Марко 6
1 И изађе оданде, и дође на своју постојбину; и за Њим идоше ученици Његови.
I vyšel odtud a přišel do vlasti své, a šli za ním učedlníci jeho.
2 И кад дође субота, поче учити у зборници. И многи који слушаху, дивљаху се говорећи: Откуд овоме то? И каква му је премудрост дана? И чудеса таква рукама његовим чине се?
A když bylo v sobotu, počal učiti v škole, a mnozí slyšíce, děsili se, řkouce: Odkud tento má tyto věci? A jaká jest to moudrost, kteráž jest dána jemu, že i takové moci dějí se skrze ruce jeho?
3 Није ли ово дрводеља, син Маријин, а брат Јаковљев и Јосијин и Јудин и Симонов? И нису ли сестре његове овде међу нама? И саблажњаваху се о Њега.
Zdaliž tento není ten tesař, syn Marie, bratr pak Jakubův a Jozesův a Judův a Šimonův? A zdaliž nejsou i sestry jeho zde u nás? I horšili se na něm.
4 А Исус рече им: Нигде није пророк без части до на постојбини својој и у роду и у дому свом.
I řekl jim Ježíš: Není prorok beze cti, jediné v vlasti své a v rodině své a v domě svém.
5 И не могаше онде ни једно чудо да учини, осим што мало болесника исцели метнувши на њих руке.
I nemohl tu divu žádného učiniti, jediné málo nemocných, vzkládaje na ně ruce, uzdravil.
6 И чудио се неверству њиховом. И иђаше по околним селима и учаше.
I podivil se jejich nevěře, a obcházel vůkol po městečkách, uče.
7 И дозва дванаесторицу, и поче их слати два и два, и даваше им власт над духовима нечистим.
A svolav k sobě těch dvanácte, počal je posílati po dvou a dvou, a dal jim moc nad duchy nečistými.
8 И заповеди им да ништа не узимају на пут осим једног штапа: ни торбе ни хлеба ни новаца у појасу;
A přikázal jim, aby ničeho nebrali na cestu, jediné toliko hůl, ani mošny, ani chleba, ani do opasku peněz,
9 Него обувени у опанке, и не облачећи две хаљине.
Ale aby obuté měli nohy v střevíce, a neobláčeli dvou sukní.
10 И рече им: Где уђете у дом онде останите док не изађете оданде.
A pravil jim: Kdežkoli vešli byste do domu, tu ostaňte, dokudž nevyšli byste odtud.
11 И ако вас ко не прими и не послуша вас, излазећи оданде отресите прах с ногу својих за сведочанство њима. Заиста вам кажем: лакше ће бити Содому и Гомору у дан страшног суда него граду оном.
A kdož by koli vás nepřijali, ani vás neposlouchali, vyjdouce odtud, vyrazte prach z noh svých na svědectví jim. Amen pravím vám: Lehčeji bude Sodomským a Gomorským v den soudný než městu tomu.
12 И отишавши проповедаху да се треба кајати;
Tedy vyšedše, kázali, aby pokání činili.
13 И ђаволе многе изгоњаху; и мазаху уљем многе болеснике; и исцељиваху.
A ďábelství mnohá vymítali, a mazali olejem mnohé nemocné, i uzdravovali.
14 И зачу цар Ирод за Исуса (јер Његово име беше се разгласило), и рече: Јован крститељ из мртвих уста, зато чини чудеса.
A uslyšev o tom Heródes král, (nebo zjevné učiněno bylo jméno jeho, ) pravil, že Jan Křtitel vstal z mrtvých, a protož divové dějí se skrze něho.
15 Други говораху: То је Илија. А други говораху: То је пророк или као који од пророка.
Jiní pak pravili, že jest Eliáš; a jiní pravili, že jest prorok, aneb jako jeden z těch proroků.
16 А кад чу Ирод, рече: То је Јован кога сам ја посекао, он уста из мртвих.
To uslyšev Heródes, řekl: Totoť jest ten Jan, kteréhož jsem já sťal. Ontě z mrtvých vstal.
17 Јер овај Ирод посла те ухватише Јована, и свезавши баци га у тамницу Иродијаде ради, жене Филипа брата свог, јер се ожени њом.
Ten zajisté Heródes poslav, jal Jana, a vsadil jej do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého, že ji byl za manželku pojal.
18 Јер Јован говораше Ироду: Не можеш ти имати жене брата свог.
Nebo pravil Jan Heródesovi: Neslušíť tobě míti manželky bratra svého.
19 А Иродијада расрди се на њега, и хтеде да га убије, али не могаше.
Herodias pak lest skládala proti němu, a chtěla jej o hrdlo připraviti, ale nemohla.
20 Јер се Ирод бојаше Јована знајући га да је човек праведан и свет, и чуваше га; и много којешта чињаше како му он рече, и радо га слушаше.
Nebo Heródes ostýchal se Jana, věda jej býti muže spravedlivého a svatého. I šetřil ho, a slýchaje jej, mnoho i činil, a rád ho poslouchal.
21 И догоди се дан згодан, кад Ирод на дан свог рођења даваше вечеру кнезовима својим и војводама и старешинама галилејским.
Když pak přišel den příhodný, v němž Heródes, pamatuje den svého narození, učinil večeři knížatům svým a hejtmanům a předním mužům z Galilee,
22 И ушавши кћи Иродијадина и игравши и угодивши Ироду и гостима његовим рече цар девојци: Ишти у мене шта год хоћеш, и даћу ти.
A když dcera té Herodiady tam vešla a tancovala, a zalíbila se Heródesovi i spoluhodovníkům, řekl král děvečce: Pros mne, zač chceš, a dámť.
23 И закле јој се: Шта год заиштеш у мене даћу ти, да би било и до пола царства мог.
I přisáhl jí: Že začkoli prositi budeš, dám tobě, by pak bylo až do polovice království mého.
24 А она изашавши рече матери својој: Шта ћу искати? А она рече: Главу Јована крститеља.
Ona pak vyšedši, řekla mateři své: Zač budu prositi? A ona řekla: Za hlavu Jana Křtitele.
25 И одмах ушавши брзо к цару заиска говорећи: Хоћу да ми даш, сад на кругу, главу Јована крститеља.
A všedši hned s chvátáním k králi, prosila, řkuci: Chci, abys mi dal hned na mise hlavu Jana Křtitele.
26 И забрину се цар, али клетве ради и гостију својих не хте јој одрећи.
Král pak zarmoutiv se velmi, pro přísahu a pro spoluhodovníky nechtěl jí oslyšeti.
27 И одмах посла цар џелата, и заповеди да донесе главу његову.
Protož král ten poslav hned kata, rozkázal přinesti hlavu Janovu.
28 А он отишавши посече га у тамници, и донесе главу његову на кругу, и даде девојци, а девојка даде је матери својој.
A on odšed, sťal jej v žaláři, a přinesl hlavu jeho na mise, a dal ji děvečce, a děvečka dala ji mateři své.
29 И чувши ученици његови дођоше и узеше тело његово, и метнуше га у гроб.
Tedy uslyševše to učedlníci jeho, přišli, a vzali tělo jeho, a pochovali je v hrobě.
30 И скупише се апостоли к Исусу, и јавише Му све и шта учинише и шта људе научише.
Tehdy sšedše se apoštolé k Ježíšovi, zvěstovali jemu všecko, i to, co činili, i co učili.
31 И рече им: Дођите ви сами насамо, и почините мало. Јер их беше много који долазе и одлазе, и не имаху кад ни јести.
I řekl jim: Poďte vy sami obzvláštně na pusté místo, a odpočiňte maličko. Nebo bylo množství těch, kteříž přicházeli a odcházeli, tak že ani k jídlu chvíle neměli.
32 И одоше на лађи у пусто место сами.
I plavili se na lodí na pusté místo soukromí.
33 И видеше их људи кад иђаху, и познаше их многи, и пешице из свих градова стецаху се онамо, и престигоше их, и скупише се око Њега.
A vidouce je zástupové, že jdou pryč, poznali jej mnozí. I zběhli se tam ze všech měst pěšky, a předešli je, a shromáždili se k němu.
34 И изашавши Исус виде народ многи, и сажали Му се, јер беху као овце без пастира; и поче их учити много.
Tedy vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý, a slitovalo mu se jich, že byli jako ovce, nemajíce pastýře. I počal je učiti mnohým věcem.
35 И кад би већ пред ноћ, приступише к Њему ученици Његови говорећи: Пусто је место, а већ је касно;
A když se již prodlilo, přistoupivše k němu učedlníci jeho, řekli: Pustéť jest toto místo, a již se prodlilo.
36 Отпусти их нека иду у околна села и паланке да купе себи хлеба; јер немају шта јести.
Propusť je, ať jdouce do okolních vesnic a městeček, nakoupí sobě chleba; nebo nemají, co by jedli.
37 А Он одговарајући рече им: Дајте им ви нека једу. А они рекоше: Једино да идемо да купимо за двеста гроша хлеба, па да им дамо да једу?
On pak odpověděv, řekl jim: Dejte vy jim jísti. I řkou jemu: Jdouce, koupíme za dvě stě grošů chleba, a dáme jim jísti?
38 А Он им рече: Колико хлебова имате? Идите и видите. И видевши рекоше: Пет хлебова и две рибе.
I dí jim: Kolik chlebů máte? Jděte a zvězte. A když zvěděli, řekli: Pět, a dvě rybě.
39 И заповеди им да их посаде све на гомиле по зеленој трави.
I rozkázal jim, aby se kázali posaditi všechněm po houfích na zelené trávě.
40 И посадише се на гомиле по сто и по педесет.
I usadili se rozdílně, po stu a po padesáti.
41 И узевши оних пет хлебова и две рибе погледа на небо, и благослови, па преломи хлебове, и даде ученицима својим да метну испред њих; и оне две рибе раздели свима.
A vzav těch pět chlebů a ty dvě rybě, popatřiv do nebe, dobrořečil, i lámal chleby, a dal učedlníkům svým, aby kladli před ně. A dvě rybě rozdělil mezi všecky.
42 И једоше сви, и наситише се.
I jedli všickni, a nasyceni jsou.
43 И накупише комада дванаест котарица пуних и од риба.
Potom sebrali drobtů dvanácte košů plných, i z ryb.
44 А беше оних што су јели хлебове око пет хиљада људи.
A bylo těch, kteříž jedli ty chleby, okolo pěti tisíců mužů.
45 И одмах натера ученике своје да уђу у лађу и да иду напред на оне стране у Витсаиду док Он отпусти народ.
A hned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí, a předešli jej přes moře k Betsaidě, až by on propustil zástup.
46 И отпустивши их оде на гору да се помоли Богу.
A propustiv je, šel na horu, aby se modlil.
47 И увече беше лађа насред мора, а Он сам на земљи.
A když byl večer, byla lodí u prostřed moře, a on sám na zemi.
48 И виде их где се муче веслајући: јер им беше противан ветар. И око четврте страже ноћне дође к њима идући по мору; и хтеде да их мимоиђе.
A viděl je, a oni se s těžkostí plavili; (nebo byl vítr odporný jim.) A při čtvrtém bdění nočním přišel k nim, chodě po moři, a chtěl jich pominouti.
49 А они видевши Га где иде по мору мишљаху да је утвара, и повикаше;
Oni pak uzřevše jej, an chodí po moři, domnívali se, že by obluda byla. I zkřikli.
50 Јер Га сви видеше и поплашише се. И одмах проговори с њима, и рече им: Не бојте се, ја сам, не плашите се.
(Nebo jej všickni viděli, a zstrašili se.) Ale hned promluvil k nim a řekl jim: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
51 И уђе к њима у лађу, и утоли ветар; и врло се уплашише, и дивљаху се.
I vstoupil k nim na lodí, a utišil se vítr; a oni mnohem více sami v sobě se děsili a divili.
52 Јер их не научише хлебови; јер се беше срце њихово окаменило.
Nebo nerozuměli z strany chlebů; bylo zajisté srdce jejich zhrublo.
53 И прешавши дођоше у земљу генисаретску; и стадоше у крај.
A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské, a tu lodí přistavili.
54 И кад изађоше из лађе, одмах Га познаше људи.
A když vyšli z lodí, hned jej poznali.
55 И оптрчавши сав онај крај, почеше на одрима доносити болеснике где су чули да је Он.
A běhajíce po vší krajině té, počali na ložcích nositi nemocné, kdežkoli uslyšeli o něm, že by byl.
56 И куд год иђаше у села или у градове или у паланке, на раскршћима метаху болеснике и мољаху Га да се барем скута од хаљине Његове дотакну: и оздрављаху сви који Га се дотицаху.
A kamžkoli vcházel do městeček neb do měst neb do vsí, na ulicech kladli neduživé, a prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kolikož jich koli se jeho dotklo, uzdraveni byli.
