1 Коринћанима 8
1 А за месо што је клато идолима знамо, јер сви разум имамо. Разум, дакле, надима, а љубав поправља.
Tázali jste se také, zda křesťan smí jíst maso ze zvířat obětovaných při pohanských obřadech. Jsme zajedno v tom, že každý z nás má o Bohu a jeho vůli nějaké poznání. Pouhé vědomosti a vytříbený úsudek však často vedou jen k domýšlivosti. Kdo nehledá nic jiného než vědění a poznatky, jedná v podstatě sobecky. Láska však směřuje k druhému člověku, buduje vzájemné vztahy.
2 Ако ли ко мисли да шта зна, не зна још ништа као што треба знати.
3 А ако ко љуби Бога, Бог га је научио.
4 А за јело идолских жртава, знамо да идол није ништа на свету, и да нема другог Бога осим једног.
Pokud jde o maso obětované z pohanských obětí, víme, že Bůh je jenom jeden, a modly tudíž naprosto nic neznamenají.
5 Јер ако и има који се богови зову, или на небу или на земљи, као што има много богова и много господа:
Jestli se jim také říká „bůh“– a takových „bůžků“je celá řada, to na věci nic nemění.
6 Али ми имамо само једног Бога Оца, од ког је све, и ми у Њему, и једног Господа Исуса Христа, кроз ког је све, и ми кроза Њ.
My známe jednoho Boha, našeho Otce, od něhož všechno pochází a jemuž patříme i my. A máme jen jediného Pána, Ježíše Krista, který dal život všemu – a také nám.
7 Али нема свако разума; јер неки који још и сад мисле да су идоли нешто, као идолске жртве једу, и савест њихова, слаба будући, погани се.
Ne všichni však dospěli k tomuto poznání. Někteří nedávno sami uctívali modly, a proto v tomto mase dosud cítí příchuť modloslužby. Svědomí ovlivňované ještě pohanskou minulostí, jim to pak ovšem vyčítá.
8 Али јело нас не поставља пред Богом: јер нити ћемо бити већи ако једемо, ни мањи ако не једемо.
Je pravda, že jídlo nám u Boha ceny nedodá ani neubere, nic jím nezískáme ani neztratíme.
9 Али се чувајте да како ова слобода ваша не постане спотицање слабима.
Ale musíte být opatrní, aby se váš svobodný postoj nestal příčinou poklesku jiných, slabších.
10 Јер ако тебе, који имаш разум, види ко у идолској цркви где седиш за трпезом, неће ли његова савест, слаба будући, ослободити се да једе идолске жртве?
Když tě totiž někdo vidí dělat něco, co sám pokládá za nesprávné, může být tvým příkladem sveden dělat totéž – proti hlasu svého vlastního svědomí!
11 И с твог разума погинуће слаби брат, за ког Христос умре.
A tak se tvé poznání může stát neštěstím pro tvého slabšího bratra, za kterého Kristus zemřel.
12 Тако кад се грешите о браћу, и бијете њихову слабу савест, о Христа се грешите.
Připravovat takto bratrovo svědomí o klid a vyvolávat v něm konflikt je proto nejen nelaskavé vůči bratrovi, ale urážlivé i vůči Kristu.
