Psalmi 55

1 Usliši, Bože, molitvu moju, i nemoj se sakriti od moljenja mojega.

Přednímu kantoru na neginot, vyučující žalm Davidův. Slyš, ó Bože, modlitbu mou, a neskrývej se před prosbou mou.

2 Pazi, i saslušaj me; cvilim u jadu svom i uzdišem

Pozoruj a vyslyš mne, neboť naříkám v úpění svém, a kormoutím se,

3 Od vike neprijateljske i od dosade bezbožnièke; jer dižu na me zlo, i u gnjevu gone me.

A to pro křik nepřítele, pro nátisk bezbožníka; neboť sčítají na mne lživé věci, a s vzteklostí se proti mně postavují.

4 Srce je moje uzdrktalo u meni, i strah smrtni popade me;

Srdce mé bolestí ve mně, a strachové smrti připadli na mne.

5 Strah i trepet doðe na me, i groza poduze me.

Bázeň a strach přišel na mne, a hrůza přikvačila mne.

6 I rekoh: ko bi mi dao krila golubinja? ja bih odleteo i poèinuo;

I řekl jsem: Ó bych měl křídla jako holubice, zaletěl bych a poodpočinul.

7 Daleko bih pobjegao, i nastanio se u pustinji.

Aj, daleko bych se vzdálil, a přebýval bych na poušti. (Sélah)

8 Pohitao bih da uteèem od vihora i od bure.

Pospíšil bych ujíti větru prudkému a vichřici.

9 Porazi, Gospode, i razdijeli jezike njihove, jer vidim nasilje i svaðu u gradu;

Zkaz je, ó Pane, změť jazyk jejich, neboť jsem spatřil bezpráví a rozbroj v městě.

10 Danju i noæu to hodi po zidovima njegovijem; zloèinstvo je i muka posred njega.

Dnem i nocí ty věci je obkličují po zdech jeho, a v prostředku jeho jest nepravost a převrácenost.

11 Usred njega je pogibao, s ulice njegove ne odlazi prijevara i lukavstvo.

Těžkosti jsou u prostřed něho, aniž vychází chytrost a lest z ulic jeho.

12 Jer ne ruži me neprijatelj moj, to bih podnio; ne ustaje na me javni nenavidnik, od njega bih se sakrio.

Nebo ne nějaký nepřítel útržky mi činil, sic jinak snesl bych to; ani ten, kdož mne nenávidí, pozdvihl se proti mně, nebo skryl bych se před ním:

13 Nego ti koji si mi bio to što ja sam, drug moj i znanac moj.

Ale ty, člověče mně rovný, vůdce můj a domácí můj;

14 S kojim mi bješe radost dijeliti tajnu, i u dom Božji hodih kroz sabor narodni.

Ješto jsme spolu mile tajné rady držívali, a do domu Božího společně chodívali.

15 Neka ih ugrabi smrt, neka živi siðu u pakao, jer je zloèinstvo u stanu njihovu i u njima. (Sheol h7585)

Ó by je smrt náhle přikvačila, tak aby za živa sstoupiti musili do pekla; nebo jest nešlechetnost v příbytcích jejich a u prostřed nich. (Sheol h7585)

16 Ja Boga prizivljem, i Gospod æe me spasti.

Já pak k Bohu volati budu, a Hospodin vysvobodí mne.

17 Veèerom i jutrom i u podne tužim i uzdišem, i èuæe glas moj;

U večer, i ráno, též o poledni modliti se, a nezbedně volati budu, až i vyslyší hlas můj.

18 Uèiniæe, te æe duša moja biti mirna od onijeh koji napadaju na me, jer ih mnogo imam.

Vykoupíť duši mou, tak aby v pokoji byla před válkou proti mně; nebo veliké množství bylo jich při mně.

19 Da usliši, i ukroti ih Bog, koji živi od vijeka; jer se ne mijenjaju i ne boje se Boga.

Vyslyšíť Bůh silný, a je ssouží, (neboť sedí od věčnosti, (Sélah) proto že nenapravují, aniž se bojí Boha.

20 Dižu ruke svoje na one koji su s njima u miru, i raskidaju svoju družbu.

Vztáhl ruce své na ty, kteříž s ním pokoj měli, a zrušil smlouvu svou.

21 Usta su im meka kao maslo, a na srcu im je rat. Rijeèi su im blaže od ulja, ali su goli maèevi.

Libější než máslo byla slova úst jeho, ale v srdci boj; měkčejší nad olej řeči jeho, a však byly jako mečové.

22 Stavi na Gospoda breme svoje, i on æe te potkrijepiti. Neæe dati dovijeka pravedniku da posrne.

Uvrz na Hospodina břímě své, a onť opatrovati tě bude, aniž dopustí, aby na věky pohnut byl spravedlivý.

23 Ti æeš ih, Bože, svaliti u jamu pogibli; krvopije i lukavi neæe sastaviti polovine dana svojih. A ja se u tebe uzdam.

Ale onyno, ty Bože, svedeš do jámy zatracení; lidé zajisté vražedlní a lstiví nedojdou polovice dnů svých, já pak v tebe doufati budu.