Psalmi 77
1 Glas moj ide k Bogu, i ja prizivljem njega; glas moj ide k Bogu, i on æe me uslišiti.
Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm. Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.
2 U dan tuge svoje tražih Gospoda; noæu je ruka moja podignuta, i ne spušta se; duša moja neæe da se utješi.
V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.
3 Pominjem Boga, i uzdišem; razmišljam, i trne duh moj.
Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. (Sélah)
4 Držim oèi svoje da su budne; klonuo sam, i ne mogu govoriti.
Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.
5 Prebrajam stare dane i godine od vijekova.
I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.
6 Opominjem se pjesama svojih noæu; razgovaram se sa srcem svojim, i ispitujem duh svoj:
Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:
7 “Zar æe se dovijeka gnjeviti na nas Gospod, i neæe više ljubiti?
Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?
8 Zar je zasvagda prestala milost njegova, i rijeè se prekinula od koljena na koljeno?
Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?
9 Zar je zaboravio milostiv biti i u gnjevu zatvorio milosrðe svoje?”
Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? (Sélah)
10 I rekoh: žalosna je za mene ova promjena desnice višnjega.
I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.
11 Pamtim djela Gospodnja; pamtim preðašnje èudo tvoje.
Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.
12 Mislio sam o svijem djelima tvojim, razmišljao o radnji tvojoj;
A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.
13 Bože! put je tvoj svet; koji je Bog tako velik kao Bog naš?
Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?
14 Ti si Bog, koji si èinio èudesa, pokazivao silu svoju meðu narodima;
Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.
15 Mišicom si odbranio narod svoj, sinove Jakovljeve i Josifove.
Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. (Sélah)
16 Vidješe te vode, Bože, vidješe te vode, i ustreptaše, i bezdane se zadrmaše.
Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.
17 Iz oblaka lijaše voda, oblaci davahu glas, i strijele tvoje leæahu.
Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.
18 Grmljahu gromovi tvoji po nebu; munje tvoje sijevahu po vasiljenoj, zemlja se tresijaše i njihaše.
Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.
19 Po moru bijaše put tvoj, i staze tvoje po velikoj vodi, i trag tvoj ne poznavaše se.
Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti.
20 Vodio si narod svoj kao ovce rukom Mojsijevom i Aronovom.
Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona.
