Књига пророка Јеремије 12
1 Праведан си, Господе, ако бих се правдао с Тобом; али ћу проговорити о судовима Твојим. Зашто је пут безбожнички срећан? Зашто живе у миру сви који чине неверу?
Spravedlivý zůstaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobě, a však o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proč se cestě bezbožníků šťastně vede? Mají pokoj všickni, kteříž se pyšně zpronevěřili.
2 Ти их посади, и они се укоренише, расту и род рађају; Ти си им близу уста али далеко од бубрега.
Štěpuješ je, ano i vkořeňují se; rostou, ano i ovoce nesou ti, jejichžto úst blízko jsi, ale daleko od ledví jejich.
3 Али Господе, Ти ме познајеш, разгледаш ме и окушао си срце моје како је према Теби; одвуци их као овце на клање, и приправи их за дан кад ће се убити.
Ale ty, Hospodine, znáš mne, prohlédáš mne, a zkusils srdce mého, že s tebou jest, onyno pak táhneš jako ovce k zabíjení, a připravuješ je ke dni zabití.
4 Докле ће тужити земља, и трава свега поља сахнути са злоће оних који живе у њој? Неста све стоке и птица, јер говоре: Не види краја нашег.
Dokudž by žalostila země, a bylina všeho pole svadla pro zlost přebývajících v ní, a hynulo každé hovado i ptactvo? Nebo říkají: Nevidíť Bůh skončení našeho.
5 Кад си трчао с пешацима па те уморише, како ћеш се утркивати с коњима? И кад ти је тако у земљи мирној, у коју се уздаш, шта ћеш чинити кад устане Јордан?
Poněvadž tebe s pěšími běžícího k ustání přivodí, kterakž bys tedy stačil při koních? A poněvadž v zemi pokojné, jíž jsi se dověřil, ustáváš, což pak spravíš při tom zdutém Jordánu?
6 Јер и браћа твоја и дом оца твог, и они те изневерише и они вичу за тобом гласно. Не веруј им, ако би ти и пријатељски говорили.
Nebo i bratří tvoji i dům otce tvého zpronevěřili se tobě, a ti také povolávají za tebou plnými ústy. Nevěř jim, byť pak mluvili s tebou přátelsky.
7 Оставих дом свој, напустих наследство своје; што беше мило души мојој, дадох га у руке непријатељима његовим.
Opustil jsem dům svůj, zavrhl jsem dědictví své, dal jsem to, což velice milovala duše má, v ruce nepřátel jeho.
8 Наследство моје поста ми као лав у шуми, пушта глас свој на мене, зато ми омрзну.
Učiněno jest mi dědictví mé podobné lvu v lese, vydává proti mně hlas svůj, pročež ho nenávidím.
9 Наследство моје поста ми птица грабљива; птице, слетите се на њу, скупите се сви зверови пољски, ходите да једете.
A což ptákem dravým jest mi dědictví mé? Což ptactvo vůkol bude proti němu? Jdětež nu, shromažďte se všecka zvířata polní, sejděte se k jídlu.
10 Пастири многи поквариће мој виноград, потлачиће део мој, мили део мој обратиће у голу пустош.
Mnozí pastýři zkazí vinici mou, pošlapají podíl můj, podíl mně velmi milý obrátí v poušť nejhroznější,
11 Обратиће га у пустош, опустошен плакаће преда мном; сва ће та земља опустети, јер нико не узима на ум.
Obrátí jej v pustinu. Kvíliti bude, spustošen jsa ode mne; spustne všecka tato země, nebo není žádného, kdo by to v srdci skládal.
12 На сва висока места по пустињи доћи ће затирачи; јер ће мач Господњи прождирати од једног краја земље до другог, неће бити мира ни једном телу.
Na všecka místa vysoká po poušti potáhnou zhoubcové, meč zajisté Hospodinův zžíře od jednoho kraje země až do druhého, nebude míti pokoje žádné tělo.
13 Сејаће пшеницу, а трње ће жети; мучиће се, а користи неће имати, и стидеће се летине своје, са жестоког гнева Господњег.
Nasejí pšenice, ale trní žíti budou; bolestně to ponesou, že užitku nevezmou, a styděti se budou za úrody své pro prchlivost hněvu Hospodinova.
14 Овако говори Господ за све зле суседе моје, који дирају наследство што дадох народу свом Израиљу: ево, ја ћу их почупати из земље њихове, и дом Јудин ишчупаћу исред њих.
Takto praví Hospodin o všech mých sousedech zlých, jenž se dotýkají dědictví, kteréž jsem uvedl v dědictví lidu svému Izraelskému: Aj, já vypléním je z země jejich, když dům Judský vypléním z prostředku jejich.
15 А кад их ишчупам, опет ћу се смиловати на њих, и довешћу опет сваког њих на наследство његово и сваког у земљу његову.
Stane se však, když je vypléním, že se navrátím a smiluji se nad nimi, a přivedu zase jednoho každého z nich k dědictví jeho, a jednoho každého do země jeho.
16 И ако добро науче путеве народа мог, да се заклињу мојим именом: Тако да је жив Господ! Као што су они учили мој народ да се куне Валом, тада ће се сазидати усред народа мог.
Stane se také, jestliže by se pilně učili cestám lidu mého, a přisahali by ve jménu mém, říkajíce: Živť jest Hospodin, jakž oni učívali lid můj přisahati skrze Bále, že vzděláni budou u prostřed lidu mého.
17 Ако ли не послушају, тада ћу ишчупати сасвим такав народ и затрти, говори Господ.
Jestliže by pak neposlouchali, tedy pléniti budu národ ten ustavičně a hubiti, dí Hospodin.
