Римљанима 8
1 Никаква, дакле, сад нема осуђења онима који су у Христу Исусу и не ходе по телу него по Духу.
A protož neníť již žádného potupení těm, kteříž jsou v Kristu Ježíši, nechodícím podlé těla, ale podlé Ducha.
2 Јер закон Духа који оживљава у Христу Исусу, опростио ме је од закона греховног и смрти.
Nebo zákon Ducha života v Kristu Ježíši vysvobodil mne od zákona hřícha i smrti.
3 Јер што закону беше немогуће, јер беше ослабљен телом, посла Бог сина свог у обличју тела греховног, и за грех осуди грех у телу,
Nebo seč nemohl býti zákon, jelikož byl mdlý pro tělo, Bůh poslav Syna svého v podobnosti těla hřícha, a příčinou hřícha, potupil hřích na těle,
4 Да се правда закона испуни у нама који не живимо по телу него по духу;
Aby spravedlnost zákona vyplněna byla v nás, kteříž nechodíme podlé těla, ale podlé Ducha.
5 Јер који су по телу телесно мисле, а који су по духу духовно мисле.
Ti zajisté, kteříž jsou podlé těla, chutnají to, což jest těla, ale ti, kteříž podlé Ducha, to, což jest Ducha.
6 Јер телесно мудровање смрт је, а духовно мудровање живот је и мир.
Nebo opatrnost těla jest smrt, opatrnost pak Ducha život a pokoj,
7 Јер телесно мудровање непријатељство је Богу, јер се не покорава закону Божијем нити може.
Proto že opatrnost těla jest nepřítelkyně Bohu; nebo zákonu Božímu není poddána, aniž hned může býti.
8 А који су у телу не могу Богу угодити.
Protož ti, kteříž jsou v těle, Bohu se líbiti nemohou.
9 А ви нисте у телу него у духу; јер Дух Божји у вама живи. А ако ко нема Дух Христов, он није Његов.
Vy pak nejste v těle, ale v Duchu, poněvadž Duch Boží v vás přebývá. Jestližeť pak kdo Ducha Kristova nemá, tenť není jeho.
10 А ако је Христос у вама, онда је тело мртво греха ради а дух жив правде ради.
A jestliť Kristus v vás, tedy ač tělo umrtveno jest pro hřích, však duch živ jest pro spravedlnost.
11 А ако ли живи у вама Дух Оног који је васкрсао Исуса из мртвих, Онај који је подигао Христа из мртвих оживеће и ваша смртна телеса Духом својим који живи у вама.
Jestližeť pak Duch toho, kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých, v vás přebývá, tedy ten, kterýž vzkřísil Krista z mrtvých, obživí i smrtelná těla vaše, pro přebývajícího Ducha jeho v vás.
12 Тако дакле, браћо, нисмо дужни телу да по телу живимо.
A takž tedy, bratří, dlužníciť jsme ne tělu, abychom podlé těla živi byli.
13 Јер ако живите по телу, помрећете; ако ли духом послове телесне морите, живећете.
Nebo budete-li podlé těla živi, zemřete; pakli byste Duchem skutky těla mrtvili, živi budete.
14 Јер који се владају по духу Божијем они су синови Божији.
Nebo kteřížkoli Duchem Božím vedeni bývají, ti jsou synové Boží.
15 Јер не примисте дух ропства, опет да се бојите; него примисте Дух посиначки, којим вичемо: Ава, Оче!
Nepřijali jste zajisté ducha služby opět k bázni, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, totiž Otče.
16 Овај дух сведочи нашем духу да смо деца Божија.
Tenť Duch osvědčuje duchu našemu, že jsme synové Boží.
17 А кад смо деца и наследници смо: наследници, дакле Божији, а сунаследници Христови: јер с Њим страдамо да се с Њим и прославимо.
A jestliže synové, tedy i dědicové, dědicové zajisté Boží, spolu pak dědicové Kristovi, však jestliže spolu trpíme, abychom spolu i oslaveni byli.
18 Јер мислим да страдања садашњег времена нису ништа према слави која ће нам се јавити.
Nebo tak za to mám, že nejsou rovná utrpení nynější oné budoucí slávě, kteráž se zjeviti má na nás.
19 Јер чекање твари чека да се јаве синови Божији.
Nebo stvoření pečlivě jako vyhlídaje, očekává zjevení synů Božích.
20 Јер се твар покори пропадљивости (не од своје воље него за вољу оног који је покори) на наду,
Marnosti zajisté poddáno jest stvoření, nechtě, ale pro toho, kterýž je poddal,
21 Да ће се и сама твар опростити од ропства распадљивости на слободу славе деце Божије.
V naději, že i to stvoření vysvobozeno bude od služby porušení v svobodu slávy synů Božích.
22 Јер знамо да сва твар уздише и тужи с нама до сад.
Nebo víme, že všecko stvoření spolu lká, a spolu ku porodu pracuje až posavad.
23 А не само она, него и ми који новину духа имамо, и ми сами у себи уздишемо чекајући посињење и избављење телу свом.
A netoliko ono, ale i my, prvotiny Ducha mající, i myť sami v sobě lkáme, zvolení synů očekávajíce, a tak vykoupení těla svého.
24 Јер се надом спасосмо. А нада који се види није нада; јер кад ко види шта, како ће му се надати?
Nebo nadějí spaseni jsme. Naděje pak, kteráž se vidí, není naděje. Nebo což kdo vidí, proč by se toho nadál?
25 Ако ли се надамо ономе што не видимо, чекамо с трпљењем.
Pakli čehož nevidíme, toho se nadějeme, tedy toho skrze trpělivost očekáváme.
26 А тако и Дух помаже нам у нашим слабостима: јер не знамо за шта ћемо се молити као што треба, него сам Дух моли се за нас уздисањем неисказаним.
Ano také i Duch pomocen jest mdlobám našim. Nebo zač bychom se měli modliti, jakž by náleželo, nevíme, ale ten Duch prosí za nás lkáními nevypravitelnými.
27 А Онај што испитује срца зна шта је мисао Духа, јер по вољи Божијој моли се за свете.
Ten pak, kterýž jest zpytatel srdcí, zná, jaký by byl smysl Ducha, že podlé Boha prosí za svaté.
28 А знамо да онима који љубе Бога све иде на добро, који су позвани по намерењу.
Vímeť pak, že milujícím Boha všecky věci napomáhají k dobrému, totiž těm, kteříž podlé uložení jeho povoláni jsou.
29 Јер које напред позна оне и одреди да буду једнаки обличју Сина његовог, да би Он био прворођени међу многом браћом.
Nebo kteréž předzvěděl, ty i předzřídil, aby byli připodobněni obrazu Syna jeho, aby on byl prvorozený mezi mnohými bratřími.
30 А које одреди оне и дозва; а које дозва оне и оправда; а које оправда оне и прослави.
Kteréž pak předzřídil, těch i povolal, a kterýchž povolal, ty i ospravedlnil, a kteréž ospravedlnil, ty i oslavil.
31 Шта ћемо, дакле, рећи на ово? Ако је Бог с нама, ко ће на нас?
Což tedy díme k tomu? Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo proti nám?
32 Који, дакле, свог сина не поштеде, него га предаде за све нас, како, дакле, да нам с Њим све не дарује?
Kterýž ani vlastnímu Synu svému neodpustil, ale za nás za všecky vydal jej, i kterakž by tedy nám s ním všech věcí nedal?
33 Ко ће оптужити избране Божије? Бог који правда?
Kdo bude žalovati na vyvolené Boží? Bůh jest, kterýž ospravedlňuje.
34 Ко ће осудити? Христос Исус који умре, па још и васкрсе, који је с десне стране Богу, и моли за нас?
Kdo jest, ješto by potupil? Kristus jest, kterýž umřel, nýbrž i z mrtvých vstal, a kterýž i na pravici Boží jest, kterýž i oroduje za nás.
35 Ко ће нас раставити од љубави Божије? Невоља ли или туга? Или гоњење? Или глад? Или голотиња? Или страх? Или мач? Као што стоји написано:
Kdo nás odloučí od lásky Kristovy? Zarmoucení-li, aneb úzkost, neb protivenství? Zdali hlad, čili nahota? Zdali nebezpečenství, čili meč?
36 За Тебе нас убијају вас дан, држе нас као овце које су за клање.
Jakož psáno jest: Pro tebe mrtveni býváme celý den, jmíni jsme jako ovce oddané k zabití.
37 Али у свему овоме побеђујемо Оног ради који нас је љубио.
Ale v tom ve všem udatně vítězíme, skrze toho, kterýž nás zamiloval.
38 Јер знам јамачно да ни смрт, ни живот, ни анђели, ни поглаварства, ни силе, ни садашње, ни будуће,
Jist jsem zajisté, že ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížatstvo, ani mocnosti, ani nastávající věci, ani budoucí,
39 Ни висина, ни дубина, ни друга каква твар може нас раставити од љубави Божије, која је у Христу Исусу, Господу нашем.
Ani vysokost, ani hlubokost, ani kterékoli jiné stvoření, nebude moci nás odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem.
