Poslovice 14
1 Mudra žena zida kuæu svoju, a luda svojim rukama raskopava.
Moudrá žena vzdělává dům svůj, bláznice pak rukama svýma boří jej.
2 Ko hodi pravo, boji se Gospoda; a ko je opak na svojim putovima, prezire ga.
Kdo chodí v upřímnosti své, bojí se Hospodina, ale převrácený v cestách svých pohrdá jím.
3 U ustima je bezbožnikovijem prut oholosti, a mudre èuvaju usta njihova.
V ústech blázna jest hůl pýchy, rtové pak moudrých ostříhají jich.
4 Gdje nema volova, èiste su jasle; a obilata je ljetina od sile volovske.
Když není volů, prázdné jsou jesle, ale hojná úroda jest v síle volů.
5 Istinit svjedok ne laže, a lažan svjedok govori laž.
Svědek věrný neklamá, ale svědek falešný mluví lež.
6 Potsmjevaè traži mudrost, i ne nahodi je; a razumnomu je znanje lako naæi.
Hledá posměvač moudrosti, a nenalézá, rozumnému pak umění snadné jest.
7 Idi od èovjeka bezumna, jer neæeš èuti pametne rijeèi.
Odejdi od muže bláznivého, když neseznáš při něm rtů umění.
8 Mudrost je pametnoga da pazi na put svoj, a bezumlje je bezumnijeh prijevara.
Moudrost opatrného jest, aby rozuměl cestě své, bláznovství pak bláznů ke lsti.
9 Bezumnima je šala grijeh, a meðu pravednima je dobra volja.
Blázen přikrývá hřích, ale mezi upřímými dobrá vůle.
10 Srce svaèije zna jad duše svoje; i u veselje njegovo ne miješa se drugi.
Srdce ví o hořkosti duše své, a k veselí jeho nepřimísí se cizí.
11 Dom bezbožnièki raskopaæe se, a koliba pravednijeh cvjetaæe.
Dům bezbožných vyhlazen bude, ale stánek upřímých zkvetne.
12 Neki se put èini èovjeku prav, a kraj mu je put k smrti.
Cesta zdá se přímá člověku, a však dokonání její jest cesta k smrti.
13 I od smijeha boli srce, i veselju kraj biva žalost.
Také i v smíchu bolí srdce, a cíl veselí jest zámutek.
14 Putova svojih nasitiæe se ko je izopaèena srca, ali ga se kloni èovjek dobar.
Cestami svými nasytí se převrácený srdcem, ale muž dobrý štítí se jeho.
15 Lud vjeruje svašta, a pametan pazi na svoje korake.
Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.
16 Mudar se boji i uklanja se od zla, a bezuman navire i slobodan je.
Moudrý bojí se a odstupuje od zlého, ale blázen dotře a smělý jest.
17 Nagao èovjek èini bezumlje, a pakostan je èovjek mrzak.
Náhlý se dopouští bláznovství, a muž myšlení zlých v nenávisti bývá.
18 Ludi našljeðuje bezumlje, a razboriti vjenèava se znanjem.
Dědičně vládnou hlupci bláznovstvím, ale opatrní bývají korunováni uměním.
19 Klanjaju se zli pred dobrima i bezbožni na vratima pravednoga.
Sklánějí se zlí před dobrými, a bezbožní u bran spravedlivého.
20 Ubogi je mrzak i prijatelju svom, a bogati imaju mnogo prijatelja.
Také i příteli svému v nenávisti bývá chudý, ale milovníci bohatého mnozí jsou.
21 Ko prezire bližnjega svojega griješi; a ko je milostiv ubogima, blago njemu.
Pohrdá bližním svým hříšník, ale kdož se slitovává nad chudými, blahoslavený jest.
22 Koji smišljaju zlo, ne lutaju li? a milost i vjera biæe onima koji smišljaju dobro.
Zajisté žeť bloudí, kteříž ukládají zlé; ale milosrdenství a pravda těm, kteříž smýšlejí dobré.
23 U svakom trudu ima dobitka, a govor usnama samo je siromaštvo.
Všeliké práce bývá zisk, ale slovo rtů jest jen k nouzi.
24 Mudrima je vijenac bogatstvo njihovo, a bezumlje bezumnijeh ostaje bezumlje.
Koruna moudrých jest bohatství jejich, bláznovství pak bláznivých bláznovstvím.
25 Istinit svjedok izbavlja duše, a lažan govori prijevaru.
Vysvobozuje duše svědek pravdomluvný, ale lstivý mluví lež.
26 U strahu je Gospodnjem jako pouzdanje, i sinovima je utoèište.
V bázni Hospodinově jestiť doufání silné, kterýž synům svým útočištěm bude.
27 Strah je Gospodnji izvor životu da se èovjek saèuva od prugala smrtnijeh.
Bázeň Hospodinova jest pramen života, k vyhýbání se osídlům smrti.
28 U mnoštvu je naroda slava caru; a kad nestaje naroda, propast je vladaocu.
Ve množství lidu jest sláva krále, ale v nedostatku lidu zahynutí vůdce.
29 Ko je spor na gnjev, velika je razuma; a ko je nagao pokazuje ludost.
Zpozdilý k hněvu hojně má rozumu, ale náhlý pronáší bláznovství.
30 Život je tijelu srce zdravo, a zavist je trulež u kostima.
Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist.
31 Ko èini krivo ubogome, sramoti stvoritelja njegova; a poštuje ga ko je milostiv siromahu.
Kdo utiská chudého, útržku činí Učiniteli jeho; ale ctí jej, kdož se slitovává nad chudým.
32 Za zlo svoje povrgnuæe se bezbožnik, a pravednik nada se i na smrti.
Pro zlost svou odstrčen bývá bezbožný, ale naději má i při smrti své spravedlivý.
33 Mudrost poèiva u srcu razumna èovjeka, a što je u bezumnima poznaje se.
V srdci rozumného odpočívá moudrost, co pak jest u vnitřnosti bláznů, nezatají se.
34 Pravda podiže narod, a grijeh je sramota narodima.
Spravedlnost zvyšuje národ, ale hřích jest ku pohanění národům.
35 Mio je caru razuman sluga, ali na sramotna gnjevi se.
Laskav bývá král na služebníka rozumného, ale hněviv na toho, kterýž hanbu činí.
