1 Kroniška 29

1 Nadalje je kralj David vsej skupnosti rekel: »Moj sin Salomon, ki ga je izbral sam Bog, je še mlad in nežen, delo pa je veliko, kajti palača ni za človeka, temveč za Gospoda Boga.

Potom řekl David král všemu shromáždění: Šalomouna syna mého jediného vyvolil Bůh ještě maličkého a mladého, dílo pak toto veliké jest; nebo ne člověku palác ten, ale Hospodinu Bohu býti má.

2 Sedaj sem z vso svojo močjo pripravil za hišo svojega Boga zlata za stvari, narejene iz zlata, srebra za stvari iz srebra, brona za stvari iz brona, železa za stvari iz železa, lesa za stvari iz lesa, oniksove kamne in kamne za vdelavo, lesketajoče kamne iz različnih barv in vse vrste dragocenih kamnov in marmornih kamnov v obilju.

Já zajisté podlé své nejvyšší možnosti nachystal jsem potřeb k domu Boha svého, zlata k nádobám zlatým, a stříbra k stříbrným, mědi k měděným, železa k železným a dříví k dřevěným, kamení onychinového i kamení k vsazování, i karbunkulového, a rozličných barev, a všelijakého kamení drahého, i kamení mramorového hojně.

3 Povrh vsega, ker sem svojo naklonjenost naravnal k hiši svojega Boga, sem dal od svojih lastnih dobrin, od zlata in srebra, ki sem ga dal k hiši svojega Boga, poleg vsega, kar sem pripravil za sveto hišo;

Nadto z veliké lásky k domu Boha svého, maje zvláštní poklad zlata a stříbra, i ten dávám k domu Boha svého mimo všecko to, což jsem připravil k domu svatyně,

4 celó tri tisoč talentov zlata, od zlata iz Ofírja in sedem tisoč talentov prečiščenega srebra, da se z njim prekrije stene hiš.

Totiž tři tisíce centnéřů zlata, zlata z Ofir, a sedm tisíc centnéřů stříbra přečištěného k potažení stěn domů svatých,

5 Zlata za stvari iz zlata, srebra za stvari iz srebra in za vsako vrsto dela storjenega z rokodelčevimi rokami. In kdo bo potem ta dan voljan uméstiti svojo službo Gospodu?«

Zlata k nádobám zlatým a stříbra k stříbrným i ke všelikému dílu řemeslnému. A jestliže jest kdo více, ješto by co chtěl dobrovolně obětovati dnes Hospodinu?

6 Potem so vodje očetov in princev iz Izraelovega rodu in poveljniki nad tisočimi in nad stotimi, z voditelji kraljevega dela, prostovoljno darovali

Tedy knížata čeledí otcovských a knížata pokolení Izraelských, i hejtmané a setníci i úředníci nad dílem královským dobrovolně obětovali.

7 in dali za službo Božje hiše od zlata pet tisoč talentov in deset tisoč darejkov, od srebra deset tisoč talentov, od brona osemnajst tisoč talentov in sto tisoč talentov železa.

A dali k službě domu Božího zlata pět tisíc centnéřů, a deset tisíc zlatých, stříbra pak deset tisíc centnéřů, a mědi osmnácte tisíc centnéřů, a železa sto tisíc centnéřů.

8 Tisti, pri katerih so bili najdeni dragoceni kamni, so jih dali v zakladnico Gospodove hiše po roki Geršónca Jehiéla.

Kdožkoli měli kamení drahé, dávali do pokladu domu Hospodinova do rukou Jechiele Gersunského.

9 Potem se je ljudstvo veselilo, za to, kar so voljno darovali, ker so s popolnim srcem voljno darovali Gospodu. Tudi kralj David se je veselil z veliko radostjo.

I veselil se lid, že tak ochotně obětovali; nebo celým srdcem dobrovolně obětovali Hospodinu. Nýbrž i král David radoval se radostí velikou.

10 Zato je David blagoslovil Gospoda pred vso skupnostjo in David je rekel: »Blagoslovljen bodi ti, Gospod, Bog Izraela, našega očeta, na veke vekov.

A protož dobrořečil David Hospodinu před oblíčejem všeho shromáždění, a řekl David: Požehnaný jsi ty Hospodine, Bože Izraele otce našeho, od věků až na věky.

11 Tvoja, oh Gospod, je veličina, oblast, slava, zmaga in veličastvo, kajti vse, kar je v nebesih in na zemlji, je tvoje. Tvoje je kraljestvo, oh Gospod in ti si kakor glava povišan nad vse.

Tváť jest, ó Hospodine, velebnost i moc i sláva, i vítězství i čest, ano i všecko, což jest v nebi i v zemi. Tvé jest, ó Hospodine, království, a ty jsi vyšší nad všelikou vrchnost.

12 Bogastvo in čast, oboje prihaja od tebe in ti kraljuješ nad vsem in v tvoji roki je oblast in moč in v tvoji roki je to, da narediš veliko in da daš moč vsem.

I bohatství i sláva od tebe jest, a ty panuješ nade vším, a v ruce tvé jest moc a síla, a v ruce tvé také jest i to, kohož chceš zvelebiti a upevniti.

13 Zdaj torej, naš Bog, se ti zahvaljujemo in hvalimo tvoje veličastno ime.

Nyní tedy, Bože náš, děkujeme tobě, a chválíme jméno slávy tvé.

14 Toda kdo sem jaz in kaj je moje ljudstvo, da bi bili zmožni darovati tako voljno na takšen način? Kajti vse stvari prihajajo od tebe in od tvojega lastnega smo dali tebi.

Nebo kdo jsem já, a co jest lid můj, abychom mohli míti moc k tak dobrovolnému obětování tobě? Od tebeť jest zajisté všecko, a i to z ruky tvé dali jsme tobě.

15 Kajti mi smo tujci pred teboj in začasni prebivalci, kakor so bili vsi naši očetje. Naši dnevi na zemlji so kakor senca in nobenega ni, ki bi ostal.

Nebo my příchozí jsme před tebou a hosté, jako i všickni otcové naši; dnové naši jsou jako stín běžící po zemi beze vší zástavy.

16 Oh Gospod, naš Bog, vsa ta zaloga, ki smo jo pripravili, da ti zgradimo hišo za tvoje sveto ime, prihaja iz tvoje roke in vse je tvoje.

Hospodine, Bože náš, všecka ta hojnost, kterouž jsme připravili k stavení domu tvého, jménu svatému tvému, z ruky tvé jest, a tvé jsou všecky věci.

17 Tudi jaz vem, moj Bog, da ti preizkušaš srce in imaš veselje v iskrenosti. Kar se mene tiče, sem v iskrenosti svojega srca voljno daroval vse te stvari in sedaj sem z radostjo videl tvoje ljudstvo, ki je tukaj prisotno, da ti voljno daruje.

Známť pak, Bože můj, že ty zpytuješ srdce, a upřímnost oblibuješ; protož já z upřímnosti srdce svého ochotně obětoval jsem toto všecko. Ano i lid tvůj, kterýž se teď shledal, viděl jsem, jak s radostí chtivě obětuje tobě.

18 Oh Gospod, Bog Abrahama, Izaka in Izraela, naših očetov, varuj to na veke v zamisli misli srca svojega ljudstva in si pripravi njihovo srce.

Hospodine, Bože Abrahama, Izáka a Izraele, otců našich, zachovejž to na věky, totiž snažnost takovou srdce lidu svého, a nastrojuj srdce jejich sobě.

19 Mojemu sinu Salomonu daj popolno srce, da varuje tvoje zapovedi, tvoja pričevanja in tvoje zakone in da stori vse te stvari in da zgradi palačo, za katero sem naredil preskrbo.«

Šalomounovi také synu mému dej srdce upřímé, aby ostříhal přikázaní tvých, svědectví tvých a ustanovení tvých, a aby činil všecko, a vystavěl dům ten, k němuž jsem potřeby připravil.

20 David je vsej skupnosti rekel: »Sedaj blagoslovite Gospoda, svojega Boga.« In vsa skupnost je blagoslovila Gospoda, Boga svojih očetov, sklonila svoje glave in oboževala Gospoda in kralja.

Potom řekl David všemu shromáždění: Dobrořečte nyní Hospodinu Bohu svému. I dobrořečilo všecko shromáždění Hospodinu Bohu otců svých, a přisehnuvše hlavy, poklonili se Hospodinu i králi.

21 Žrtvovali so klavne daritve Gospodu in darovali so žgalne daritve Gospodu naslednji dan po tem dnevu, celó tisoč bikcev, tisoč ovnov in tisoč jagnjet, z njihovimi pitnimi daritvami in v obilju klavnih daritev za ves Izrael.

Zatím obětovali Hospodinu oběti, obětovali také zápaly Hospodinu nazejtří, volů tisíc, skopců tisíc, beranů tisíc, s mokrými obětmi jejich, a jiných obětí množství za všecken lid Izraelský.

22 Z velikim veseljem so na ta dan jedli in pili pred Gospodom. Kralja Salomona, Davidovega sina, so drugič postavili za kralja, ga mazilili Gospodu za glavnega voditelja, Cadóka pa za duhovnika.

I jedli a pili před Hospodinem v ten den s radostí velikou. Potom za krále ustanovili po druhé Šalomouna syna Davidova, a pomazali jej Hospodinu za vývodu, a Sádocha za kněze.

23 Potem se je Salomon usedel na Gospodov prestol kakor kralj namesto svojega očeta Davida in uspeval in ves Izrael ga je ubogal.

A tak dosedl Šalomoun na stolici Hospodinovu, aby byl králem místo Davida otce svého. I vedlo se mu šťastně, a poslouchal ho všecken Izrael.

24 Vsi princi in mogočni možje in tudi vsi sinovi kralja Davida so se podredili kralju Salomonu.

Tolikéž i všecka knížata a znamenití, i všickni synové krále Davida poddali se Šalomounovi králi.

25 Gospod je silno poveličal Salomona v očeh vsega Izraela in mu podelil takšno kraljevo veličastvo, kakršno ni bilo v Izraelu na nobenem kralju pred njim.

I zvelebil Hospodin Šalomouna náramně před očima všeho Izraele, a dal mu slávu královskou, jakéž neměl před ním žádný král v Izraeli.

26 Tako je Jesejev sin David kraljeval nad vsem Izraelom.

Kraloval pak byl David syn Izai nade vším Izraelem.

27 Časa, ko je kraljeval nad Izraelom, je bilo štirideset let. Sedem let je kraljeval v Hebrónu, triintrideset let pa je kraljeval v Jeruzalemu.

A dnů, v nichž kraloval David nad Izraelem, bylo čtyřidceti let. V Hebronu kraloval sedm let, a v Jeruzalémě kraloval třidceti a tři léta.

28 Umrl je v dobri visoki starosti, izpolnjen z dnevi, bogastvi in častjo. Namesto njega je zakraljeval njegov sin Salomon.

I umřel v starosti dobré, pln jsa dnů, bohatství a slávy, a kraloval Šalomoun syn jeho místo něho.

29 Torej dejanja kralja Davida, prva in zadnja, glej, ta so zapisana v knjigi vidca Samuela, v knjigi preroka Natána in v knjigi vidca Gada,

Činové pak Davida krále první i poslední popsáni jsou v knize Samuele proroka, a v knize Nátana proroka, též v knize Gáda proroka,

30 z vsem njegovim vladanjem in njegovo močjo in časi, ki so prešli nad njim in nad Izraelom in nad vsemi kraljestvi dežel.

Se vším kralováním i silou jeho, i se všemi příběhy časů při něm i při lidu Izraelském, i při všech královstvích zemských.