Плач Јеремијин 3
1 Ја сам човек који видех муку од прута гнева Његовог.
Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
2 Одведе ме и оправи ме у таму, а не на видело.
Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
3 Само се на ме обраћа, обраћа руку своју по вас дан.
Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
4 Учини, те ми остаре тело и кожа, потре кости моје.
Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
5 Зазида ме, и опточи ме жучју и муком.
Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
6 Посади ме у таму као умрле одавна.
Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
7 Огради ме да не изађем, и метну на ме тешке окове.
Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
8 Кад вичем и вапим, одбија молитву моју.
A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
9 Загради путеве моје тесаним каменом, и преврати стазе моје.
Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
10 Поста ми као медвед у заседи, као лав у потаји.
Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
11 Помете путеве моје, и раздре ме, и уништи ме.
Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
12 Натеже лук свој, и метну ме стрели за белегу.
Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
13 Устрели ме у бубреге стрелама из тула свог.
Postřelil ledví má střelami toulu svého.
14 Постах подсмех свему народу свом и песма њихова по вас дан.
Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
15 Насити ме горчином, опоји ме пеленом.
Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
16 Поломи ми зубе камењем, ували ме у пепео.
Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
17 Удаљио си душу моју од мира, заборавих добро.
Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
18 И рекох: Пропаде сила моја и надање моје од Господа.
A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
19 Опомени се муке моје и јада мог, пелена и жучи.
A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
20 Душа се моја опомиње без престанка, и поништила се у мени.
Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
21 Али ово напомињем срцу свом, те се надам:
A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
22 Милост је Господња што не изгибосмо сасвим, јер милосрђа Његовог није нестало.
Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
23 Понавља се свако јутро; велика је вера твоја.
Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
24 Господ је део мој, говори душа моја; зато ћу се у Њега уздати.
Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
25 Добар је Господ онима који га чекају, души, која га тражи.
Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
26 Добро је мирно чекати спасење Господње.
Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
27 Добро је човеку носити јарам за младости своје.
Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
28 Сам ће седети и ћутати, јер Бог метну бреме на њ.
Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
29 Метнуће уста своја у прах, еда би било надања.
Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
30 Подметнуће образ свој ономе који га бије, биће сит срамоте.
Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
31 Јер Господ не одбацује за свагда.
Neboť nezamítá Pán na věčnost;
32 Јер ако и уцвели, опет ће се и смиловати ради мноштва милости своје.
Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
33 Јер не мучи из срца свог ни цвели синове човечје.
Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
34 Кад газе ногама све сужње на земљи,
Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
35 Кад изврћу правицу човеку пред Вишњим,
Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
36 Кад чине криво човеку у парници његовој, не види ли Господ?
Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
37 Ко је рекао што и збило се, а Господ да није заповедио?
Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
38 Не долазе ли и зла и добра из уста Вишњег?
Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
39 Зашто се тужи човек жив, човек на кар за грехе своје?
Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
40 Претражимо и разгледајмо путе своје, и повратимо се ка Господу.
Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
41 Подигнимо срце своје и руке к Богу на небесима.
Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
42 Згрешисмо и непокорни бисмо; Ти не прашташ.
Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
43 Обастро си се гневом, и гониш нас, убијаш и не жалиш.
Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
44 Обастро си си се облаком да не продре молитва.
Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
45 Начинио си од нас сметлиште и одмет усред тих народа.
Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
46 Разваљују уста своја на нас сви непријатељи наши.
Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
47 Страх и јама задеси нас, пустошење и затирање.
Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
48 Потоци теку из очију мојих ради погибли кћери народа мог.
Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
49 Очи моје лију сузе без престанка, јер нема одмора,
Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
50 Докле Господ не погледа и не види с неба.
Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
51 Око моје мучи ми душу ради свих кћери града мог.
Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
52 Терају ме једнако као птицу непријатељи моји низашта.
Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
53 Свалише у јаму живот мој и набацаше камење на ме.
Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
54 Дође ми вода сврх главе; рекох: Погибох!
Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
55 Призивах име Твоје, Господе, из јаме најдубље.
Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
56 Ти чу глас мој; не затискуј уха свог од уздисања мог, од вике моје.
Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
57 Приступао си кад Те призивах, и говорио си: Не бој се.
V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
58 Расправљао си, Господе, парбу душе моје, и избављао си живот мој.
Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
59 Видиш, Господе, неправду која ми се чини; расправи парбу моју.
Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
60 Видиш сву освету њихову, све што ми мисле.
Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
61 Чујеш руг њихов, Господе, све што ми мисле,
Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
62 Шта говоре они који устају на ме и шта намишљају против мене по вас дан.
Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
63 Види, кад седају и кад устају, ја сам им песма.
Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
64 Плати им, Господе, по делима руку њихових.
Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
65 Подај им упорно срце, проклетство своје.
Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
66 Гони их гневом, и истреби их испод небеса Господњих.
Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.
