Poslovice 4

1 Slušajte, djeco, nastavu oèinu, i pazite da biste poznali mudrost.

Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.

2 Jer vam dobru nauku dajem, ne ostavljajte zakona mojega.

Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.

3 Kad bijah sin u oca svojega mlad, i jedinac u matere svoje,

Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,

4 On me uèaše i govoraše mi: neka primi srce tvoje rijeèi moje, drži zapovijesti moje i biæeš živ.

On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.

5 Pribavi mudrost, pribavi razum; ne zaboravljaj i ne otstupaj od rijeèi usta mojih.

Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.

6 Nemoj je ostaviti, i èuvaæe te, ljubi je, i hraniæe te.

Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.

7 Mudrost je glavno; pribavi mudrost, i za sve imanje svoje pribavi razum.

Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.

8 Podiži je i ona æe te uzvisiti, proslaviæe te kad je zagrliš.

Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.

9 Metnuæe ti na glavu vijenac od milina, krasnu krunu daæe ti.

Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.

10 Slušaj, sine moj, i primi rijeèi moje, i umnožiæe ti se godine životu.

Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.

11 Uèim te putu mudrosti, vodim te stazama pravijem.

Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.

12 Kad ushodiš, neæe se stezati koraci tvoji, i ako potrèiš neæeš se spotaknuti.

Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.

13 Drži se nastave i ne puštaj, èuvaj je, jer ti je život.

Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.

14 Ne idi na stazu bezbožnièku i putem nevaljalijeh ljudi ne stupaj.

Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.

15 Ostavi ga, ne hodi po njemu, ukloni se od njega i mini ga.

Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.

16 Jer ne spavaju ako ne uèine zla, i ne dolazi im san ako koga ne obore.

Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,

17 Jer jedu hljeb bezbožnosti i piju vino nasilja.

Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.

18 A put je pravednièki kao svijetlo vidjelo, koje sve veæma svijetli dok ne bude pravi dan.

Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.

19 A put je bezbožnièki kao mrak, ne znaju na što æe se spotaknuti.

Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.

20 Sine moj, slušaj rijeèi moje, prigni uho svoje besjedi mojoj.

Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.

21 Da ti ne odlaze iz oèiju; èuvaj ih usred srca svojega.

Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.

22 Jer su život onima koji ih nalaze i zdravlje svemu tijelu njihovu.

Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.

23 Svrh svega što se èuva èuvaj srce svoje, jer iz njega izlazi život.

Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.

24 Ukloni od usta svojih opaèinu i od usana svojih nevaljalstvo udalji.

Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.

25 Oèi tvoje neka gledaju upravo i vjeðe tvoje neka se upravljaju pravo pred tobom.

Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.

26 Mjeri stazu nogama svojim, i svi putovi tvoji neka su poravnjeni.

Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.

27 Ne svræi ni nadesno ni nalijevo, odvraæaj nogu svoju oda zla.

Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.