Приче Соломонове 6
1 Сине мој, кад се подјемчиш за пријатеља свог, и даш руку своју туђинцу,
Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
2 Везао си се речима уста својих, ухватио си се речима уста својих.
Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
3 Зато учини тако, сине мој, и опрости се, јер си допао у руке ближњему свом; иди, припадни, и навали на ближњег свог.
Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
4 Не дај сна очима својим, ни веђама својим дрема.
Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
5 Отми се као срна из руке ловцу, и као птица из руке птичару.
Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
6 Иди к мраву, лењивче, гледај путеве његове, и омудрај.
Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
7 Нема вођу ни управитеља ни господара;
Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
8 И опет приправља лети себи храну, збира уз жетву пићу своју.
Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
9 Докле ћеш, лењивче, лежати? Кад ћеш устати од сна свог?
Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
10 Док мало проспаваш, док мало продремљеш, док мало склопиш руке да прилегнеш,
Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
11 У том ће доћи сиромаштво твоје као путник и оскудица твоја као оружан човек.
V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
12 Човек неваљао и нитков ходи са злим устима;
Èlověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
13 Намигује очима, говори ногама, показује прстима;
Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
14 Свака му је опачина у срцу, кује зло свагда, замеће свађу.
Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
15 Зато ће уједанпут доћи погибао његова, часом ће се сатрти и неће бити лека.
A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
16 На ово шесторо мрзи Господ, и седмо је гад души његовој:
Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
17 Очи поносите, језик лажљив и руке које проливају крв праву,
Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
18 Срце које кује зле мисли, ноге које брзо трче на зло,
Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
19 Лажан сведок који говори лаж, и ко замеће свађу међу браћом.
Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
20 Чувај, сине мој, заповест оца свог, и не остављај науке матере своје.
Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
21 Привежи их себи на срце засвагда, и свежи их себи око грла.
Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
22 Куда год пођеш, водиће те; кад заспиш, чуваће те; кад се пробудиш, разговараће те;
Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
23 Јер је заповест жижак, и наука је видело, и пут је животни карање које поучава;
(Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
24 Да те чувају од зле жене, од језика којим ласка жена туђа.
Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
25 Не зажели у срцу свом лепоту њену, и немој да те ухвати веђама својим.
Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
26 Јер са жене курве спада човек на комад хлеба, и жена пуста лови драгоцену душу.
Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
27 Хоће ли ко узети огња у недра, а хаљине да му се не упале?
Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
28 Хоће ли ко ходити по живом угљевљу, а ногу да не ожеже?
Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
29 Тако бива ономе који иде к жени ближњег свог; неће бити без кривице ко је се год дотакне.
Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
30 Не срамоте лупежа који украде да насити душу своју, будући гладан;
Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
31 Него кад га ухвате плати самоседмо, да све имање дома свог.
Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
32 Али ко учини прељубу са женом, безуман је, душу своју губи ко тако чини;
Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
33 Муке и руга допада, и срамота се његова не може избрисати.
Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
34 Јер је љубавна сумња жестока у мужа и не штеди на дан освете;
Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
35 Не мари ни за какав откуп, и не прима ако ћеш и много дарова давати.
Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.
