Poslovice 7
1 Sine, èuvaj rijeèi moje, i zapovijesti moje sahrani kod sebe.
Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
2 Èuvaj zapovijesti moje i biæeš živ, i nauku moju kao zjenicu oèiju svojih.
Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
3 Priveži ih sebi na prste, napiši ih na ploèi srca svojega.
Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
4 Reci mudrosti: sestra si mi; i prijateljicom zovi razboritost,
Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
5 Da bi te èuvala od žene tuðe, od tuðinke, koja laska rijeèima.
Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
6 Jer s prozora doma svojega kroz rešetku gledah,
Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
7 I vidjeh meðu ludima, opazih meðu djecom bezumna mladiæa,
Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
8 Koji iðaše ulicom pokraj ugla njezina, i koraèaše putem ka kuæi njezinoj,
Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
9 U sumrak, uveèe, kad se unoæa i smrèe;
V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
10 A gle, srete ga žena u odijelu kurvinskom i lukava srca,
A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
11 Plaha i pusta, kojoj noge ne mogu stajati kod kuæe,
Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
12 Sad na polju, sad na ulici, kod svakoga ugla vrebaše.
Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
13 I uhvati ga, i poljubi ga, i bezobrazno reèe mu:
I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
14 Imam žrtve zahvalne, danas izvrših zavjete svoje;
Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
15 Zato ti izidoh na susret da te tražim, i naðoh te.
Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
16 Nastrla sam odar svoj pokrivaèima vezenijem i prostirkama Misirskim.
Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
17 Okadila sam postelju svoju smirnom, alojem i cimetom.
Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
18 Hajde da se opijamo ljubavlju do zore, da se veselimo milovanjem.
Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
19 Jer mi muž nije kod kuæe, otišao je na put daljni,
Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
20 Uzeo je sa sobom tobolac novèani, vratiæe se kuæi u odreðeni dan.
Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
21 Navrati ga mnogim rijeèima, glatkim usnama odvuèe ga.
I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
22 Otide za njom odmah kao što vo ide na klanje i kao bezumnik u puto da bude karan,
Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
23 Dokle mu strijela ne probije jetru, kao što ptica leti u zamku ne znajuæi da joj je o život.
Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
24 Zato dakle, djeco, poslušajte me, i pazite na rijeèi usta mojih.
Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
25 Nemoj da zastranjuje srce tvoje na putove njezine, nemoj lutati po stazama njezinijem.
Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
26 Jer je mnoge ranila i oborila, i mnogo je onijeh koje je sve pobila.
Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
