Jobho 14
1 “Munhu akazvarwa nomukadzi ane mazuva mashoma azere nokutambudzika.
Èlověk narozený z ženy jest krátkého věku a plný lopotování.
2 Anobuda seruva agosvava; anotiza somumvuri, haagari.
Jako květ vychází a podťat bývá, a utíká jako stín, a netrvá.
3 Ko, munotarisisa munhu akadai here? Ko, muchamuuyisa kuzotongwa pamberi penyu here?
A však i na takového otvíráš oko své, a mne uvodíš k soudu s sebou.
4 Ndianiko angabudisa chinhu chakachena kubva pane chine tsvina? Hakuna!
Kdo toho dokáže, aby čistý z nečistého pošel? Ani jeden.
5 Mazuva omunhu akatarwa; makatema kuwanda kwemwedzi yake, mukamutarira miganhu yaasingagoni kudarika.
Poněvadž vyměřeni jsou dnové jeho, počet měsíců jeho u tebe, a cíles jemu položil, kterýchž by nepřekračoval:
6 Naizvozvo regai kumutarisa uye mumusiye ari oga, kusvikira apedza nguva yake somunhu anoshanda.
Odvrať se od něho, ať oddechne sobě, a zatím aby přečekal jako nájemník den svůj.
7 “Asi kumuti kune tariro: Kana ukatemwa, unobukirazve, uye mabukira awo matsva haasvavi.
O stromu zajisté jest naděje, by i podťat byl, že se zase zotaví, a výstřelek jeho nevyhyne,
8 Midzi yawo ingava yakwegura hayo muvhu uye hunde yawo ichifa muvhu,
By se pak i sstaral v zemi kořen jeho, a v prachu již jako umřel peň jeho:
9 asi uchabukira pakunhuhwira kwemvura ugomera somuti uchangotanga kumera.
Avšak jakž počije vláhy, zase se pučí, a zahustí jako keř.
10 Asi munhu anofa agoradzikwa pasi; anofema kokupedzisira uye haazovapozve.
Ale člověk umírá, mdlobou přemožen jsa, a když vypustí duši člověk, kam se poděl?
11 Sokupera kunoita mvura mugungwa, kana kupwa nokuoma kworwizi,
Jakož ucházejí vody z jezera, a řeka opadá a vysychá:
12 saizvozvo munhu anovata pasi asingazomuki; kusvikira matenga asisiko, vanhu havazomukizve kana kumutswa pakuvata kwavo.
Tak člověk, když lehne, nevstává zase dotud, dokudž nebes stává. Nebývajíť vzbuzeni lidé, aniž se probuzují ze sna svého.
13 “Haiwa, dai mandiviga henyu muguva chete, uye mandiviga kusvikira kutsamwa kwenyu kwapfuura! Dai chete manditarira nguva, uye ipapo mugondirangarira! (Sheol h7585)
Ó kdybys mne v hrobě schoval, a skryl mne, dokudž by nebyl odvrácen hněv tvůj, ulože mi cíl, abys se rozpomenul na mne. (Sheol h7585)
14 Kana munhu akafa, angazoraramazve here? Mazuva ose okushanda kwangu kwakaoma, ndicharindira kusvikira kuvandudzwa kwangu kwasvika.
Když umře člověk, zdaliž zase ožive? Po všecky tedy dny vyměřeného času svého očekávati budu, až přijde proměna při mně.
15 Muchadana uye ini ndichakupindurai; muchashuva chisikwa chamakaita namaoko enyu.
Zavoláš, a já se ohlásím tobě, díla rukou svých budeš žádostiv,
16 Zvirokwazvo muchaverenga nhambwe dzangu ipapo, asi musingarondi chivi changu.
Ačkoli nyní kroky mé počítáš, aniž shovíváš hříchům mým,
17 Kudarika kwangu kuchasungirwa musaga; muchafukidzira chivi changu.
Ale zapečetěné maje jako v pytlíku přestoupení mé, ještě přikládáš k nepravosti mé.
18 “Asi sokupfupfunyuka kunoita gomo rigoondomoka, uye sokubviswa kwedombo panzvimbo yaro,
Jistě že jako hora padnuc, rozdrobuje se, a skála odsedá z místa svého,
19 semvura inochera mabwe, uye sokuyerera kwemvura zhinji inokukura ivhu, saizvozvo munoparadza tariro yomunhu.
Jako kamení stírá voda, a povodní zachvacuje, což z prachu zemského samo od sebe roste: tak i ty naději člověka v nic obracíš.
20 Munomukunda kamwe chete zvachose, uye akasazovapo; munoshandura chiso chake mobva mamudzinga.
Přemáháš jej ustavičně, tak aby odjíti musil; proměňuješ tvář jeho, a propouštíš jej.
21 Kana vanakomana vake vachikudzwa, iye haazvizivi; kana vakadzikisirwa pasi, iye haazvioni.
Budou-li slavní synové jeho, nic neví; pakli v potupě, nic o ně nepečuje.
22 Anongonzwa kurwadza kwomuviri wake chete, agozvichema iye pachake bedzi.”
Toliko tělo jeho, dokudž živ jest, bolestí okouší, a duše jeho v něm kvílí.
