Psalmi 90
1 Gospode! ti si nam utoèište od koljena do koljena.
Modlitba Mojžíše, muže Božího. Pane, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu.
2 Prije nego se gore rodiše i sazda se zemlja i vasiljena, i od vijeka i do vijeka ti si Bog.
Prvé, než hory stvořeny byly, nežlis sformoval zemi, a okršlek světa, ano hned od věků a až na věky, ty jsi Bůh silný.
3 Ti povraæaš èovjeka u truhlež, i govoriš: vratite se sinovi ljudski!
Ty přivodíš člověka na to, aby setřín byl, říkaje: Navraťtež se zase, synové lidští.
4 Jer je tisuæa godina pred oèima tvojima kao dan juèerašnji, kad mine, i kao straža noæna.
Nebo by tisíc let přetrval, jest to před očima tvýma jako den včerejší, a bdění noční.
5 Ti ih kao povodnjem odnosiš; oni su kao san, kao trava, koja rano vene,
Povodní zachvacuješ je; jsou sen, a jako bylina hned v jitře pomíjející.
6 Ujutru cvjeta i uvene, uveèe se pokosi i sasuši.
Toho jitra, kteréhož vykvetne, mění se, u večer pak jsuc podťata, usychá.
7 Jer nas nestaje od gnjeva tvojega, i od jarosti tvoje u smetnji smo.
Ale my hyneme od hněvu tvého, a prchlivostí tvou jsme zděšeni.
8 Stavio si bezakonja naša preda se, i tajne naše na svjetlost lica svojega.
Nebo jsi položil nepravosti naše před sebe, a tajnosti naše na světlo oblíčeje svého.
9 Svi se dani naši prekraæuju od srdnje tvoje, godine naše prolaze kao glas.
Pročež všickni dnové naši v náhle přebíhají pro tvé rozhněvání; k skončení let svých docházíme jako řeč.
10 Dana godina naših svega ima do sedamdeset godina, a u jaèega do osamdeset godina: i sam je cvijet njihov muka i nevolja; jer teku brzo, i mi odlijeæemo.
Všech dnů let našich jest let sedmdesáte, aneb jest-li kdo silnějšího přirození, osmdesát let, a i to, což nejzdárnějšího v nich, jest práce a bída, a když to pomine, tožť ihned rychle zaletíme.
11 Ko zna silu gnjeva tvojega i tvoju jarost, da bi te se kao što treba bojao?
Ale kdo jest, ješto by znal přísnost hněvu tvého, a ostýchal se zůřivosti tvé?
12 Nauèi nas tako brojiti dane naše, da bismo stekli srce mudro.
Naučiž nás počítati dnů našich, abychom uvodili moudrost v srdce.
13 Povrati se, Gospode! Dokle æeš? Smiluj se na sluge svoje.
Navrať se zase, Hospodine, až dokud prodléváš? Mějž lítost nad služebníky svými.
14 Ujutru nas nasiti dobrote svoje, i radovaæemo se i veseliti u sve dane svoje.
Nasyť nás hned v jitře svým milosrdenstvím, tak abychom prozpěvovati, a veseliti se mohli po všecky dny naše.
15 Obraduj nas prema danima, u koje si nas muèio, i prema godinama, u koje smo gledali nevolju.
Obveseliž nás podlé dnů, v nichž jsi nás ssužoval, a let, v nichž jsme okoušeli zlého.
16 Neka se pokaže na slugama tvojim djelo tvoje, i slava tvoja na sinovima njihovijem.
Budiž zřejmé při služebnících tvých dílo tvé, a okrasa tvá při synech jejich.
17 Neka bude dobra volja Gospoda Boga našega s nama, i djelo ruku naših dovrši nam, i djelo ruku naših dovrši.
Budiž nám přítomná i ochotnost Hospodina Boha našeho, a díla rukou našich potvrď mezi námi, díla, pravím, rukou našich potvrď.
