Псалми 35
1 Господе! Буди супарник супарницима мојим; удри оне који ударају на ме.
Žalm Davidův. Suď se, Hospodine, s těmi, kteříž se se mnou soudí; bojuj proti těm, kteříž proti mně bojují.
2 Узми оружје и штит, и дигни се мени у помоћ.
Pochyť štít a pavézu, a povstaň mi ku pomoci.
3 Потегни копље, и пресеци пут онима који ме гоне, реци души мојој: Ја сам спасење твоје.
Vezmi i kopí, a vyjdi vstříc těm, kteříž táhnou proti mně. Rciž duši mé: Spasení tvé jáť jsem.
4 Нека се постиде и посраме који траже душу моју; нека се одбију натраг и постиде који ми зло хоће.
Nechať se zahanbí a zapýří ti, kteříž hledají duše mé; zpět ať jsou obráceni a zahanbeni ti, kteříž mi zlé obmýšlejí.
5 Нека буду као прах пред ветром, и анђео Господњи нека их прогони.
Ať jsou jako plevy před větrem, a anděl Hospodinův rozptylujž je.
6 Нека буде пут њихов таман и клизав, и анђео Господњи нека их тера.
Cesta jejich budiž temná a plzká, a anděl Hospodinův stihej je.
7 Јер низашта застреше мрежом јаму за мене, низашта ископаше јаму души мојој.
Nebo jsou bez příčiny polékli v jámě osídlo své, bez příčiny vykopali jámu duši mé.
8 Нека дође на њега погибао ненадна, и мрежа коју је наместио нека улови њега, нека он у њу падне на погибао.
Připadniž na ně setření, jehož se nenadáli, a sít jejich, kterouž ukryli, ať je uloví; s hřmotem ať do ní vpadnou.
9 А душа ће се моја радовати о Господу, и веселиће се за помоћ Његову.
Duše má pak ať se veselí v Hospodinu, a ať raduje se v spasení jeho.
10 Све ће кости моје рећи: Господе! Ко је као Ти, који избављаш страдалца од оног који му досађује, и ништега и убогога од оног који га упропашћује?
A tuť všecky kosti mé řeknou: Hospodine, kdo jest podobný tobě, ješto vytrhuješ ztrápeného z moci toho, kterýž nad něj silnější jest, tolikéž chudého a nuzného od toho, kterýž ho násilně loupí?
11 Усташе на ме лажни сведоци; шта не знам, за оно ме питају.
Povstávají svědkové lživí, a na to, o čemž nevím, dotazují se mne.
12 Плаћају ми зло за добро, и сиротовање души мојој.
Zlým za dobré mi se odplacují, duše mé zbaviti mne chtíce,
13 Ја се у болести њиховој облачих у врећу, мучих постом душу своју, и молитва се моја враћаше у прсима мојим.
Ježto já v nemoci jejich pytlem jsem se přiodíval, duši svou postem trápil, a sám u sebe za ně často se modlil.
14 Као пријатељ, као брат поступах; бејах сетан и с обореном главом као онај који за матером жали.
Jako k příteli, jako k bratru vlastnímu jsem chodíval; jakožto ten, kterýž po matce kvílí, smutek nesa, tak jsem se ponižoval.
15 А они се радују кад се ја спотакнем, и купе се, купе се на ме, задају ране, не знам зашто, чупају и не престају.
Ale oni z mého zlého radovali se, a rotili se; shromažďovali se proti mně i ti nejnevážnější, o čemž jsem nevěděl; utrhali mi, a nemlčeli.
16 С неваљалим и подругљивим беспосличарима шкргућу на ме зубима својим.
S pokrytci, posměvači, fatkáři škřipěli na mne zuby svými.
17 Господе! Хоћеш ли дуго гледати? Отми душу моју од нападања њиховог, од ових лавова јединицу моју.
Pane, dlouho-liž se dívati budeš? Vytrhni duši mou od zhouby jejich, od lvů jedinkou mou.
18 Признаћу Те у сабору великом, усред многог народа хвалићу Те.
I budu tě oslavovati v shromáždění velikém, ve množství lidu tebe chváliti budu.
19 Да ми се не би светили који ми злобе неправедно, и намигивали очима који мрзе на ме низашта.
Nechažť se nade mnou neradují ti, kteříž bezprávně ke mně se nepřátelsky mají; ti, kteříž mne nenávidí bez příčiny, ať nemhourají očima.
20 Јер они не говоре о миру, него на мирне на земљи измишљају лажне ствари.
Neboť nemluví ku pokoji, ale proti pokojným na zemi slova lstivá vymýšlejí.
21 Разваљују на ме уста своја, и говоре: Добро! Добро! Види око наше.
Anobrž rozdírají proti mně ústa svá, a říkají: Hahá, hahá, jižť vidí oko naše.
22 Видиш, Господе! Немој ћутати; Господе! Немој одступити од мене.
Vidíš ty to, Hospodine, neodmlčujž se, Pane, nevzdalujž se ode mne.
23 Пробуди се, устани на суд мој, Боже мој и Господе, и на парницу моју.
Probudiž se a prociť k soudu mému, Bože můj a Pane můj, k obhájení pře mé.
24 Суди ми по правди својој, Господе, Боже мој, да ми се не свете.
Suď mne podlé spravedlnosti své, Hospodine Bože můj, ať se neradují nade mnou.
25 Не дај да говоре у срцу свом: Добро! То смо хтели! Не дај да говоре: Прождресмо га.
Ať neříkají v srdci svém: Měhoděk duši naší; ať neříkají: Sehltili jsme jej.
26 Нек се постиде и посраме сви који се радују злу мом, нек се обуку у стид и у срам који се размећу нада мном.
Ale ať se zahanbí a zapýří všickni radující se mému zlému, v stud a hanbu ať jsou oblečeni ti, kteříž se zpínají proti mně.
27 Нека се радују и веселе који ми желе правду, и говоре једнако: Велик Господ, који жели мира слузи свом!
Ti pak, kteříž mi přejí mé spravedlnosti, ať plésají, a radují se, a ať říkají vždycky: Veleslaven budiž Hospodin, kterýž přeje pokoje služebníku svému.
28 И мој ће језик казивати правду Твоју, и хвалу Теби сваки дан.
I můj jazyk ohlašovati bude spravedlnost tvou, a na každý den chválu tvou.
