Psalmi 88
1 Gospode Bože, spasitelju moj, danju vièem i noæu pred tobom.
Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského. Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
2 Nek izaðe preda te molitva moja, prigni uho svoje k jauku mojemu;
Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil. (Sheol h7585)
4 Izjednaèih se s onima koji u grob odlaze, postadoh kao èovjek bez sile,
Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
5 Kao meðu mrtve baèen, kao ubijeni, koji leže u grobu, kojih se više ne sjeæaš, i koji su od ruke tvoje daleko.
Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
6 Metnuo si me u jamu najdonju, u tamu, u bezdanu.
Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
7 Oteža mi gnjev tvoj, i svima valima svojim udaraš me.
Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. (Sélah)
8 Udaljio si od mene poznanike moje, njima si me omrazio; zatvoren sam, i ne mogu izaæi.
Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
9 Oko moje usahnu od jada, vièem te, Gospode, vas dan, pružam k tebi ruke svoje.
Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
10 Eda li æeš na mrtvima èiniti èudesa? ili æe mrtvi ustati i tebe slaviti?
Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali? (Sélah)
11 Eda li æe se u grobu pripovijedati milost tvoja, i istina tvoja u truhljenju?
I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
12 Eda li æe u tami poznati èudesa tvoja, i pravdu tvoju gdje se sve zaboravlja?
Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
13 Ali ja, Gospode, k tebi vièem, i jutrom molitva moja sreta te.
Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
14 Zašto, Gospode, odbacuješ dušu moju, i odvraæaš lice svoje od mene?
Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
15 Muèim se i izdišem od udaraca, podnosim strahote tvoje, bez nadanja sam.
Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
16 Gnjev tvoj stiže me, strahote tvoje razdiru me.
Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
17 Optjeèu me svaki dan kao voda, stežu me otsvuda.
Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
18 Udaljio si od mene druga i prijatelja; poznanici moji sakrili su se u mrak.
Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.
