Psalmi 81

1 Radujte se Bogu, koji nam daje krjepost; poklikujte Bogu Jakovljevu.

Přednímu z kantorů na gittit, Azafovi. Plésejte Bohu, síle naší, prokřikujte Bohu Jákobovu.

2 Podignite pjesme, dajte bubanj, slatke gusle sa psaltirom.

Vezměte žaltář, přidejte buben, harfu libou a loutnu.

3 Trubite o mijeni u trubu, o uštapu radi praznika našega.

Trubte trubou na novměsíce, v uložený čas, v den slavnosti naší.

4 Jer je taki zakon u Izrailja, naredba od Boga Jakovljeva.

Nebo toť jest ustavení v Izraeli, řád Boha Jákobova.

5 Za svjedoèanstvo postavi Josifu ovo, kad iðaše na zemlju Misirsku. Jezik, kojega ne znah, èuh:

Na svědectví v Jozefovi vyzdvihl jej, když byl vyšel proti zemi Egyptské, kdež jsme jazyk neznámý slýchati musili.

6 “Uklonio sam ramena njegova od bremena, ruke njegove oprostiše se kotarica.

Osvobodil jsem, dí Bůh, od břemene rameno jeho, a ruce jeho nádob zednických zproštěny byly.

7 U nevolji si me zazvao, i izbavih te, usliših te usred groma, na vodi Merivi iskušah te.

V ssoužení tom, když jsi volal, vytrhl jsem tě, vyslyšel jsem tě z skrýše hromu, zkušoval jsem tě při vodách sváru. (Sélah)

8 Slušaj, narode moj, i zasvjedoèiæu ti, Izrailju, o kad bi me poslušao:

Řeklť jsem: Slyš, lide můj, a osvědčím se tobě, ó Izraeli, budeš-li mne poslouchati,

9 Da ne bude u tebe tuðega Boga, i Bogu stranome nemoj se klanjati.

A nebude-li mezi vámi Boha jiného, a nebudeš-li se klaněti bohu cizímu.

10 Ja sam Gospod, Bog tvoj, koji sam te izveo iz zemlje Misirske; otvori usta svoja, i ja æu ih napuniti.

Já jsem Hospodin Bůh tvůj, kterýž jsem tě vyvedl z země Egyptské, otevři jen ústa svá, a naplnímť je.

11 Ali ne posluša narod moj glasa mojega, Izrailj ne mari za me.

Ale neuposlechl lid můj hlasu mého, a Izrael nepřestal na mně,

12 I ja ih pustih na volju srca njihova, neka hode po svojim mislima.

A protož pustil jsem je v žádost srdce jejich, i chodili po radách svých.

13 O kad bi narod moj slušao mene, i sinovi Izrailjevi hodili putovima mojim!

Ó byť mne byl lid můj poslouchal, a Izrael po cestách mých chodil,

14 Brzo bih pokorio neprijatelje njihove, i na protivnike njihove digao bih ruku svoju;

Tudíž bych já byl nepřátely jejich snížil, a na protivníky jejich obrátil ruku svou.

15 Koji mrze na Gospoda, bili bi im pokorni, i dobri dani njihovi bili bi dovijeka;

A ti, kteříž v nenávisti mají Hospodina, úlisně by se jim poddávati musili, i byl by čas jejich až na věky.

16 Najboljom bi pšenicom hranio njih, i medom bih iz kamena sitio ih.”

A krmil bych je byl jádrem pšenice, a medem z skály sytil bych je.