Псалми 89
1 Милости ћу Господње певати увек, од колена на колено јављаћу истину Твоју устима својим.
Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
2 Јер знам да је зававек основана милост, и на небесима да си утврдио истину своју, рекавши:
Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
3 "Учиних завет с избраним својим, заклех се Давиду, слузи свом:
Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
4 Довека ћу утврђивати семе твоје и престо твој уређивати од колена до колена."
Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. (Sélah)
5 Небо казује чудеса Твоја, Господе, и истину Твоју сабор светих.
Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
6 Јер ко је над облацима раван Господу? Ко ће се изједначити с Господом међу синовима Божијим?
Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
7 Богу се ваља клањати на сабору светих, страшнији је од свих који су око Њега.
Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
8 Господе, Боже над војскама! Ко је силан као Ти, Боже? И истина је Твоја око Тебе.
Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
9 Ти владаш над силом морском; кад подигне вале своје, Ти их укроћаваш.
Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
10 Ти си оборио охоли Мисир као рањеника, крепком мишицом својом расејао си непријатеље своје.
Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
11 Твоје је небо и Твоја је земља; Ти си саздао васиљену и шта је год у њој.
Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
12 Север и југ Ти си створио, Тавор и Ермон о Твом се имену радује.
Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
13 Твоја је мишица крепка, силна је рука Твоја, и висока десница Твоја.
Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
14 Благост је и правда подножје престолу Твом, милост и истина иде пред лицем Твојим.
Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
15 Благо народу који зна трубну поклич! Господе! У светлости лица Твог они ходе;
Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
16 Именом се Твојим радују сав дан, и правдом Твојом узвишују се.
Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
17 Јер си Ти красота силе њихове, и по милости Твојој узвишује се рог наш.
Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
18 Јер је од Господа одбрана наша, и од Светог Израиљевог цар наш.
Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
19 Тада си говорио у утвари вернима својим, и рекао: "Послах помоћ јунаку, узвисих избраног свог из народа.
Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
20 Нађох Давида, слугу свог, светим уљем својим помазах га.
Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
21 Рука ће моја бити једнако с њим, и мишица моја крепиће га.
A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
22 Неће га непријатељ надвладати, и син безакоња неће му досадити.
Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
23 Потрћу пред лицем његовим непријатеље његове, и ненавиднике његове поразићу.
Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
24 Истина је моја и милост моја с њим; и у моје име узвисиће се рог његов.
Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
25 Пружићу на море руку његову, и на реке десницу његову.
A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
26 Он ће ме звати: Ти си Отац мој, Бог мој и град спасења мог.
On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
27 И ја ћу га учинити првенцем, вишим од царева земаљских.
Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
28 Довека ћу му хранити милост своју, и завет је мој с њим веран.
Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
29 Продужићу семе његово довека, и престо његов као дане небеске.
Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
30 Ако синови његови оставе закон мој, и не узиду у заповестима мојим;
Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
31 Ако погазе уредбе моје, и заповести моје не сачувају,
Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
32 Онда ћу их покарати прутом за непокорност, и ранама за безакоње њихово;
Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
33 Али милости своје нећу узети од њега, нити ћу преврнути истином својом;
Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
34 Нећу погазити завет свој, и шта је изашло из уста мојих нећу порећи.
Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
35 Једном се заклех светошћу својом; зар да слажем Давиду?
Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
36 Семе ће његово трајати довека, и престо његов као сунце преда мном;
Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
37 Он ће стајати увек као месец и верни сведок у облацима."
Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
38 А сад си одбацио и занемарио, разгневио си се на помазаника свог;
Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
39 Занемарио си завет са слугом својим, бацио си на земљу венац његов.
Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
40 Развалио си све ограде његове, градове његове обратио си у зидине.
Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
41 Плене га сви који пролазе онуда, поста подсмех у суседа својих.
Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
42 Узвисио си десницу непријатеља његових, обрадовао си све противнике његове.
Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
43 Завратио си оштрице мача његовог, и ниси га укрепио у боју;
Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
44 Узео си му светлост, и престо његов оборио си на земљу;
Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
45 Скратио си дане младости његове и обукао га у срамоту.
Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. (Sélah)
46 Докле ћеш се, Господе, једнако одвраћати, докле ће као огањ пламтети гнев Твој?
Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
47 Опомени се какав је век мој, како си ни на шта створио све синове Адамове?
Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? (Sélah) (Sheol h7585)
49 Где су пређашње милости Твоје, Господе? Клео си се Давиду истином својом.
Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
50 Опомени се, Господе, прекора слугу својих, који носим у недрима својим од свих силних народа,
Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
51 Којим коре непријатељи Твоји, Господе, којим коре траг помазаника Твог.
Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
52 Благословен Господ увек! Амин, амин.
Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
