Римљанима 8
1 Никаква, дакле, сад нема осуђења онима који су у Христу Исусу и не ходе по телу него по Духу.
My, kdo jsme spojeni s Kristem, nemusíme se již obávat žádného odsouzení k smrti.
2 Јер закон Духа који оживљава у Христу Исусу, опростио ме је од закона греховног и смрти.
Vždyť způsob života, jak jej při nás uskutečňuje oživující Duch skrze naše spojení s Kristem, nás vymanil ze zákonitosti hříchu a ze smrti. Zákon nás sice mohl před zlem varovat, ale nemohl nás před ním uchránit.
3 Јер што закону беше немогуће, јер беше ослабљен телом, посла Бог сина свог у обличју тела греховног, и за грех осуди грех у телу,
Proto Bůh poslal svého Syna Ježíše Krista, aby se stal člověkem a byl pokoušen k neposlušnosti. Takto odsoudil hřích tam, kde nejvíce působí, tedy v lidské přirozenosti.
4 Да се правда закона испуни у нама који не живимо по телу него по духу;
Tak můžeme i my Ježíšovou zásluhou splnit požadavky zákona, když nepodléháme tomu, co chce tělo, ale jsme vedeni Duchem.
5 Јер који су по телу телесно мисле, а који су по духу духовно мисле.
Jestliže někdo žije podle své přirozenosti, je ovládán sobeckými touhami. Žije-li však v někom Boží Duch, je jím také usměrňován.
6 Јер телесно мудровање смрт је, а духовно мудровање живот је и мир.
Vlastní touhy vedou ke smrti. Duch Boží však dává život a pokoj. Ti první nemají Boha příliš v lásce, protože je jim nepříjemný a jeho zákony nepřijatelné. Takoví se Bohu ovšem nemohou líbit.
7 Јер телесно мудровање непријатељство је Богу, јер се не покорава закону Божијем нити може.
8 А који су у телу не могу Богу угодити.
9 А ви нисте у телу него у духу; јер Дух Божји у вама живи. А ако ко нема Дух Христов, он није Његов.
Ale vy, jestliže Boží Duch ve vás působí, jste jím vedeni k docela jinému životu.
10 А ако је Христос у вама, онда је тело мртво греха ради а дух жив правде ради.
Patříte-li opravdu Kristu, nemůže to být jinak. Z vlivu zla se vaše tělo vyprostilo Kristovou zásluhou; jeho bezúhonnost vám teď zprostředkovává život, vyvěrající z jeho Ducha.
11 А ако ли живи у вама Дух Оног који је васкрсао Исуса из мртвих, Онај који је подигао Христа из мртвих оживеће и ваша смртна телеса Духом својим који живи у вама.
A tento Duch, jenž vzkřísil z mrtvých Ježíše Krista, vzkřísí i vaše smrtelné tělo, pokud jej v sobě necháte sílit a vládnout.
12 Тако дакле, браћо, нисмо дужни телу да по телу живимо.
Ano, bratři, teď už nejsme podřízeni tomu, k čemu nás dříve naše přirozenost samozřejmě vedla.
13 Јер ако живите по телу, помрећете; ако ли духом послове телесне морите, живећете.
Kdo totiž sám sobě ve všem vyhoví, ten sám sebe zničí. Kdo však s Boží pomocí vítězí nad svými slabostmi, ten získá nepomíjející život.
14 Јер који се владају по духу Божијем они су синови Божији.
Kdo se dá vést Božím Duchem, smí se právem pokládat za Božího syna a dceru.
15 Јер не примисте дух ропства, опет да се бојите; него примисте Дух посиначки, којим вичемо: Ава, Оче!
Bůh nám daroval postavení vlastních dětí, které se k němu smějí obracet jako k milujícímu Otci a jimž patří všechno, co patří jemu. Duch svatý nás o tom ujišťuje.
16 Овај дух сведочи нашем духу да смо деца Божија.
17 А кад смо деца и наследници смо: наследници, дакле Божији, а сунаследници Христови: јер с Њим страдамо да се с Њим и прославимо.
18 Јер мислим да страдања садашњег времена нису ништа према слави која ће нам се јавити.
Stejnou slávu, jakou obdařil Krista, jednou přizná i nám, budeme-li ochotni podstoupit i stejné utrpení. Jsem plně přesvědčen, že všechno pozemské trápení neznamená nic proti slávě, která nás nakonec čeká.
19 Јер чекање твари чека да се јаве синови Божији.
Vždyť celá příroda dychtivě očekává, kdy se objeví Boží synové v plné slávě.
20 Јер се твар покори пропадљивости (не од своје воље него за вољу оног који је покори) на наду,
Hříchem se porušilo všechno stvořené; přesto však zde zůstává naděje na vysvobození všeho tvorstva. Svým věrným dá Bůh svobodu a slávu a ostatnímu stvoření vrátí neporušenost.
21 Да ће се и сама твар опростити од ропства распадљивости на слободу славе деце Божије.
22 Јер знамо да сва твар уздише и тужи с нама до сад.
Jen se podívejte, jak nyní celá příroda úpí a sténá jako v porodních bolestech!
23 А не само она, него и ми који новину духа имамо, и ми сами у себи уздишемо чекајући посињење и избављење телу свом.
A dokonce i my křesťané, kterým Bůh jako příslib nového života dal svého Ducha, toužebně vyhlížíme viditelný důkaz,
24 Јер се надом спасосмо. А нада који се види није нада; јер кад ко види шта, како ће му се надати?
že jsme byli přijati mezi Boží děti, které zachrání k věčnému životu; touto nadějí jsme naplněni. Těšíme se na to, co brzy uvidíme.
25 Ако ли се надамо ономе што не видимо, чекамо с трпљењем.
Čekáme trpělivě, neboť mít naději znamená čekat, i když ještě není nic vidět.
26 А тако и Дух помаже нам у нашим слабостима: јер не знамо за шта ћемо се молити као што треба, него сам Дух моли се за нас уздисањем неисказаним.
My sami jsme slabí a často ani nenacházíme slova k modlitbě. Ale Duch Boží nám přichází na pomoc a úpěnlivě volá za nás slovy, která se vymykají našemu jazyku.
27 А Онај што испитује срца зна шта је мисао Духа, јер по вољи Божијој моли се за свете.
A Bůh, který vidí do nejhlubších záhybů lidského srdce, přímluvná volání Ducha přijímá a dobře mu rozumí.
28 А знамо да онима који љубе Бога све иде на добро, који су позвани по намерењу.
Víme, že vše nakonec slouží k prospěchu těch, kteří Boha milují. Ti jsou podle jeho vůle povoláni, aby získali podobu Božího Syna. Mají se stát jeho rodinou a Ježíš bude nejpřednější. Proč jsou k tomu povoláni?
29 Јер које напред позна оне и одреди да буду једнаки обличју Сина његовог, да би Он био прворођени међу многом браћом.
30 А које одреди оне и дозва; а које дозва оне и оправда; а које оправда оне и прослави.
Protože je Bůh před věky důvěrně poznal a k tomu vyvolil. Tento cíl dosáhnou, protože je ospravedlní a oslaví.
31 Шта ћемо, дакле, рећи на ово? Ако је Бог с нама, ко ће на нас?
Co z toho plyne? Je-li Bůh s námi, kdo nás může ohrozit?
32 Који, дакле, свог сина не поштеде, него га предаде за све нас, како, дакле, да нам с Њим све не дарује?
Když neváhal vzdát se kvůli nám svého vlastního Syna, co by pro nás ještě neudělal?
33 Ко ће оптужити избране Божије? Бог који правда?
Kdo se odváží být naším žalobcem před Božím soudem, když soudcem je ten, kdo nás sám ospravedlnil?
34 Ко ће осудити? Христос Исус који умре, па још и васкрсе, који је с десне стране Богу, и моли за нас?
Kdo nás odsoudí, když naším obhájcem je sám Ježíš Kristus?
35 Ко ће нас раставити од љубави Божије? Невоља ли или туга? Или гоњење? Или глад? Или голотиња? Или страх? Или мач? Као што стоји написано:
Kdo nás odloučí od jeho lásky? Snad těžkosti nebo strach, pronásledování či hlad, nebezpečí života nebo sama smrt? To vše se nám může přihodit.
36 За Тебе нас убијају вас дан, држе нас као овце које су за клање.
Vždyť už dávný žalmista napsal: „Každou chvíli vedou někoho z nás na smrt kvůli tobě, mají nás za ovce, určené na porážku.“
37 Али у свему овоме побеђујемо Оног ради који нас је љубио.
Ale s jeho pomocí máme vítězství zajištěno. Vždyť si nás zamiloval!
38 Јер знам јамачно да ни смрт, ни живот, ни анђели, ни поглаварства, ни силе, ни садашње, ни будуће,
A já jsem přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani vládci, nic z toho, co se děje nebo teprve má přijít, ani moci světské ani duchovní a vůbec nic z toho, co vyšlo z rukou Stvořitele, nemůže nás odloučit od Boží lásky. Vždyť jsme ji poznali v Ježíši Kristu, když za nás umíral.
39 Ни висина, ни дубина, ни друга каква твар може нас раставити од љубави Божије, која је у Христу Исусу, Господу нашем.
