Књига о Јову 24
1 Зашто Свемогућем нису сакривена времена? И који Га знају, не виде дана Његових?
Proč by od Všemohoucího neměli býti skryti časové, a ti, kteříž jej znají, neměli neviděti dnů jeho?
2 Међе помичу безбожни, отимају стадо и пасу;
Bezbožníť nyní mezníky přenášejí, a stádo, kteréž mocí zajali, pasou.
3 Магарца сиротама одгоне; у залогу узимају вола удовици;
Osla sirotků zajímají, v zástavě berou vola od vdovy.
4 Сиромахе одбијају с пута; убоги у земљи крију се сви.
Strkají nuznými s cesty, musejí se vůbec skrývati chudí na světě.
5 Гле, као дивљи магарци у пустињи излазе на посао свој устајући рано на плен; пустиња је храна њима и деци њиховој.;
Aj, oni jako divocí oslové na poušti, vycházejí jako ku práci své, ráno přivstávajíce k loupeži; poušť jest chléb jejich i dětí jejich.
6 Жању њиву и беру виноград који није њихов;
Na cizím poli žnou, a z vinic bezbožníci sbírají.
7 Гола нагоне да ноћује без хаљине, који се немају чим покрити по зими,
Nahé přivodí k tomu, aby nocovati musili bez roucha, nemajíce se čím přiodíti na zimě.
8 Окисли од пљуска у гори, немајући заклона, привијају се к стени.
A přívalem v horách moknouce, nemajíce obydlí, k skále se přivinouti musejí.
9 Грабе сироче од дојке и са сиромаха скидају залог.
Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
10 Голог остављају да иде без хаљине, и оне који носе снопове да гладују.
Nahého opouštějí, že musí choditi bez oděvu, a ti, kteříž snášejí snopy, v hladu zůstávati.
11 Који међу њиховим зидовима уље цеде и грожђе у кацама газе, подносе жеђ.
Ti, jenž mezi zdmi jejich olej vytlačují, a presy tlačí, žíznějí.
12 Људи у граду уздишу, и душе побијених вичу, а Бог не укида то.
Lidé v městech lkají, a duše zraněných volají, Bůh pak přítrže tomu nečiní.
13 Они се противе светлости, не знају за путеве њене и не стају на стазама њеним.
Oniť jsou ti, kteříž odporují světlu, a neznají cest jeho, aniž chodí po stezkách jeho.
14 Зором устајући крвник убија сиромаха и убогог; а ноћу је као лупеж.
Na úsvitě povstávaje vražedlník, morduje chudého a nuzného, a v noci jest jako zloděj.
15 И око курварово пази на сумрак говорећи: Да ме око не види. И сакрива лице.
Tolikéž oko cizoložníka šetří soumraku, říkaje: Nespatříť mne žádný, a tvář zakrývá.
16 Прокопавају по мраку куће, које обдан себи забележе; не знају за светлост.
Podkopávají potmě i domy, kteréž sobě ve dne znamenali; nebo nenávidí světla.
17 Јер је зора њима свима сен смртни; ако их ко позна, страх их је сена смртног.
Ale hned v jitře přichází na ně stín smrti; když jeden druhého poznati může, strachu stínu smrti okoušejí.
18 Брзи су као поврх воде, проклет је део њихов на земљи; неће видети пута виноградског.
Lehcí jsou na svrchku vody, zlořečené jest jmění jejich na zemi, aniž odcházejí cestou svobodnou.
Jako sucho a horko uchvacuje vody sněžné, tak hrob ty, jenž hřešili. (Sheol h7585)
20 Заборавља их утроба материна, слатки су црвима, не спомињу се више; као дрво скршиће се неправедник.
Zapomíná se na něj život matky, sladne červům, nebývá více připomínán, a tak polámána bývá nepravost jako strom.
21 Здружује с њим нероткињу која не рађа, и удовици не чини добра.
Připojuje mu neplodnou, kteráž nerodí, a vdově dobře nečiní.
22 Граби јаке својом силом; остане ли који, не узда се у живот свој.
Zachvacuje silné mocí svou; ostojí-li kdo z nich, bojí se o život svůj.
23 Да му Бог да у шта ће се поуздати; али очи Његове пазе на њихове путе.
Dává jemu, na čemž by bezpečně spolehnouti mohl, však oči jeho šetří cest jejich.
24 Узвисе се за мало, па их нема; падају и гину као сви други, и као врх од класа одсецају се.
Bývají zvýšeni poněkud, ale hned jich není; tak jako jiní všickni sníženi, vypléněni, a jako vrškové klasů stínáni bývají.
25 Није ли тако? Ко ће ме утерати у лаж и обратити у ништа речи моје?
Zdaliž není tak? Kdo na mne dokáže klamu, a v nic obrátí řeč mou?
