Poslovice 29
1 Èovjek koji po karanju ostaje tvrdoglav, ujedanput æe propasti, da neæe biti lijeka.
Člověk, kterýž často kárán bývaje, zatvrzuje šíji, rychle potřín bude, tak že neprospěje žádné lékařství.
2 Kad se umnožavaju pravednici, veseli se narod; a kad vlada bezbožnik, uzdiše narod.
Když se množí spravedliví, veselí se lid; ale když panuje bezbožník, vzdychá lid.
3 Ko ljubi mudrost, veseli oca svojega; a ko se druži s kurvama, rasipa svoje dobro.
Muž, kterýž miluje moudrost, obveseluje otce svého; ale kdož se přitovaryšuje k nevěstkám, mrhá statek.
4 Car pravdom podiže zemlju; a ko uzima mito, satire je.
Král soudem upevňuje zemi, muž pak, kterýž béře dary, boří ji.
5 Ko laska prijatelju svojemu, razapinje mrežu nogama njegovijem.
Člověk, kterýž pochlebuje příteli svému, rozprostírá sít před nohama jeho.
6 U grijehu je zla èovjeka zamka, a pravednik pjeva i veseli se.
Výstupek bezbožného jest jemu osídlem, spravedlivý pak prozpěvuje a veselí se.
7 Pravednik razumije parbu nevoljnijeh, a bezbožnik ne mari da zna.
Spravedlivý vyrozumívá při nuzných, ale bezbožník nemá s to rozumnosti ani umění.
8 Potsmjevaèi raspaljuju grad, a mudri utišavaju gnjev.
Muži posměvači zavozují město, ale moudří odvracují hněv.
9 Mudar èovjek kad se pre s ludijem, ili se srdio ili smijao, nema mira.
Muž moudrý, kterýž se nesnadní s mužem bláznivým, buď že se pohne, buď že se směje, nemá pokoje.
10 Krvopije mrze na bezazlenoga, a pravi se brinu za dušu njegovu.
Vražedlníci v nenávisti mají upřímého, ale upřímí pečují o duši jeho.
11 Sav gnjev svoj izliva bezumnik, a mudri ustavlja ga natrag.
Všecken duch svůj vypouští blázen, ale moudrý na potom zdržuje jej.
12 Koji knez sluša lažne rijeèi, sve su mu sluge bezbožne.
Pána toho, kterýž rád poslouchá slov lživých, všickni služebníci jsou bezbožní.
13 Siromah i koji daje na dobit sretaju se; obojici Gospod prosvjetljuje oèi.
Chudý a dráč potkávají se, obou dvou však oči osvěcuje Hospodin.
14 Koji car pravo sudi siromasima, njegov æe prijesto stajati dovijeka.
Krále toho, kterýž soudí právě nuzné, trůn na věky bývá utvrzen.
15 Prut i kar daju mudrost, a dijete pusto sramoti mater svoju.
Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.
16 Kad se umnožavaju bezbožnici, umnožavaju se grijesi, a pravednici æe vidjeti propast njihovu.
Když se rozmnožují bezbožní, rozmnožuje se převrácenost, a však spravedliví spatřují pád jejich.
17 Karaj sina svojega, i smiriæe te, i uèiniæe milinu duši tvojoj.
Tresci syna svého, a přineseť odpočinutí, a způsobí rozkoš duši tvé.
18 Kad nema utvare, rasipa se narod; a ko drži zakon, blago njemu!
Když nebývá vidění, rozptýlen bývá lid; kdož pak ostříhá zákona, blahoslavený jest.
19 Rijeèima se ne popravlja sluga, jer ako i razumije, opet ne sluša.
Slovy nebývá napraven služebník; nebo rozuměje, však neodpoví.
20 Jesi li vidio èovjeka nagla u besjedi svojoj? više ima nadanja od bezumna nego od njega.
Spatřil-li bys člověka, an jest kvapný v věcech svých, lepší jest naděje o bláznu, než o takovém.
21 Ako ko mazi slugu od malena, on æe najposlije biti sin.
Kdo rozkošně chová z dětinství služebníka svého, naposledy bude syn.
22 Gnjevljiv èovjek zameæe svaðu, i ko je naprasit, mnogo griješi.
Člověk hněvivý vzbuzuje svár, a prchlivý mnoho hřeší.
23 Oholost ponižuje èovjeka, a ko je smjeran duhom, dobija slavu.
Pýcha člověka snižuje jej, ale chudý duchem dosahuje slávy.
24 Ko dijeli s lupežem, mrzi na svoju dušu, èuje prokletstvo i ne prokazuje.
Kdo má spolek s zlodějem, v nenávisti má duši svou; zlořečení slyší, však neoznámí.
25 Strašiv èovjek meæe sebi zamku; a ko se u Gospoda uzda, biæe u visokom zaklonu.
Strašlivý člověk klade sobě osídlo, ale kdo doufá v Hospodina, bývá povýšen.
26 Mnogi traže lice vladaoèevo, ali je od Gospoda sud svakome.
Mnozí hledají tváři pánů, ješto od Hospodina jest soud jednoho každého.
27 Pravednima je mrzak nepravednik, a bezbožniku je mrzak ko pravo hodi.
Ohavností spravedlivým jest muž nepravý, ohavností pak bezbožnému, kdož upřímě kráčí.
