Книга Иова 32
1 И умолча Иов словесы. Умолчаша же и трие друзие его ктому пререковати Иову, бе бо Иов праведен пред ними.
A když přestali ti tři muži odpovídati Jobovi, proto že se spravedlivý sobě zdál,
2 Разгневася же Елиус сын Варахиилев Вузитянин, от ужичества Арамска Авситидийския страны, разгневася же на Иова зело, занеже нарече себе праведна пред Богом,
Tedy rozpáliv se hněvem Elihu, syn Barachele Buzitského z rodu Syrského, na Joba, rozhněval se, proto že spravedlivější pravil býti duši svou nad Boha.
3 и на триех же другов разгневася зело, яко не возмогоша отвещати противу Иову и судиша его быти нечестива.
Ano i na ty tři z přátel jeho roznítil se hněv jeho, proto že nenalézajíce odpovědi, však potupovali Joba.
4 Елиус же терпяше дати ответ Иову, яко старейшии его суть деньми (друзие его).
Nebo Elihu očekával na Joba a na ně s řečí, proto že starší byli věkem než on.
5 И виде Елиус, яко несть ответа во устех триех мужей, и возярися гневом своим.
Ale vida Elihu, že nebylo žádné odpovědi v ústech těch tří mužů, zažhl se v hněvě svém.
6 Отвещав же Елиус сын Варахиилев Вузитянин, рече: юнейший убо есмь леты, вы же есте старейшии: темже молчах, убоявся возвестити вам хитрость мою:
I mluvil Elihu syn Barachele Buzitského, řka: Já jsem nejmladší, vy pak jste starci, pročež ostýchaje se, nesměl jsem vám oznámiti zdání svého.
7 рех же: время есть глаголющее, и во мнозех летех ведят премудрость,
Myslil jsem: Staří mluviti budou, a mnoho let mající v známost uvedou moudrost.
8 но дух есть в человецех, дыхание же Вседержителево есть научающее:
Ale vidím, že Duch Boží v člověku a nadšení Všemohoucího činí lidi rozumné.
9 не многолетнии суть премудри, ниже старии ведят суд:
Slavní ne vždycky jsou moudří, aniž starci vždycky rozumějí soudu.
10 темже рех: послушайте мене, и возвещу вам, яже вем, внушите глаголы моя:
A protož pravím: Poslouchejte mne, oznámím i já také zdání své.
11 реку бо вам послушающым, дондеже испытаете словеса, и даже вас уразумею,
Aj, očekával jsem na slova vaše, poslouchal jsem důvodů vašich dotud, dokudž jste vyhledávali řeči,
12 и се, не бе Иова обличаяй, отвещаяй противно глаголом его от вас:
A bedlivě vás soudě, spatřil jsem, že žádného není, kdo by Joba přemohl, není z vás žádného, ješto by odpovídal řečem jeho.
13 да не речете: обретохом премудрость, Господеви приложившеся:
Ale díte snad: Nalezli jsme moudrost, Bůh silný stihá jej, ne člověk.
14 человеку же попустисте глаголати таковая словеса:
Odpovím: Ač Job neobracel proti mně řeči, a však slovy vašimi nebudu jemu odpovídati.
15 ужаснушася, не отвещаша ктому, обетшаша от них словеса:
Bojí se, neodpovídají více, zavrhli od sebe slova.
16 терпех, не глаголах бо, яко сташа, не отвещаша, яко да отвещаю и аз часть.
Èekal jsem zajisté, však poněvadž nemluví, ale mlčí, a neodpovídají více,
17 Отвеща же Елиус, глаголя:
Odpovím i já také za sebe, oznámím zdání své i já.
18 паки возглаголю, исполнен бо есмь словес: убивает бо мя дух чрева:
Nebo pln jsem řečí, těsno ve mně duchu života mého.
19 чрево же мое яко мех мста вряща завязан, или якоже мех коваческий расторгнутый:
Aj, břicho mé jest jako mest nemající průduchu, jako sudové noví rozpuklo by se.
20 возглаголю, да почию, отверз уста:
Mluviti budu, a vydchnu sobě, otevru rty své, a odpovídati budu.
21 человека бо не постыждуся, но ниже бреннаго посрамлюся:
Nebuduť pak šetřiti osoby žádného, a k člověku bez proměňování jména mluviti budu.
22 не вем бо чудитися лицу: аще же ни, то и мене молие изядят.
Nebo neumím jmen proměňovati, nebo tudíž by mne zachvátil stvořitel můj.
