Книга Есфири 6
1 Господь же отя сон от царя в нощи оней. И повеле рабу своему принести книги памятныя дний прочитати ему:
Té noci král nemoha spáti, rozkázal přinésti knihy pamětné, kroniky, kteréž čteny byly před králem.
2 и обрете писания написанная о Мардохеи, како поведа царю о двою евнуху царскую, внегда стрещи има, и умыслиста убити (царя) Артаксеркса.
I našli zapsáno, že pověděl Mardocheus na Bigtana a Teresa, dva komorníky královské z těch, jenž ostříhali prahu, že ukládali vztáhnouti ruku na krále Asvera.
3 И рече царь: кую славу или благодать сотворихом Мардохею? И рекоша отроцы царевы: ничтоже сотворил еси ему?
Tedy řekl král: Èím jest poctěn, neb jak zveleben Mardocheus za to? Odpověděli služebníci královští, dvořané jeho: Není jemu nic dáno.
4 Вопрошающу же царю о благодеянии Мардохеове, се, Аман прииде во двор, и рече царь: кто есть во дворе? Аман же прииде рещи цареви, да повесит Мардохеа на древе, еже уготова.
I řekl král: Kdo jest v síni? (Aman pak byl přišel do síně domu královského zevnitřní, mluviti s králem, aby oběšen byl Mardocheus na šibenici, kterouž jemu připravil.)
5 И рекоша отроцы царевы: се, Аман стоит во дворе. И рече царь: призовите его.
Odpověděli králi služebníci jeho: Aj, Aman stojí v síni. Řekl král: Nechť vejde sem.
6 И рече царь Аману: что сотворю мужу, егоже аз хощу прославити? Рече же в себе Аман: кого хощет царь прославити, разве мене?
Takž všel Aman. Jemuž řekl král: Co sluší učiniti muži tomu, kteréhož by chtěl král ctíti? (Aman řekl sám v sobě: Kohož by jiného chtěl král více ctíti, nežli mne?)
7 Рече же царю: мужа, егоже хощет царь прославити,
Odpověděl Aman králi: Muži tomu, jehož král ctíti chce,
8 да принесут отроцы царевы одежду виссонную, еюже царь облачается, и коня, на немже царь ездит,
Ať přinesou roucho královské, do kteréhož se král obláčí, a přivedou koně, na kterémž jezdí král, a vstaví korunu královskou na hlavu jeho.
9 и да дастся единому от другов царевых славных, и да облечет мужа, егоже царь любит, и да посадит его на коня и проповесть на улицах града, глаголя: тако будет всякому человеку, егоже царь прославит.
A dadouce roucho to i koně toho v ruku některého z nejznamenitějších knížat královských, ať oblekou muže toho, jehož král chce ctíti, a ať jej vodí na koni po ulici města, a volají před ním: Tak se má státi muži tomu, jehož král ctíti chce.
10 И рече царь Аману: добре рекл еси: тако сотвори Мардохею Иудеанину, угодно служащему во дворе (нашем), и да не изменится слово твое от сих, яже рекл еси.
Tedy řekl král Amanovi: Pospěš, vezmi to roucho a koně, jakž jsi řekl, a učiň to Mardocheovi Židu, kterýž sedí v bráně královské. Nepomíjejž ničeho ze všeho toho, což jsi mluvil.
11 И взя Аман одежду и коня, и облече Мардохеа, и возведе его на коня, и пройде по улицам града, и проповедаше (пред ним), глаголя: сице будет всякому человеку, егоже хощет цар прославити.
Protož vzav Aman roucho i koně, oblékl Mardochea, a vedl jej na koni po ulici města, volaje před ním: Tak se má státi muži tomu, jehož král ctíti chce.
12 И возвратися Мардохеи во двор (царев): Аман же иде в дом свой скорбя преклонив главу.
Potom navrátil se Mardocheus k bráně královské. Aman pak rychle pospíšil do domu svého, smuten jsa, s zakrytou hlavou.
13 И сказа Аман случившаяся ему Зосаре жене своей и другом своим. И реша ему друзие его и жена: аще от племене Иудейскаго Мардохей, начал еси смирятися пред ним, падая падеши, и не возможеши ему отмстити, яко Бог живый есть с ним.
I vypravoval Aman Zeres ženě své a všechněm přátelům svým všecko, což se mu přihodilo. I řekli jemu mudrci jeho i Zeres žena jeho: Poněvadž z národu Židovského jest Mardocheus, před jehož oblíčejem počal jsi klesati, neodoláš jemu, ale jistě padneš před oblíčejem jeho.
14 И еще глаголющым им, приидоша евнуси, спешно зовуще Амана на пир, егоже уготова Есфирь.
A když oni ještě mluvili s ním, komorníci královští přišli, a rychle vzali Amana na hody, kteréž připravila Ester.
