy; nebo hrozné bude to, což já učiním s tebou.
11 Obeležuj to, kar sem ti danes zapovedal. Glej, pred teboj napodim Amoréjca, Kánaanca, Hetejca, Perizéjca, Hivéjca in Jebusejca.
Zachovej to, což já dnes tobě přikazuji. Aj, já vyženu před tváří tvou Amorea a Kananea, Hetea a Ferezea, Hevea a Jebuzea.
12 Pazi nase, da ne bi sklenil zaveze s prebivalci dežele, v katero greš, da ti ne bi bili za zanko v tvoji sredi,
Varuj se pak, abys nečinil smlouvy s obyvateli země té, do kteréž vejdeš, ať by nebyli osídlem u prostřed tebe.
13 temveč boste uničili njihove oltarje, zlomili njihove podobe in posekali njihove ašere,
Ale zboříte oltáře jejich, a modly jejich polámete, a jejich háje posekáte.
14 kajti ne boš oboževal nobenega drugega boga, kajti Gospod, čigar ime je Ljubosumni, je ljubosumen Bog,
Nebo nebudeš se klaněti Bohu jinému, proto že Hospodin jest, jméno má horlivý, Bůh silný, horlivý jest.
15 da ne bi sklenil zaveze s prebivalci dežele in bi se oni šli vlačugat s svojimi bogovi in bi žrtvovali svojim bogovom, in bi te nekdo povabil in bi ti jedel od njegove daritve,
Nevcházej v smlouvu s obyvateli země té, aby když by smilnili, jdouce po bozích svých, a obětovali bohům svým, nepovolali tě, a jedl bys z oběti jejich.
16 in bi jemal od njihovih hčera za svoje sinove in bi se njihove hčere šle vlačugat za njihovimi bogovi in bi primoral svoje sinove, da se gredo vlačugat za njihovimi bogovi.
A abys nebral ze dcer jeho synům svým, i smilnily by dcery jejich, jdouce po bozích svých, a naučily by smilniti syny tvé, jdouce po bozích svých.
17 Sebi ne boš izdeloval nobenih ulitih bogov.
Bohů slitých neuděláš sobě.
18 Obeleževal boš praznik nekvašenega kruha. Sedem dni boš jedel nekvašeni kruh, kot sem ti zapovedal, v času meseca abíba, kajti v mesecu abíbu si prišel iz Egipta.
Slavnost přesnic zachovávati budeš. Za sedm dní jísti budeš chleby nekvašené, jakž jsem přikázal tobě, v čas vyměřený měsíce Abib; nebo měsíce toho vyšel jsi z Egypta.
19 Vse, kar odpre maternico, je moje. Vsak prvenec med tvojo živino, bodisi vol ali ovca, ki je samec.
Všecko což otvírá život, mé jest, i všeliký samec v dobytku tvém, prvorozený z volů a ovcí.
20 Toda prvenca od osla boš odkupil z jagnjetom. Če pa ga ne odkupiš, potem mu boš zlomil tilnik. Odkupil boš vse prvorojeno izmed svojih sinov. In nihče se ne bo prazen prikazal pred menoj.
Ale prvorozené osle vyplatíš dobytčetem; pakli bys nevyplatil, šíji zlomíš jemu. Každého prvorozeného z synů svých vyplatíš, aniž ukáží se přede mnou prázdní.
21 Šest dni boš delal, toda na sedmi dan boš počival; v času oranja in v času žetve boš počival.
Šest dní pracovati budeš, dne pak sedmého přestaneš; v čas orání i žně přestaneš.
22 Obeleževal boš praznovanje tednov, od prvih sadov pšenične žetve in praznovanja spravljanja ob koncu leta.
A učiníš sobě slavnost téhodnů, svátek prvotin žně pšeničné a slavnost klizení po vyjití každého roku.
23 Trikrat na leto se bodo vsi vaši moški otroci prikazali pred Gospodom Bogom, Izraelovim Bogom.
Třikrát v roce ukáže se každý z vás pohlaví mužského před oblíčejem Panovníka Hospodina, Boha Izraelského.
24 Kajti jaz bom pred teboj pregnal narode in razširil tvoje meje. Niti si noben človek ne bo poželel tvoje dežele, kadar boš šel trikrat v letu gor, da se prikažeš pred Gospodom, svojim Bogom.
Nebo vyvrhu národy od tváři tvé a rozšířím meze tvé, aniž kdo sáhne na zemi tvou, když vstoupíš, abys se ukázal před Hospodinem Bohem svým třikrát v roce.
25 Krvi moje klavne daritve ne boš daroval s kvasom niti ne bo klavna daritev praznika pashe ostala do jutra.
Nebudeš obětovati krve oběti mé, dokavadž u tebe kvas jest, aniž zůstane do jitra obět slavnosti Fáze.
26 Prvine od prvih sadov svoje zemlje boš prinesel v hišo Gospoda, svojega Boga. Kozlička ne boš kuhal v mleku njegove matere.«
Prvotiny prvních úrod země své přinášeti budeš do domu Hospodina Boha svého. Nebudeš vařiti kozelce v mléce matky jeho.
27 Gospod je rekel Mojzesu: »Zapiši te besede, kajti po pomenu teh besed sem sklenil zavezo s teboj in z Izraelom.«
I řekl Hospodin Mojžíšovi: Napiš sobě slova tato; nebo podlé slov těch učinil jsem smlouvu s tebou a s Izraelem.
28 In tam je bil z Gospodom štirideset dni in štirideset noči; niti ni jedel kruha niti pil vode. In na tabli je zapisal besede te zaveze, deset zapovedi.
Byl pak tam s Hospodinem čtyřidceti dní a čtyřidceti nocí, chleba nejedl a vody nepil; a napsal na dskách slova té smlouvy, totiž deset slov.
29 Pripetilo se je, ko je Mojzes prišel dol z gore Sinaj, z dvema ploščama pričevanja v Mojzesovi roki, ko je prišel dol z gore, da Mojzes ni vedel, da je koža njegovega obraza sijala, medtem ko je govoril z njim.
I stalo se, když sstupoval Mojžíš s hory Sinai, (a měl dvě dsky svědectví v rukou svých, když sstupoval s hory), nevěděl, že by se stkvěla kůže tváři jeho, když mluvil s ním.
30 Ko so Aron in vsi Izraelovi otroci zagledali Mojzesa, glej, koža njegovega obraza je sijala in so se bali priti bliže k njemu.
A viděl Aron i všickni synové Izraelští Mojžíše, a aj, stkvěla se kůže tváři jeho, a nesměli přistoupiti k němu.
31 Mojzes jim je zaklical in Aron in vsi voditelji skupnosti so se vrnili k njemu, in Mojzes je govoril z njimi.
Ale Mojžíš zavolal jich, a navrátili se k němu Aron i všecka knížata shromáždění toho, a mluvil Mojžíš s nimi.
32 Potem so vsi Izraelovi otroci prišli bliže in v zapoved jim je dal vse, kar je Gospod govoril z njim na gori Sinaj.
Potom přišli také k němu všickni synové Izraelští, jimžto přikázal všecko, což s ním mluvil Hospodin na hoře Sinai.
33 Ko je Mojzes prenehal govoriti z njimi, si je na obraz dal zagrinjalo.
Dokudž pak mluvil Mojžíš s nimi, měl zástěru na tváři své.
34 Toda ko je Mojzes vstopil pred Gospoda, da govori z njim, je odstranil zagrinjalo, dokler ni prišel ven. In prišel je ven in govoril Izraelovim otrokom to, kar mu je bilo zapovedano.
Ale když vcházel Mojžíš před tvář Hospodina, aby mluvil s ním, odjímal zástěru, dokudž nevyšel. Vyšed pak, mluvil synům Izraelským, což mu bylo rozkázáno.
35 Izraelovi otroci so videli Mojzesov obraz, da je Mojzesova koža sijala in Mojzes si je na svoj obraz ponovno namestil zagrinjalo, dokler ni vstopil, da govori z njim.
Tedy viděli synové Izraelští tvář Mojžíšovu, že se stkvěla kůže tváři jeho. A kladl zase Mojžíš zástěru na tvář svou, dokudž nevcházel, aby mluvil s ním.
