< Rimljanima 7 >

1 Ili ne znate, braæo jer govorim onima koji znadu zakon da zakon vlada nad èovjekom dokle je živ?
Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým zákona mluvím, ) že zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest?
2 Jer je udata žena privezana zakonom za muža dokle god on živi; a ako li muž njezin umre, razdriješi se od zakona muževljega.
Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž, svobodná jest od zákona muže.
3 Zato dakle dok joj je muž živ biva preljuboèinica ako poðe za drugog muža; a ako joj umre muž prosta je od zakona da ne bude preljuboèinica ako poðe za drugoga.
A protož dokudž jest živ muž, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jest svobodna od zákona toho, tak že již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.
4 Zato, braæo moja, i vi umrijeste zakonu tijelom Hristovijem, da budete drugoga, onoga što usta iz mrtvijeh, da plod donesemo Bogu.
Takž tedy, bratří moji, i vy umrtveni jste zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, toho totiž, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.
5 Jer kad bijasmo u tijelu, bijahu slasti grjehovne, koje zakon raðahu u udima našima da se smrti plod donosi.
Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů skrze zákon moc svou provodily v oudech našich k nesení ovoce smrti.
6 A sad umrvši izbavismo se od zakona koji nas držaše, da služimo Bogu) u obnovljenju Duha a ne u starini slova.
Nyní pak osvobozeni jsme od zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.
7 Šta æemo dakle reæi? Je li zakon grijeh? Bože saèuvaj! nego ja grijeha ne poznah osim kroz zakon; jer ne znadoh za želju da zakon ne kaza: ne zaželi.
Což tedy díme? Že zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, kdyby byl zákon neřekl: Nepožádáš.
8 A grijeh uze poèetak kroz zapovijest, i naèini u meni svaku želju; jer je grijeh bez zakona mrtav.
Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez zákona zajisté hřích mrtev jest.
9 A ja življah nekad bez zakona; a kad doðe zapovijest, onda grijeh oživlje,
Jáť pak byl jsem živ někdy bez zákona, ale když přišlo přikázaní, hřích ožil,
10 A ja umrijeh, i naðe se da mi zapovijest bi za smrt koja bješe data za život.
A já umřel. I shledáno jest, že to přikázaní, kteréž mělo býti k životu, jest mi k smrti.
11 Jer grijeh uzevši poèetak kroz zapovijest prevari me, i ubi me njome.
Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázaní, podvedl mne, a skrze ně zabil.
12 Tako je dakle zakon svet i zapovijest sveta i pravedna i dobra.
A tak zákon zajisté jest svatý, a přikázaní svaté i spravedlivé a dobré.
13 Dobro li dakle bi meni smrt? Bože saèuvaj! nego grijeh, da se pokaže grijeh dobrom èineæi mi smrt, da bude grijeh odviše grješan zapoviješæu.
Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázaní.
14 Jer znamo da je zakon duhovan; a ja sam tjelesan, prodan pod grijeh:
Víme zajisté, že zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.
15 Jer ne znam šta èinim, jer ne èinim ono šta hoæu, nego na što mrzim ono èinim.
Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.
16 Ako li ono èinim šta neæu, hvalim zakon da je dobar.
Jestližeť pak, což nechci, to činím, povoluji zákonu, že jest dobrý.
17 A ovo više ja ne èinim nego grijeh koji živi u meni.
A tak nyní více ne já to činím, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
18 Jer znam da dobro ne živi u meni, to jest u tijelu mojemu. Jer htjeti imam u sebi, ali uèiniti dobro ne nalazim.
Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém, ) dobré. Nebo chtění hotové mám, ale abych vykonati mohl dobré, tohoť nenalézám.
19 Jer dobro šta hoæu ne èinim, nego zlo što neæu ono èinim.
Nebo nečiním dobrého, kteréž chci, ale činím to zlé, jehož nechci.
20 A kad èinim ono što neæu, veæ ja to ne èinim nego grijeh koji živi u meni.
A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten hřích, kterýž ve mně přebývá.
21 Nalazim dakle zakon, kad hoæu dobro da èinim, da me na zlo nagoni.
Nalézám tedy zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.
22 Jer imam radost u zakonu Božijemu po unutrašnjemu èovjeku;
Nebo zvláštní líbost mám v zákoně Božím podlé vnitřního člověka;
23 Ali vidim drugi zakon u udima svojima, koji se suproti zakonu uma mojega, i zarobljava me zakonom grjehovnijem koji je u udima mojima.
Ale vidím jiný zákon v oudech svých, odporující zákonu mysli mé, a jímající mne zákonu hřícha, kterýž jest v oudech mých.
24 Ja nesreæni èovjek! Ko æe me izbaviti od tijela smrti ove?
Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
25 Zahvaljujem Bogu svojemu kroz Isusa Hrista Gospoda našega. Tako dakle ja sam umom svojijem služim zakonu Božijemu a tijelom zakonu grjehovnome.
Děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takž tedy tentýž já sloužím myslí zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.

< Rimljanima 7 >