Psalmi 137

1 Na vodama Vavilonskim sjeðasmo i plakasmo opominjuæi se Siona.

Při řekách Babylonských tam jsme sedávali, a plakávali, rozpomínajíce se na Sion.

2 O vrbama sred njega vješasmo harfe svoje.

Na vrbí v té zemi zavěšovali jsme citary své.

3 Ondje iskahu koji nas zarobiše da pjevamo, i koji nas oboriše da se veselimo: “pjevajte nam pjesmu Sionsku.”

A když se tam dotazovali nás ti, kteříž nás zajali, na slova písničky, (ješto jsme zavěsili byli veselí), říkajíce: Zpívejte nám některou píseň Sionskou:

4 Kako æemo pjevati pjesmu Gospodnju u zemlji tuðoj?

Kterakž bychom měli zpívati píseň Hospodinovu v zemi cizozemců?

5 Ako zaboravim tebe, Jerusalime, neka me zaboravi desnica moja.

Jestliže se zapomenu na tebe, ó Jeruzaléme, zapomeniž i pravice má.

6 Neka prione jezik moj za usta moja, ako tebe ne uspamtim, ako ne uzdržim Jerusalima svrh veselja svojega.

Přilniž i jazyk můj k dásním mým, nebudu-li se rozpomínati na tebe, jestliže v samém Jeruzalémě nebudu míti svého největšího potěšení.

7 Napomeni, Gospode, sinovima Edomovijem dan Jerusalimski, kad govoriše: raskopajte, raskopajte ga do temelja.

Rozpomeň se, Hospodine, na Idumejské, a na den Jeruzaléma, kteříž pravili: Rozbořte, rozbořte až do základů v něm.

8 Kæeri Vavilonska, krvnico, blago onome ko ti plati za djelo koje si nama uèinila!

Ó dcero Babylonská, zkažena býti máš. Blahoslavený ten, kdož odplatí tobě za to, což jsi nám zlého učinila.

9 Blago onome koji uzme i razbije djecu tvoju o kamen.

Blahoslavený, kdož pochytí dítky tvé a o skálu je rozrážeti bude.