Приче Соломонове 14
1 Мудра жена зида кућу своју, а луда својим рукама раскопава.
Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
2 Ко ходи право, боји се Господа; а ко је опак на својим путевима, презире Га.
Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
3 У устима је безбожниковим прут охолости, а мудре чувају уста њихова.
V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
4 Где нема волова, чисте су јасле; а обилата је летина од силе воловске.
Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
5 Истинит сведок не лаже, а лажан сведок говори лаж.
Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
6 Подсмевач тражи мудрост, и не находи је; а разумном је знање лако наћи.
Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
7 Иди од човека безумног, јер нећеш чути паметне речи.
Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
8 Мудрост је паметног да пази на пут свој, а безумље је безумних превара.
Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
9 Безумнима је шала грех, а међу праведнима је добра воља.
Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
10 Срце свачије зна јад душе своје; и у весеље његово не меша се други.
Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
11 Дом безбожнички раскопаће се, а колиба праведних цветаће.
Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
12 Неки се пут чини човеку прав, а крај му је пут к смрти.
Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
13 И од смеха боли срце, и весељу крај бива жалост.
Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
14 Путева својих наситиће се ко је изопаченог срца, али га се клони човек добар.
Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
15 Луд верује свашта, а паметан пази на своје кораке.
Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
16 Мудар се боји и уклања се од зла, а безуман навире и слободан је.
Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
17 Нагао човек чини безумље, а пакостан је човек мрзак.
Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
18 Луди наслеђује безумље, а разборити венчава се знањем.
Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
19 Клањају се зли пред добрима и безбожни на вратима праведног.
Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
20 Убоги је мрзак и пријатељу свом, а богати имају много пријатеља.
Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
21 Ко презире ближњег свог греши; а ко је милостив убогима, благо њему.
Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
22 Који смишљају зло, не лутају ли? А милост и вера биће онима који смишљају добро.
Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
23 У сваком труду има добитка, а говор уснама само је сиромаштво.
Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
24 Мудрима је венац богатство њихово, а безумље безумних остаје безумље.
Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
25 Истинит сведок избавља душе, а лажан говори превару.
Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
26 У страху је Господњем јако поуздање, и синовима је уточиште.
V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
27 Страх је Господњи извор животу да се човек сачува од пругала смртних.
Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
28 У мноштву је народа слава цару; а кад нестаје народа, пропаст је владаоцу.
Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
29 Ко је спор на гнев, велика је разума; а ко је нагао показује лудост.
Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
30 Живот је телу срце здраво, а завист је трулеж у костима.
Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
31 Ко чини криво убогоме, срамоти Створитеља његовог; а поштује Га ко је милостив сиромаху.
Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
32 За зло своје повргнуће се безбожник, а праведник нада се и на самрти.
Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
33 Мудрост почива у срцу разумног човека, а шта је у безумнима познаје се.
V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
34 Правда подиже народ, а грех је срамота народима.
Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
35 Мио је цару разуман слуга, али на срамотног гневи се.
Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
