Poslovice 5
1 Sine moj, slušaj mudrost moju, k razumu mojemu prigni uho svoje,
Synu můj, pozoruj moudrosti mé, k opatrnosti mé nakloň ucha svého,
2 Da se držiš razboritosti, i usne tvoje da hrane znanje.
Abys ostříhal prozřetelnosti, a rtové tvoji šetřili umění.
3 Jer s usana tuðe žene kaplje med, i grlo joj je mekše od ulja;
Nebo rtové cizí ženy strdí tekou, a měkčejší nad olej ústa její.
4 Ali joj je pošljedak gorak kao pelen, oštar kao maè s obje strane oštar.
Poslední pak věci její hořké jsou jako pelyněk, ostré jako meč na obě straně ostrý.
Nohy její sstupují k smrti, krokové její hrob uchvacují. (Sheol h7585)
6 Da ne bi mjerio puta životnoga, savijaju se staze njezine da ne znaš.
Stezku života snad bys zvážiti chtěl? Vrtkéť jsou cesty její, neseznáš.
7 Zato, djeco, poslušajte mene, i ne otstupajte od rijeèi usta mojih.
Protož, synové, poslechněte mne, a neodstupujte od řečí úst mých.
8 Neka je daleko od nje put tvoj, i ne približuj se k vratima kuæe njezine,
Vzdal od ní cestu svou, a nepřibližuj se ke dveřím domu jejího,
9 Da ne bi dao drugima slave svoje i godina svojih nemilostivome,
Abys snad nedal jiným slávy své, a let svých ukrutnému,
10 Da se ne bi tuðinci nasitili tvojega blaga i trud tvoj da ne bi bio u tuðoj kuæi,
Aby se nenasytili cizí úsilím tvým, a práce tvá nezůstala v domě cizím.
11 I da ne ridaš na pošljedak, kad se stroši meso tvoje i tijelo tvoje,
I řval bys naposledy, když bys zhubil tělo své a čerstvost svou,
12 I reèeš: kako mrzih na nastavu, i kako srce moje prezira karanje!
A řekl bys: Jak jsem nenáviděl cvičení, a domlouváním pohrdalo srdce mé,
13 I ne poslušah glasa uèitelja svojih, i ne prignuh uha svojega k onima koji me uèahu!
A neposlouchal jsem hlasu vyučujících mne, a k učitelům svým nenaklonil jsem ucha svého!
14 Umalo ne zapadoh u svako zlo usred zbora i skupštine.
O málo, že jsem nevlezl ve všecko zlé u prostřed shromáždění a zástupu.
15 Pij vodu iz svojega studenca i što teèe iz tvojega izvora.
Pí vodu z čisterny své, a prameny z prostředku vrchoviště svého.
16 Neka se razlivaju tvoji izvori na polje, i potoci po ulicama.
Nechť se rozlévají studnice tvé ven, a potůčkové vod na ulice.
17 Imaj ih sam za se, a ne tuðin s tobom.
Měj je sám sobě, a ne cizí s tebou.
18 Blagosloven da je izvor tvoj, i veseli se ženom mladosti svoje;
Budiž požehnaný pramen tvůj, a vesel se z manželky mladosti své.
19 Neka ti je kao košuta mila i kao srna ljupka; dojke njezine neka te opijaju u svako doba, u ljubavi njezinoj posræi jednako.
Laně milostné a srny utěšené; prsy její ať tě opojují všelikého času, v milování jejím kochej se ustavičně.
20 A zašto bi, sine, posrtao za tuðinkom i golio njedra tuðoj,
Nebo proč bys se kochal, synu můj, v cizí, a objímal život postranní,
21 Kad su pred oèima Gospodu putovi svaèiji, i mjeri sve staze njegove?
Poněvadž před očima Hospodinovýma jsou cesty člověka, a on všecky stezky jeho váží?
22 Bezbožnika æe uhvatiti njegova bezakonja, i u uža grijeha svojih zaplešæe se;
Nepravosti vlastní jímají bezbožníka takového, a v provazích hříchu svého uvázne.
23 Umrijeæe bez nastave, i od mnoštva ludosti svoje lutaæe.
Takovýť umře, proto že nepřijímal cvičení, a ve množství bláznovství svého blouditi bude.
