Psalmi 50
1 Bog nad bogovima, Gospod, govori, i doziva zemlju od istoka sunèanoga do zapada.
Žalm Azafovi. Bůh silný, Bůh Hospodin mluvil, a přivolal zemi od východu slunce i od západu jeho.
2 Sa Siona, koji je vrh krasote, javlja se Bog.
Z Siona v dokonalé kráse Bůh zastkvěl se.
3 Ide Bog naš, i ne muèi; pred njim je oganj koji proždire, oko njega je bura velika.
Béřeť se Bůh náš, a nebude mlčeti; oheň před ním vše zžírati bude, a vůkol něho vichřice náramná.
4 Doziva nebo ozgo i zemlju, da sudi narodu svojemu:
Zavolal nebes s hůry i země, aby soudil lid svůj, řka:
5 “Skupite mi svece moje, koji su uèinili sa mnom zavjet na žrtvi.
Shromažďte mi svaté mé, kteříž smlouvu se mnou učinili při obětech.
6 I nebesa oglasiše pravdu njegovu, jer je taj sudija Bog.)
I budou vypravovati nebesa spravedlnost jeho; nebo sám Bůh soudce jest. (Sélah)
7 Slušaj, narode moj, što æu ti kazati, Izrailju, što æu ti javiti. Ja sam Bog, Bog tvoj.
Slyš, lide můj, a buduť mluviti, Izraeli, a buduť tebou osvědčovati. Já zajisté Bůh, Bůh tvůj jsem.
8 Neæu te za žrtve tvoje karati; tvoje žrtve paljenice svagda su preda mnom.
Nechci tě obviňovati z příčiny obětí tvých, ani zápalů tvých, že by vždycky přede mnou nebyli.
9 Ne treba mi uzimati teleta iz doma tvojega, ni jariæa iz torova tvojih.
Nevezmuť z domu tvého volka, ani z chlévů tvých kozlů.
10 Jer je moje sve gorsko zvijerje, i stoka po planinama na tisuæe.
Nebo má jest všecka zvěř lesní, i hovada na tisíci horách.
11 Znam sve ptice po gorama, i krasota poljska preda mnom je.
Já znám všecko ptactvo po horách, a zvěř polní před sebou mám.
12 Da ogladnim, ne bih tebi rekao, jer je moja vasiljena i sve što je u njoj.
Zlačním-li, nic tobě o to nedím; nebo můj jest okršlek zemský i plnost jeho.
13 Zar ja jedem meso volujsko, ili krv jareæu pijem?
Zdaliž jídám maso z volů, a pijím krev kozlovou?
14 Prinesi Bogu hvalu na žrtvu, i izvršuj višnjemu zavjete svoje.
Obětuj Bohu obět chvály, a plň Nejvyššímu své sliby;
15 Prizovi me u nevolji svojoj, izbaviæu te, i ti me proslavi.”
A vzývej mne v den ssoužení, vytrhnu tě, a ty mne budeš slaviti.
16 A bezbožniku reèe Bog: zašto kazuješ uredbe moje i nosiš zavjet moj u ustima svojima?
Sic jinak bezbožníku praví Bůh: Což tobě do toho, že ty vypravuješ ustanovení má, a béřeš smlouvu mou v ústa svá,
17 A sam mrziš na nauku, i rijeèi moje bacaš za leða.
Poněvadž jsi vzal v nenávist kázeň, a zavrhl jsi za sebe slova má.
18 Kad vidiš lupeža, pristaješ s njim, i s preljuboèincima imaš dijel.
Vidíš-li zloděje, hned s ním běžíš, a s cizoložníky díl svůj máš.
19 Usta si svoja pustio da govore zlo, i jezik tvoj plete prijevare.
Ústa svá pouštíš ke zlému, a jazyk tvůj skládá lest.
20 Sjediš i govoriš na brata svojega, sina matere svoje opadaš.
Usazuješ se, a mluvíš proti bratru svému, a na syna matky své lehkost uvodíš.
21 Ti si to èinio, ja muèah, a ti pomisli da sam ja kao ti. Oblièiæu te, metnuæu ti pred oèi grijehe tvoje.
To jsi činil, a já mlčel jsem. Měl-liž jsi ty se domnívati, že já tobě podobný budu? Nýbrž trestati tě budu, a představímť to před oči tvé.
22 Razumijte ovo koji zaboravljate Boga! inaèe æu zgrabiti, pa neæe niko izbaviti.
Srozumějtež tomu již aspoň vy, kteříž se zapomínáte na Boha, abych snad nepochytil, a nebyl by, kdo by vytrhl.
23 Onaj mene poštuje koji prinosi hvalu na žrtvu i koji je putem na opazu. Ja æu mu pokazati spasenje Božije.
Kdož obětuje obět chvály, tenť mne uctí, a tomu, kdož napravuje cestu svou, ukáži spasení Boží.
