Psalmi 89
1 Milosti æu Gospodnje pjevati uvijek, od koljena na koljeno javljaæu istinu tvoju ustima svojima.
Vyučující, složený od Etana Ezrachitského. O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
2 Jer znam da je zavavijek osnovana milost, i na nebesima da si utvrdio istinu svoju, rekavši:
Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
3 “Uèinih zavjet s izbranim svojim, zakleh se Davidu, sluzi svojemu:
Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
4 Dovijeka æu utvrðivati sjeme tvoje i prijesto tvoj ureðivati od koljena do koljena.
Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. (Sélah)
5 Nebo kazuje èudesa tvoja, Gospode, i istinu tvoju sabor svetijeh.
Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
6 Jer ko je nad oblacima ravan Gospodu? ko æe se izjednaèiti s Gospodom meðu sinovima Božijim?
Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
7 Bogu se valja klanjati na saboru svetijeh, strašniji je od svijeh koji su oko njega.
Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
8 Gospode, Bože nad vojskama! ko je silan kao ti, Bože? I istina je tvoja oko tebe.
Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
9 Ti vladaš nad silom morskom; kad podigne vale svoje, ti ih ukroæavaš.
Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
10 Ti si oborio oholi Misir kao ranjenika, krjepkom mišicom svojom rasijao si neprijatelje svoje.
Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
11 Tvoje je nebo i tvoja je zemlja; ti si sazdao vasiljenu i što je god u njoj.
Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
12 Sjever i jug ti si stvorio, Tavor i Ermon o tvom se imenu raduje.
Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
13 Tvoja je mišica krjepka, silna je ruka tvoja, i visoka desnica tvoja.
Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
14 Blagost je i pravda podnožje prijestolu tvojemu, milost i istina ide pred licem tvojim.
Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
15 Blago narodu koji zna trubnu pokliè! Gospode! u svjetlosti lica tvojega oni hode;
Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
16 Imenom se tvojim raduju vas dan, i pravdom tvojom uzvišuju se.
Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
17 Jer si ti krasota sile njihove, i po milosti tvojoj uzvišuje se rog naš.
Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
18 Jer je od Gospoda obrana naša, i od svetoga Izrailjeva car naš.
Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
19 Tada si govorio u utvari vjernima svojim, i rekao: “poslah pomoæ junaku, uzvisih izbranoga svojega iz naroda.
Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
20 Naðoh Davida slugu svojega, svetim uljem svojim pomazah ga.
Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
21 Ruka æe moja biti jednako s njim, i mišica moja krijepiæe ga.
A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
22 Neæe ga neprijatelj nadvladati, i sin bezakonja neæe mu dosaditi.
Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
23 Potræu pred licem njegovijem neprijatelje njegove, i nenavidnike njegove poraziæu.
Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
24 Istina je moja i milost moja s njim; i u moje ime uzvisiæe se rog njegov.
Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
25 Pružiæu na more ruku njegovu, i na rijeke desnicu njegovu.
A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
26 On æe me zvati: ti si otac moj, Bog moj i grad spasenja mojega.
On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
27 I ja æu ga uèiniti prvencem, višim od careva zemaljskih.
Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
28 Dovijeka æu mu hraniti milost svoju, i zavjet je moj s njim vjeran.
Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
29 Produljiæu sjeme njegovo dovijeka, i prijesto njegov kao dane nebeske.
Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
30 Ako sinovi njegovi ostave zakon moj, i ne uzidu u zapovijestima mojim;
Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
31 Ako pogaze uredbe moje, i zapovijesti mojih ne saèuvaju,
Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
32 Onda æu ih pokarati prutom za nepokornost, i ranama za bezakonje njihovo;
Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
33 Ali milosti svoje neæu uzeti od njega, niti æu prevrnuti istinom svojom;
Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
34 Neæu pogaziti zavjeta svojega, i što je izašlo iz usta mojih neæu poreæi.
Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
35 Jednom se zakleh svetošæu svojom; zar da slažem Davidu?
Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
36 Sjeme æe njegovo trajati dovijeka, i prijesto njegov kao sunce preda mnom;
Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
37 On æe stajati uvijek kao mjesec i vjerni svjedok u oblacima.”
Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
38 A sad si odbacio i zanemario, razgnjevio si se na pomazanika svojega;
Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
39 Zanemario si zavjet sa slugom svojim, bacio si na zemlju vijenac njegov.
Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
40 Razvalio si sve ograde njegove, gradove njegove obratio si u zidine.
Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
41 Plijene ga svi koji prolaze onuda, posta potsmijeh u susjeda svojijeh.
Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
42 Uzvisio si desnicu neprijatelja njegovijeh, obradovao si sve protivnike njegove.
Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
43 Zavratio si ostrice maèa njegova, i nijesi ga ukrijepio u boju;
Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
44 Uzeo si mu svjetlost, i prijesto njegov oborio si na zemlju;
Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
45 Skratio si dane mladosti njegove i obukao ga u sramotu.
Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. (Sélah)
46 Dokle æeš se, Gospode, jednako odvraæati, dokle æe kao oganj plamtjeti gnjev tvoj?
Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
47 Opomeni se kakav je vijek moj, kako si ni na što stvorio sve sinove Adamove?
Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? (Sélah) (Sheol h7585)
49 Gdje su preðašnje milosti tvoje, Gospode? Kleo si se Davidu istinom svojom.
Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
50 Opomeni se, Gospode, prijekora sluga svojih, koji nosim u njedrima svojim od svijeh silnijeh naroda,
Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
51 Kojim kore neprijatelji tvoji, Gospode, kojim kore trag pomazanika tvojega.
Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
52 Blagosloven Gospod uvijek! Amin, amin.
Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.
