Poslovice 18
1 Èovjek samovoljan traži što je njemu milo i miješa se u svašta.
Svémyslný hledá toho, což se jemu líbí, a ve všelijakou věc plete se.
2 Bezumniku nije mio razum nego da se javlja srce njegovo.
Nezalibuje sobě blázen v rozumnosti, ale v tom, což zjevuje srdce jeho.
3 Kad doðe bezbožnik, doðe i rug, i prijekor sa sramotom.
Když přijde bezbožný, přichází také pohrdání, a s lehkomyslným útržka.
4 Rijeèi su iz usta èovjeèijih duboka voda, izvor je mudrosti potok koji se ražljeva.
Slova úst muže vody hluboké, potok rozvodnilý pramen moudrosti.
5 Nije dobro gledati bezbožniku ko je, da se uèini krivo pravomu na sudu.
Přijímati osobu bezbožného není dobré, abys převrátil spravedlivého v soudu.
6 Usne bezumnikove pristaju u svaðu, i usta njegova dozivlju boj.
Rtové blázna směřují k svadě, a ústa jeho bití se domluví.
7 Bezumniku su usta njegova pogibao, i usne njegove pruglo duši njegovoj.
Ústa blázna k setření jemu, a rtové jeho osídlem duši jeho.
8 Rijeèi su opadaèeve kao izbijenijeh, ali slaze unutra u trbuh.
Slova utrhače jsou jako ubitých, ale však sstupují do vnitřností života.
9 I ko je nemaran u poslu svom brat je raspikuæi.
Také ten, kdož jest nedbalý v práci své, bratr jest mrhače.
10 Tvrda je kula ime Gospodnje, k njemu æe uteæi pravednik, i biæe u visokom zaklonu.
Věže pevná jest jméno Hospodinovo; k němu se uteče spravedlivý, a bude povýšen.
11 Bogatstvo je bogatome jak grad i kao visok zid u njegovoj misli.
Zboží bohatého jest město pevné jeho, a jako zed vysoká v mysli jeho.
12 Pred propast podiže se srce èovjeku, a prije slave ide smjernost.
Před setřením vyvyšuje se srdce člověka, ale před povýšením bývá ponížení.
13 Ko odgovara prije nego èuje, to mu je ludost i sramota.
Kdož odpovídá něco, prvé než vyslyší, počítá se to za bláznovství jemu a za lehkost.
14 Duh èovjeèji snosi bol svoj; a duh oboren ko æe podignuti?
Duch muže snáší nemoc svou, ducha pak zkormouceného kdo snese?
15 Srce razumna èovjeka dobavlja znanje, i uho mudrijeh traži znanje.
Srdce rozumného dosahuje umění, a ucho moudrých hledá umění.
16 Dar èovjeku širi mjesto i vodi ga pred vlastelje.
Dar člověka uprostranňuje jemu, a před oblíčej mocných přivodí jej.
17 Pravedan se èini ko je prvi u svojoj raspri, ali kad doðe bližnji njegov, ispituje se.
Spravedlivý zdá se ten, kdož jest první v své při, ale když přichází bližní jeho, tedy stihá jej.
18 Raspre prekida ždrijeb, i izmeðu silnijeh rasuðuje.
Los pokojí svady, a mezi silnými rozeznává.
19 Uvrijeðen je brat kao tvrd grad, i svaða je kao prijevornica na dvoru.
Bratr křivdou uražený tvrdší jest než město nedobyté, a svárové jsou jako závora u hradu.
20 Svakomu se trbuh siti plodom usta njegovijeh, dohotkom od usana svojih siti se.
Ovocem úst jednoho každého nasyceno bývá břicho jeho, úrodou rtů svých nasycen bude.
21 Smrt je i život u vlasti jeziku, i ko ga miluje, ješæe plod njegov.
Smrt i život jest v moci jazyka, a ten, kdož jej miluje, bude jísti ovoce jeho.
22 Ko je našao ženu, našao je dobro i dobio ljubav od Gospoda.
Kdo nalezl manželku, nalezl věc dobrou, a navážil lásky od Hospodina.
23 Siromah govori moleæi, a bogat odgovara oštro.
Poníženě mluví chudý, ale bohatý odpovídá tvrdě.
24 Ko ima prijatelja, valja da postupa prijateljski, jer ima prijatelja vjernijih od brata.
Ten, kdož má přátely, má se míti přátelsky, poněvadž přítel bývá vlastnější než bratr.
