Psalmi 109
1 Bože, slavo moja, nemoj muèati,
Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
2 Jer se usta bezbožnièka i usta lukava na me otvoriše; govore sa mnom jezikom lažljivijem.
Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
3 Rijeèima zlobnijem sa svijeh strana gone me, i oružaju se na me ni za što.
A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
4 Za ljubav moju ustaju na mene, a ja se molim.
Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
5 Vraæaju mi zlo za dobro, i mržnju za ljubav moju.
Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
6 Postavi nad njim starješinu bezbožnika, i protivnik neka mu stane s desne strane.
Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
7 Kad se stane suditi, neka izaðe kriv, i molitva njegova neka bude grijeh.
Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
8 Neka budu dani njegovi kratki, i vlast njegovu neka dobije drugi.
Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
9 Djeca njegova nek budu sirote, i žena njegova udovica.
Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
10 Djeca njegova nek se potucaju i prose, i neka traže hljeba izvan svojih pustolina.
Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
11 Neka mu uzme dužnik sve što ima, i neka razgrabe tuðini muku njegovu.
Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
12 Nek se ne naðe niko ko bi ga ljubio, ni ko bi se smilovao na sirote njegove.
Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
13 Natražje njegovo nek se zatre, u drugom koljenu neka pogine ime njihovo.
Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
14 Bezakonje starijeh njegovijeh nek se spomene u Gospoda, i grijeh matere njegove nek se ne izbriše.
Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
15 Neka budu svagda pred Gospodom, i on neka istrijebi spomen njihov na zemlji;
Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
16 Zato što se nije sjeæao èiniti milost, nego je gonio èovjeka ništega i ubogoga, i tužnome u srcu tražio smrt.
Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
17 Ljubio je kletvu, neka ga i stigne; nije mario za blagoslov, neka i otide od njega.
Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
18 Nek se obuèe u kletvu kao u haljinu, i ona nek uðe u njega kao voda, i kao ulje u kosti njegove.
A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
19 Nek mu ona bude kao haljina, u koju se oblaèi, i kao pojas, kojim se svagda paše.
Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
20 Taka plata nek bude od Gospoda onima koji me nenavide, i koji govore zlo na dušu moju.
Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
21 A meni, Gospode, Gospode, uèini što prilièi imenu tvojemu. Ti si dobar, milošæu svojom izbavi me.
Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
22 Jer sam nevoljan i ništ, i srce je moje ranjeno u meni.
Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
23 Nestaje me kao sjena, kad se odmièe; tjeraju me kao skakavce.
Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
24 Koljena moja iznemogoše od posta, i tijelo moje omrša.
Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
25 Postadoh potsmijeh njima; videæi me mašu glavom svojom.
Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
26 Pomozi mi, Gospode, Bože moj, spasi me po milosti svojoj.
Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
27 Neka poznadu da je ovo tvoja ruka, i ti, Gospode, da si ovo uèinio.
Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
28 Oni kunu, a ti blagoslovi; ustaju, ali nek se postide, i sluga se tvoj obraduje.
Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
29 Nek se protivnici moji obuku u sramotu, i kao haljinom nek se pokriju stidom svojim.
Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
30 Hvaliæu Gospoda veoma ustima svojima, i usred mnogih slaviæu ga,
Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
31 Jer stoji s desne strane ubogome, da bi ga spasao od onijeh koji osuðuju dušu njegovu.
Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
