Марко 11
1 И кад се приближи к Јерусалиму, к Витфази и Витанији, код горе Маслинске, посла двојицу од ученика својих
A když se přiblížili k Jeruzalému a Betfagi i Betany při hoře Olivetské, poslal dva z učedlníků svých.
2 И рече им: Идите у село што је пред вама, и одмах како уђете у њега наћи ћете магаре привезано, на које нико од људи није уседао; одрешите га и доведите.
A řekl jim: Jděte do městečka, kteréž proti vám jest, a hned vejdouce tam, naleznete oslátko přivázané, na kterémž nižádný z lidí neseděl. Odvížíce, přiveďte.
3 И ако вам ко рече: Шта то чините? Кажите: Треба Господу; и одмах ће га послати овамо.
A řekl-liť by vám kdo: Co to činíte? rcete: Že ho Pán potřebuje. A hned je pošle sem.
4 А они одоше, и нађоше магаре привезано код врата напољу на раскршћу, и одрешише га.
I odešli, a nalezli oslátko přivázané vně u dveří na rozcestí. I odvázali je.
5 И неко од оних што стајаху онде рекоше им: Зашто дрешите магаре?
Tedy někteří z těch, kteříž tu stáli, řekli jim: Co činíte, odvazujíce oslátko?
6 А они рекоше им као што им заповеди Исус; и оставише их.
Oni pak řekli jim, jakož byl přikázal Ježíš. I nechali jich.
7 И доведоше магаре к Исусу, и метнуше на њ хаљине своје; и уседе на њ.
Protož přivedli oslátko k Ježíšovi, a vložili na ně roucha svá. I vsedl na ně.
8 А многи простреше хаљине своје по путу; а једни резаху грање од дрвета, и простираху по путу.
Mnozí pak stlali roucha svá na cestě, a jiní ratolesti sekali z stromů, a metali na cestu.
9 А који иђаху пред Њим и за Њим, викаху говорећи: Осана! Благословен који иде у име Господње!
A kteříž napřed šli, i ti, kteříž za ním šli, volali, řkouce: Hosanna. Požehnaný, kterýž se béře ve jménu Páně.
10 Благословено царство оца нашег Давида који иде у име Господње! Осана на висини!
Požehnané království otce našeho Davida, kteréž přišlo ve jménu Páně. Hosanna na výsostech.
11 И уђе Исус у Јерусалим, и у цркву; и промотривши све, кад би увече, изађе у Витанију с дванаесторицом.
I všel do Jeruzaléma Ježíš, i do chrámu. A spatřiv tu všecko, když již byla večerní hodina, vyšel do Betany se dvanácti.
12 И сутрадан кад изађоше из Витаније, огладне.
A druhého dne, když vycházel z Betany, zlačněl.
13 И видевши издалека смокву с лишћем дође не би ли шта нашао на њој; и дошавши к њој ништа не нађе осим лишћа; јер још не беше време смоквама.
A uzřev z daleka fík, an má lístí, šel, zda by co nalezl na něm. A když přišel k němu, nic nenalezl kromě lístí; nebo nebyl čas fíků.
14 И одговарајући Исус рече јој: Да одсад од тебе нико не једе рода довека. И слушаху ученици Његови. (aiōn g165)
Tedy odpověděv Ježíš, řekl jemu: Již více na věky nižádný z tebe ovoce nejez. A slyšeli to učedlníci jeho. (aiōn g165)
15 И дођоше опет у Јерусалим; и ушавши Исус у цркву стаде изгонити оне који продаваху и куповаху по цркви; и испремета трпезе оних што мењаху новце, и клупе оних што продаваху голубове.
I přišli do Jeruzaléma. A všed Ježíš do chrámu, počal vymítati ty, kteříž prodávali a kupovali v chrámě, a stoly penězoměnců a stolice prodávajících holuby převracel.
16 И не даде да ко пронесе суда кроз цркву.
A nedopustil, aby kdo nádobu nesl skrze chrám.
17 И учаше говорећи им: Није ли писано: Дом мој нека се зове дом молитве свим народима? А ви начинисте од њега хајдучку пећину.
I učil je, řka jim: Zdaliž není psáno, že dům můj dům modlitby slouti bude u všech národů? Vy pak učinili jste jej peleší lotrů.
18 И чуше књижевници и главари свештенички, и тражаху како би Га погубили; плашили су Га се, јер Га је народ слушао.
Slyšeli pak to zákonníci i přední kněží, a hledali, kterak by jej zahubili; nebo se ho báli, proto že všecken zástup divil se učení jeho.
19 И кад би увече изађе напоље из града.
A když byl večer, vyšel z města.
20 И у јутру пролазећи видеше смокву где се посушила из корена.
A jdouce ráno, uzřeli ten fík, an usechl z kořene.
21 И опоменувши се Петар рече Му: Рави! Гле, смоква што си је проклео, посушила се.
Tedy zpomenuv Petr, řekl jemu: Mistře, aj, ten fík, kterémuž jsi zlořečil, usechl.
22 И одговарајући Исус рече им:
I odpověděv Ježíš, řekl jim: Mějte víru Boží.
23 Имајте веру Божју; јер вам заиста кажем: ако ко рече гори овој: Дигни се и баци се у море, и не посумња у срцу свом, него узверује да ће бити као што говори: биће му шта год рече.
Nebo amen pravím vám, že kdož by koli řekl hoře této: Zdvihni se a vrz sebou do moře, a nepochyboval by v srdci svém, ale věřil by, že se stane, cožkoli dí, staneť se jemu tak, což by koli řekl.
24 Зато вам кажем: све што иштете у својој молитви верујте да ћете примити; и биће вам.
Protož pravím vám: Zač byste koli, modléce se, prosili, věřte, že vezmete, a staneť se vám.
25 И кад стојите на молитви, праштајте ако шта имате на кога: да и Отац ваш који је на небесима опрости вама погрешке ваше.
A když se postavíte k modlení, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i Otec váš nebeský odpustil vám hříchy vaše.
26 Ако ли, пак, ви не опраштате, ни Отац ваш који је на небесима неће опростити вама погрешке ваше.
Nebo jestliže vy neodpustíte, ani Otec váš, kterýž v nebesích jest, odpustí vám hříchů vašich.
27 И дођоше опет у Јерусалим; и кад хођаше по цркви дођоше к Њему главари свештенички и књижевници и старешине,
I přišli zase do Jeruzaléma. A když on procházel se v chrámě, přistoupili k němu přední kněží a zákonníci a starší.
28 И рекоше Му: Каквом власти то чиниш? И ко ти даде власт ту, да то чиниш?
I řekli jemu: Jakou mocí to činíš? A kdo tobě dal tu takovou moc, abys tyto věci činil?
29 А Исус одговарајући рече им: и ја ћу вас да упитам једну реч, и одговорите ми; па ћу вам казати каквом власти ово чиним.
Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jim: Otížiť se i já vás na jednu věc. Odpovězte mi, a povím vám, jakou mocí to činím.
30 Крштење Јованово или би с неба или од људи? Одговорите ми.
Křest Janův s nebe-li byl, čili z lidí? Odpovězte mi.
31 И мишљаху у себи говорећи: Ако кажемо: С неба, рећи ће: Зашто му дакле не веровасте?
I rozjímali sami mezi sebou, řkouce: Díme-li: S nebe, díť: Proč jste tedy neuvěřili jemu?
32 Ако ли кажемо: Од људи, бојимо се народа; јер сви мишљаху за Јована да заиста пророк беше.
Pakli díme: Z lidí, bojíme se lidu. Nebo všickni o Janovi smyslili, že právě byl prorok.
33 И одговарајући рекоше Исусу: Не знамо. И Исус одговарајући рече њима: Ни ја вама нећу казати каквом власти ово чиним.
I odpověděvše, řekli Ježíšovi: Nevíme. A Ježíš odpovídaje, řekl jim: Aniž já vám povím, jakou mocí to činím.
