Poslovice 23
1 Kad sjedeš da jedeš s gospodinom, pazi dobro što je pred tobom.
Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
2 Inaèe bi satjerao sebi nož u grlo, ako bi bio lakom.
Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
3 Ne želi preslaèaka njegovijeh, jer su lažna hrana.
Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
4 Ne muèi se da se obogatiš, i proði se svoje mudrosti.
Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
5 Hoæeš li baciti oèi svoje na ono èega brzo nestaje? jer naèini sebi krila i kao orao odleti u nebo.
K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
6 Ne jedi hljeba u zavidljivca, i ne želi preslaèaka njegovijeh.
Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
7 Jer kako on tebe cijeni u duši svojoj tako ti jelo njegovo. Govoriæe ti: jedi i pij; ali srce njegovo nije s tobom.
Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
8 Zalogaj što pojedeš izbljuvaæeš, i izgubiæeš ljubazne rijeèi svoje.
Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
9 Pred bezumnijem ne govori, jer neæe mariti za mudrost besjede tvoje.
Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
10 Ne pomièi stare meðe, i ne stupaj na njivu siroèadi.
Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
11 Jer je jak osvetnik njihov; braniæe stvar njihovu od tebe.
Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
12 Obrati k nauci srce svoje i uši svoje k rijeèima mudrijem.
Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
13 Ne ukraæuj kara djetetu; kad ga biješ prutom, neæe umrijeti.
Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš. (Sheol h7585)
15 Sine moj, ako bude mudro srce tvoje, veseliæe se srce moje u meni;
Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
16 I igraæe bubrezi moji kad usne tvoje stanu govoriti što je pravo.
A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
17 Srce tvoje neka ne zavidi grješnicima, nego budi u strahu Gospodnjem vazda.
Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
18 Jer ima plata, i nadanje tvoje neæe se zatrti.
Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
19 Slušaj, sine moj, i budi mudar i upravi putem srce svoje.
Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
20 Ne budi meðu pijanicama ni meðu izjelicama.
Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
21 Jer pijanica i izjelica osiromašiæe, i spavaè hodiæe u ritama.
Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
22 Slušaj oca svojega koji te je rodio, i ne preziri matere svoje kad ostari.
Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
23 Kupuj istinu i ne prodaji je; kupuj mudrost, znanje i razum.
Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
24 Veoma se raduje otac pravednikov, i roditelj mudroga veseli se s njega.
Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
25 Neka se dakle veseli otac tvoj i mati tvoja, i neka se raduje roditeljka tvoja.
Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
26 Sine moj, daj mi srce svoje, i oèi tvoje neka paze na moje pute.
Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
27 Jer je kurva duboka jama, a tijesan studenac tuða žena.
Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
28 Ona i zasjeda kao lupež i umnožava zloèince meðu ljudima.
Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
29 Kome: jaoh? kome: kuku? kome svaða? kome vika? kome rane ni za što? kome crven u oèima?
Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
30 Koji sjede kod vina, koji idu te traže rastvorena vina.
Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
31 Ne gledaj na vino kad se rumeni, kad u èaši pokazuje lice svoje i upravo iskaèe.
Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
32 Na pošljedak æe kao zmija ujesti i kao aspida upeæi.
Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
33 Oèi æe tvoje gledati na tuðe žene, i srce æe tvoje govoriti opaèine.
Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
34 I biæeš kao onaj koji leži usred mora i kao onaj koji spava navrh jedra.
A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
35 Reæi æeš: izbiše me, ali me ne zabolje; tukoše me, ali ne osjetih; kad se probudim, iæi æu opet da tražim to.
Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.
