Psalmi 65

1 U tebi je uzdanje, Bože, tebi pripada hvala na Sionu, i tebi se izvršuju zavjeti.

Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň. Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.

2 Ti slušaš molitvu; k tebi dolazi svako tijelo.

Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.

3 Bezakonja me pritiskuju, ti æeš oèistiti grijehe naše.

Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.

4 Blago onome koga izbiraš i primaš, da živi u dvoru tvom! Nasitiæemo se dobrom doma tvojega, svetinjom crkve tvoje.

Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.

5 Divno nam odgovaraš po pravdi svojoj, Bože, spasitelju naš, uzdanico svijeh krajeva zemaljskih, i naroda preko mora daleko.

Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,

6 Koji si postavio gore svojom silom, opasao se jaèinom,

Kterýž upevňuješ hory mocí svou, silou jsa přepásán,

7 Koji utišavaš huku morsku, huku vala njihovijeh i bunu po narodima!

Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,

8 Boje se tvojih èudesa koji žive na krajevima zemaljskim; sve što se javlja jutrom i veèerom ti budiš da slavi tebe.

Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.

9 Nadgledaš zemlju i zalivaš je, obilno je obogaæavaš; potok je Božji pun vode, spremaš za njih žito, jer si tako uredio.

Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.

10 Brazde njezine napajaš, ravniš grude njezine, kišnim kapljama razmekšavaš je, blagosiljaš je da raða.

Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.

11 Ti vjenèavaš godinu, kojoj dobro èiniš; stope su tvoje pune masti.

Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;

12 Tiju paše po pustinjama, i humovi se opasuju radošæu.

Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají.

13 Luke se osipaju stadima, i polja se zaodijevaju pšenicom; vesele se i pjevaju.

Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.