Марко 5
1 И дођоше преко мора у околину гадаринску.
Tedy přeplavili se přes moře do krajiny Gadarenských.
2 И кад изиђе из лађе, одмах Га срете човек с духом нечистим,
A jakž vyšel z lodí, hned se s ním potkal člověk z hrobů, maje ducha nečistého.
3 Који живљаше у гробовима и нико га не могаше свезати ни веригама;
Kterýž bydlil v hrobích, a aniž ho kdo již mohl řetězy svázati,
4 Јер је много пута био метнут у пута и у вериге, па је искидао вериге и пута изломио; и нико га не могаше укротити.
Nebo často jsa pouty a řetězy okován, polámal řetězy a pouta roztrhal, a žádný nemohl ho zkrotiti.
5 И једнако дан и ноћ бављаше се у гробовима и у горама вичући и бијући се камењем.
A vždycky ve dne i v noci na horách a v hrobích byl, křiče a tepa se kamením.
6 А кад виде Исуса из далека, потече и поклони Му се.
Uzřev pak Ježíše zdaleka, běžel a poklonil se jemu,
7 И повикавши гласно рече: Шта је Теби до мене, Исусе Сине Бога Вишњег? Заклињем Те Богом, не мучи ме.
A křiče hlasem velikým, řekl: Co jest tobě do mne, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zaklínám tě skrze Boha, abys mne netrápil.
8 Јер му говораше: Изађи, душе нечисти, из човека.
(Nebo pravil jemu: Vyjdiž, duchu nečistý, z člověka tohoto.)
9 И питаше га: Како ти је име? И одговори Му: Легеон ми је име; јер нас је много.
I otázal se ho: Jakť říkají? A on odpovídaje, řekl: Množství jméno mé jest, neb jest nás mnoho.
10 И молише Га веома да их не шаље из оне околине.
I prosil ho velmi, aby jich nevyháněl z té krajiny.
11 А онде по брегу пасло је велико крдо свиња.
Bylo pak tu při horách stádo vepřů veliké pasoucích se.
12 И молише Га сви ђаволи говорећи: Пошаљи нас у свиње да у њих уђемо.
I prosili ho všickni ti ďáblové, řkouce: Pusť nás do vepřů, ať do nich vejdeme.
13 И допусти им Исус одмах. И изашавши духови нечисти уђоше у свиње; и навали крдо с брега у море; а беше их око две хиљаде: и потопише се у мору.
I povolil jim hned Ježíš. A vyšedše duchové nečistí, vešli do vepřů. I běželo to stádo s vrchu dolů do moře, (a bylo jich ke dvěma tisícům, ) i ztonuli v moři.
14 А свињари побегоше, и јавише у граду и по селима. И изађоше људи да виде шта је било.
Ti pak, kteříž ty vepře pásli, utekli a oznámili to v městě i ve vsech. I vyšli lidé, aby viděli, co je se to stalo.
15 И дођоше к Исусу, и видеше беснога у коме је био легеон где седи обучен и паметан; и уплашише се.
I přišli k Ježíšovi, a uzřeli toho, kterýž byl trápen od ďábelství, an sedí, odín jsa a maje zdravý rozum, toho totiž, kterýž měl tmu ďáblů. I báli se.
16 А они што су видели казаше им шта би од беснога и од свиња.
A kteříž to viděli, vypravovali jim, kterak se stalo tomu, kterýž měl ďábelství, i o vepřích.
17 И почеше Га молити да иде из њихових крајева.
Tedy počali ho prositi, aby odšel z krajin jejich.
18 И кад уђе у лађу, мољаше Га онај што је био бесан да буде с Њим.
A když vstoupil na lodí, prosil ho ten, kterýž trápen byl od ďábelství, aby byl s ním.
19 А Исус не даде му, већ му рече: Иди кући својој к својима и кажи им шта ти Господ учини, и како те помилова.
Ježíš pak nedopustil mu, ale řekl jemu: Jdi k svým do domu svého, a zvěstuj jim, kterak jest veliké věci učinil tobě Hospodin, a slitoval se nad tebou.
20 И оде и поче приповедати у Десет градова шта му учини Исус; и сви се дивљаху.
I odšel, a počal ohlašovati v krajině Desíti měst, kterak veliké věci učinil mu Ježíš. I divili se všickni.
21 И кад пређе Исус у лађи опет на оне стране, скупи се народ многи око Њега; и беше крај мора.
A když se přeplavil Ježíš na lodí zase na druhou stranu, sšel se k němu zástup mnohý. A on byl u moře.
22 И гле, дође један од старешина зборничких по имену Јаир; и видевши Га паде пред ноге Његове.
A aj, přišel jeden z knížat školy Židovské, jménem Jairus, a uzřev jej, padl k nohám jeho,
23 И мољаше Га врло говорећи: Кћи је моја на самрти; да дођеш и да метнеш на њу руке да оздрави и живи.
A velmi ho prosil, řka: Dcerka má skonává. Prosím, pojď, vlož na ni ruce, aby uzdravena byla, a budeť živa.
24 И пође с њим; и за Њим иђаше народа много и туркаху Га.
I šel s ním, a zástup mnohý šel za ním, i tiskli jej.
25 И жена некаква која је дванаест година боловала од течења крви
(Tedy žena jedna, kteráž tok krve měla dvanácte let,
26 И велику муку поднела од многих лекара, и потрошила све што је имала, и ништа јој нису помогли, него још горе начинили,
A mnoho byla trápena od mnohých lékařů, a vynaložila všecken statek svůj, a nic jí bylo neprospělo, ale vždy se hůře měla,
27 Кад је чула за Исуса, дође у народу састраг, и дотаче се хаљине Његове.
Uslyšavši o Ježíšovi, přišla v zástupu pozadu, a dotkla se roucha jeho.
28 Јер говораше: Ако се само дотакнем хаљина Његових оздравићу.
Neb řekla byla: Dotknu-li se jen roucha jeho, uzdravena budu.
29 И одмах пресахну извор крви њене, и осети у телу да оздрави од болести.
A hned přestal jest krvotok její, a pocítila na těle, že by uzdravena byla od neduhu svého.
30 И одмах Исус осети у себи силу што изађе из Њега, и обазревши се на народ рече: Ко се то дотаче мојих хаљина?
A hned Ježíš poznav sám v sobě, že jest moc vyšla z něho k uzdravení, obrátiv se v zástupu, řekl: Kdo se dotekl roucha mého?
31 И рекоше Му ученици Његови: Видиш народ где Те турка, па питаш: Ко се дотаче мене?
I řekli mu učedlníci jeho: Vidíš, že tě zástup tiskne, a pravíš: Kdo se mne dotekl?
32 И Он се обазираше да види ону која то учини.
I hleděl vůkol, aby ji uzřel, která jest to učinila.
33 А жена уплашивши се дрхташе, и знајући шта јој се догоди, дође и клече пред Њим, и каза Му сву истину.
Ta pak žena s bázní a s třesením, věduci, co se stalo při ní, přistoupila a padla před ním, a pověděla mu všecku pravdu.
34 А Он рече јој: Кћери! Вера твоја поможе ти; иди с миром, и буди здрава од болести своје.
On pak řekl jí: Dcero, víra tvá tě uzdravila, jdiž u pokoji, a buď zproštěna od trápení svého.)
35 Још Он говораше, а дођоше од старешине зборничког говорећи: Кћи твоја умре; што већ трудиш учитеља?
A když on ještě mluvil, přišli někteří z domu knížete školy, řkouce: Dcera tvá umřela, proč již zaměstknáváš Mistra?
36 А Исус одмах чувши реч што рекоше рече старешини: Не бој се, само веруј.
Ježíš pak, hned jakž uslyšel to, což oni mluvili, řekl knížeti školy: Neboj se, toliko věř.
37 И не даде за собом ићи никоме осим Петра и Јакова и Јована брата Јаковљевог.
I nedal žádnému za sebou jíti, jediné Petrovi, Jakubovi a Janovi, bratru Jakubovu.
38 И дође у кућу старешине зборничког, и виде вреву и плач и јаук велики.
I přišel do domu knížete školy, a viděl tam hluk, ano plačí a kvílí velmi.
39 И ушавши рече им: Шта сте узаврели те плачете? Девојка није умрла, него спава.
I všed tam, řekl jim: Co se bouříte a plačete? Neumřelať jest děvečka, ale spí.
40 И подсмеваху Му се. А Он истеравши све узе оца девојчиног и матер и који беху с Њим, и уђе где лежаше девојка.
I posmívali se jemu. On pak vyhnav všecky, pojal toliko otce a matku děvečky, a ty, kteříž s ním byli, i všel tam, kdež děvečka ležela.
41 И узевши девојку за руку рече јој: Талита куми, које значи: Девојко, теби говорим, устани.
A vzav ruku děvečky, řekl jí: Talitha kumi, jenž se vykládá: Děvečko, (toběť pravím, ) vstaň.
42 И одмах уста девојка и хођаше; а беше од дванаест година. И зачудише се чудом великим.
A hned vstala děvečka, a chodila; nebo byla ve dvanácti letech. I zděsili se divením převelikým.
43 И запрети им врло да нико не дозна за то, и рече: Подајте јој нек једе.
A přikázal jim pilně, aby žádný o tom nezvěděl. I rozkázal jí dáti jísti.
