Јаковљева 4
1 Откуда ратови и распре међу нама? Не отуда ли, од сласти ваших, које се боре у вашим удима?
Co působí vzájemné hádky a boje mezi vámi? Není to snad ctižádost, která vás ovládá? Po mnohém toužíte, a přece nic nemáte.
2 Желите и немате; убијате и завидите, и не можете да добијете; борите се и војујете, и немате, јер не иштете.
Chcete mít totéž co druzí – i za cenu, že je ničíte, ale nemůžete toho dosáhnout. Bojujete a pletichaříte, zatímco byste se měli modlit.
3 Иштете, и не примате, јер зло иштете, да у сластима својим трошите.
A pokud se modlíte, nic nedostáváte, protože prosíte ze špatných pohnutek, abyste uspokojili sami sebe.
4 Прељубочинци и прељубочинице! Не знате ли да је пријатељство овог света непријатељство Богу? Јер који хоће свету пријатељ да буде, непријатељ Божји постаје.
Podobáte se nevěrné ženě, která koketuje s nepřítelem svého muže. Cožpak nechápete, že když chcete být zadobře kde s kým, odcizujete se nutně Bohu? Znovu vám říkám, že nemůžete být lidmi blízkými Bohu, pokud toužíte po přízni tohoto světa.
5 Или мислите да писмо узалуд говори: Дух који у нама живи мрзи на завист?
Myslíte si snad, že Bůh, který si nás stvořil pro sebe, může souhlasit s tím, že koketujeme s jeho nepřítelem?
6 А Он даје већу благодат. Јер говори: Господ супроти се поноситима, а пониженима даје благодат.
Boží láska je však přece větší než naše zpronevěra. Vždyť Bible praví: „Bůh se staví proti pyšným, ale nad pokornými se smilovává.“
7 Покорите се, дакле, Богу а противите се ђаволу и побећи ће од вас.
Proto se před Bohem v pokoře skloňte. Postavte se na odpor ďáblu a on od vás uteče. Přibližte se k Bohu a Bůh se přiblíží k vám.
8 Приближите се к Богу, и Он ће се приближити к вама. Очистите руке, грешници, поправите срца своја, непостојани.
Očistěte si ruce, hříšníci, a dejte svá srdce cele Bohu, nerozhodní.
9 Будите жалосни и плачите и јаучите: смех ваш нека се претвори у плач, и радост у жалост.
Uvědomte si svou ubohost, zarmuťte se a plačte nad sebou. Při tomto poznání není čas na smích a radost, ale na pokání.
10 Понизите се пред Господом, и подигнуће вас.
Ponížíte-li se takto před Bohem, on vás pozvedne.
11 Не опадајте један другог, браћо; јер ко опада брата или осуђује брата свог опада закон и осуђује закон, а ако закон осуђујеш, ниси творац закона, него судија.
Bratři, nesnižujte se a nesuďte jeden druhého. Kdo to dělá, staví se nad zákon. Místo aby ho plnil, hraje si na soudce.
12 Један је законодавац и судија, који може спасти и погубити; а ти ко си што другог осуђујеш?
Je jen jeden zákonodárce a soudce – Bůh. Jenom on může udělit milost, nebo odsoudit. Na jaké místo se to stavíš, když soudíš bližního?
13 Слушајте сад ви који говорите: Данас или сутра поћи ћемо у овај или онај град, и седећемо онде једну годину, и трговаћемо и добијаћемо.
Slyším, že někteří říkáte: „Co nejdřív se přesuneme do toho či onoho města, budeme tam asi rok pracovat a vyděláme si spoustu peněz.“
14 Ви који не знате шта ће бити сутра. Јер шта је ваш живот? Он је пара, која се замало покаже, а потом нестане.
Jak můžete vědět, co se stane zítra? Vždyť náš život se podobá ranní mlze, která se objeví a za chvíli zase zmizí.
15 Место да говорите: Ако Господ хтедбуде, и живи будемо учинићемо ово или оно.
Měli byste spíše říkat: „Jestli si to bude Pán přát a zachová-li nás při životě, uděláme to či ono.“
16 А сад се хвалите својим поносом. Свака је хвала таква зла.
Ale vy mluvíte jen o vlastních plánech a chvástáte se jimi.
17 Јер који зна добро чинити и не чини, грех му је.
Takové sebejisté řeči jsou hřích. O tom všem, co jsem vám dosud napsal, platí: Kdo ví, co má činit, a neřídí se podle toho, má hřích.
