Pridigar 7
1 Dobro ime je boljše kakor dragoceno mazilo in dan smrti [je boljši] kakor dan rojstva nekoga.
Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
2 Bolje je iti v hišo žalujočega, kakor iti v hišo pojedine, kajti to je konec vseh ljudi; in živi si bodo to položili k srcu.
Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
3 Bridkost je boljša kot smeh, kajti z žalostjo obličja je srce postalo boljše.
Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
4 Srce modrega je v hiši žalovanja, toda srce bedakov je v hiši veselja.
Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
5 Bolje je poslušati oštevanje modrega, kakor za človeka poslušati pesem bedakov.
Lépe jest slyšeti žehrání moudrého, nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
6 Kajti kakor je prasketanje trnja pod loncem, tak je smeh bedaka. Tudi to je ničevost.
Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
7 Zatiranje modrega zagotovo dela besnega in podkupnina uničuje srce.
Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
8 Boljši je konec stvari kakor njen začetek, in potrpežljivi v duhu je boljši kakor ponosni v duhu.
Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
9 V svojem duhu ne bodi nagel, da bi bil jezen, kajti jeza počiva v naročju bedakov.
Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
10 Ne reci: »Kaj je razlog, da so bili prejšnji dnevi boljši kakor tile?« Kajti glede tega nisi modro poizvedel.
Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
11 Modrost je dobra z dediščino; in z njo je korist tistim, ki gledajo sonce.
Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
12 Kajti modrost je obramba in denar je obramba, toda odličnost spoznanja je, da modrost daje življenje tem, ki jo imajo.
Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
13 Preudari Gospodovo delo, kajti kdo lahko izravna to, kar je on skrivil?
Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
14 Na dan uspevanja bodi radosten, toda na dan nadloge preudari; tudi Bog je postavil enega nasproti drugemu, z namenom, da človek ne bi ničesar našel za njim.
V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
15 Vse stvari sem videl v dneh svoje ničevosti. Je pravičen človek, ki propada v svoji pravičnosti in je zloben človek, ki v svoji zlobnosti podaljšuje svoje življenje.
Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
16 Ne bodi preko mere pravičen niti se ne delaj preveč modrega. Zakaj bi samega sebe uničil?
Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
17 Ne bodi preveč zloben niti ne bodi nespameten. Zakaj bi umrl pred svojim časom?
Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
18 Dobro je, da bi to zgrabil, da, tudi pred tem ne umikaj svoje roke, kajti kdor se boji Boga, bo izmed vseh prišel naprej.
Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
19 Modrost krepi modrega bolj kakor deset silnih mož, ki so v mestu.
Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
20 Kajti na zemlji ni pravičnega človeka, ki dela dobro in ne greši.
Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
21 Prav tako se ne oziraj na vse besede, ki so izgovorjene, da ne bi slišal svojega služabnika [kako] te preklinja,
Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
22 kajti pogosto tudi tvoje lastno srce ve, da si ti sam podobno preklinjal druge.
Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
23 Vse to sem preizkusil z modrostjo. Rekel sem: »Moder bom, « toda to je bilo daleč od mene.
Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
24 To, kar je daleč proč in presegajoče globoko, kdo to lahko spozna?
Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
25 Svoje srce sem posvetil védenju in preiskovanju in iskanju modrosti in razlogu za stvari in da spoznam zlobnost neumnosti, celo nespametnost in norost.
Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
26 Našel sem grenkejše kakor smrt, žensko, čigar srce so pasti in mreže in njene roke kakor trakovi. Kdorkoli ugaja Bogu, bo zbežal pred njo, toda grešnik bo vzet po njej.
I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
27 »Glej, to sem našel, « pravi pridigar, naštevajoč enega za drugim, da spozna razlog.
Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
28 Kar vendar moja duša išče, toda ne najdem. Našel sem enega med tisočimi, toda ženske med vsemi tistimi nisem našel.
Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
29 Glej, samo to sem našel, da je Bog človeka naredil poštenega, toda oni so iskali mnoge domiselnosti.
Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
