Psalmi 17
1 Usliši, Gospode, pravdu, èuj glas moj, primi u uši molitvu moju ne iz usta lažljivijeh.
Modlitba Davidova. Vyslyš, Hospodine, spravedlnost, a pozoruj volání mého; nakloň uší k modlitbě mé, kteráž jest beze vší rtů ošemetnosti.
2 Od lica tvojega neka izaðe sud moj, oèi tvoje neka pogledaju na pravicu.
Od tváři tvé vyjdiž soud můj, oči tvé nechať patří na upřímnost.
3 Ispitaj srce moje, obidi noæu; u ognju me okušaj, i neæeš naæi nepravde moje.
Zkusils srdce mého, navštívils je v noci; ohněm jsi mne zpruboval, aniž jsi co shledal; to, což myslím, nepředstihá úst mých.
4 Usta se moja ne dohvataju djela ljudskih; radi rijeèi usta tvojih držim se putova oštrih.
Z strany pak skutků lidských, já podlé slova rtů tvých vystříhal jsem se stezky zhoubce.
5 Utvrdi stope moje na stazama svojim da ne zalaze koraci moji.
Zdržuj kroky mé na cestách svých, aby se neuchylovaly nohy mé.
6 Tebe prizivljem, jer æeš me uslišiti, Bože! prigni k meni uho svoje, i èuj rijeèi moje.
Já volám k tobě, nebo vyslýcháš mne, ó Bože silný; nakloň ke mně ucha svého, a slyš řeč mou.
7 Pokaži divnu milost svoju, koji izbavljaš one koji se u te uzdaju od onijeh koji se protive desnici tvojoj.
Prokaž milosrdenství svá, naději majících ochránce před těmi, kteříž povstávají proti pravici tvé.
8 Èuvaj me kao zjenicu oka: sjenom krila svojih zakloni me
Ostříhej mne jako zřítelnice oka, v stínu křídel svých skrej mne,
9 Od bezbožnika koji na me napadaju, od neprijatelja duše moje, koji su me opkolili.
Od tváři bezbožných těch, kteříž mne hubí, od nepřátel mých úhlavních obkličujících mne,
10 Srce svoje zatvoriše; ustima svojim govore oholo.
Kteříž tukem svým zarostli, mluví pyšně ústy svými.
11 Izagnavši me opet su oko mene; oèi su svoje uprli da me obore na zemlju.
Jižť i kroky naše předstihají, oči své obrácené mají, aby nás porazili na zem.
12 Oni su kao lav koji hoæe da rastrže, i kao laviæ koji sjedi u potaji.
Každý z nich podoben jest lvu žádostivému loupeže, a lvíčeti sedícímu v skrýši.
13 Ustani, Gospode, preteci ih, obori ih. Odbrani dušu moju maèem svojim od bezbožnika,
Povstaniž, Hospodine, předejdi tváři jeho, sehni jej, a vytrhni duši mou od bezbožníka mečem svým,
14 Rukom svojom, Gospode, od ljudi ovijeh, od ljudi ovoga svijeta, kojima je dio ovaj život, kojima si trbuh napunio svoga bogatstva, da æe im i sinovi biti siti i ostatak ostaviti svojoj djeci.
Rukou svou od lidí, ó Hospodine, od lidí světských, jichžto oddíl jest v tomto životě, a jejichž břicho ty z špižírny své naplňuješ. Èímž i synové jejich nasyceni bývají, a ostatků zanechávají maličkým svým.
15 A ja æu u pravdi gledati lice tvoje; kad se probudim, biæu sit od prilike tvoje.
Já pak v spravedlnosti spatřovati budu tvář tvou; nasycen budu obrazem tvým, když procítím.
