Psalmi 2

1 Zašto se bune narodi i plemena pomišljaju zaludne stvari?

Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

2 Ustaju carevi zemaljski, i knezovi se skupljaju na Gospoda i na pomazanika njegova.

Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

3 “Raskinimo sveze njihove i zbacimo sa sebe jaram njihov.”

Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

4 Onaj, što živi na nebesima, smije se, Gospod im se potsmijeva.

Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

5 Pa im govori u gnjevu svojem i jarošæu svojom zbunjuje ih:

Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

6 “Ja sam pomazao cara svojega na Sionu, na svetoj gori svojoj.”

Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

7 Kazaæu naredbu Gospodnju; on reèe meni: “ti si sin moj, ja te sad rodih.

Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

8 Išti u mene, i daæu ti narode u našljedstvo, i krajeve zemaljske tebi u državu.

Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

9 Udariæeš ih gvozdenom palicom; razbiæeš ih kao lonèarski sud.”

Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

10 Sad, carevi, orazumite se; nauèite se sudije zemaljske!

A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

11 Služite Gospodu sa strahom, i radujte se s trepetom.

Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

12 Poštujte sina, da se ne razgnjevi, i vi ne izginete na putu svome; jer æe se gnjev njegov brzo razgorjeti. Blago svjema koji se u nj uzdaju!

Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.